Pár dárků

pro synovečka a pro mne za odměnu káva s karamelem od Starbucksu. Když si řeknete o větší ředění vodou, nebudete ji mít tak sladkou. Takovou aspon tedy nemusím mít já.

Vypravila jsem se opět jednou do Tigra a nakoupila "oči". Prostě oči kam se jen podíváš. Napřed jsem je tedy bez brýlí považovala za stonožku, než jsem se usvědčila v tom, že to jsou spíše ty oči. A když už oči, tak na všem, takže vše, co stálo za to a bylo s očima, šlo do košíku k pokladně se mnou.

Také pár maličkostí tak nějak odevšad. Jako třeba prasátko, které chrochtá a svítí mu jako baterka nozdry:-)

A pak na čelo svítící baterka. Typický dárek tak nějak asi pro skauty.

Mír začíná mnou.

IVA

Kapitáne, kam s těmi košíčky

jo, jasně, vím to, jednoznačně správně je to: Kapitáne, kam s tou lodí.
Nuž, překrásná elegantní lod/plachetnice, darovaná od milé kamarádky, je zakotvená u mého počítače, připravena kdykoli vyplout při příznivém větru na širé moře a kapitána - možná proto, že je právě bezvětří, kdo ví - jsem si dneska dosadila jako šikovnou dekoraci k běloučkým nově zakoupeným košíčkům. Ty jsem tentokráte ulovila v SEWA. Měli je v různým barvičkách, ale bílá je vždy mým

favoritem. Kromě toho kdo to neví, bílá rozšiřuje prostor, takže to platí především pro ty, kteří mají menší domovy, či pracovny. Kromě toho u mně vyhrává tak jako tak proto, že je nadčasová a vždy elegantní.

Copak dělá takový kapitán, když mu zbývá volný čas. Samozřejmě, píše lodní deník a pak také čte a čte a čte. Tak to bych s ním měla společné.

Ten růžovoučký lehounký šátek s kytičkami a puntíky jsem kdysi dávno koupila v Praze už ani nevím, kde přesně, někde asi na nějakém tržišti ve Vršovicích. Když jsem se jednou s mým budoucím manželem procházela podél Vltavy, zavál náhle a nečekaně prudký vítr, přesně takový, co přináš veké změny a šátek, lehounce jen omotaný kolem krku, mi strhnul a odnášel nenávratně pryč směrem po proudu Vltavy. To mi bylo líto, měla jsem ho velmi oblíbený. Tak jsem si tehdy u té Vltavy přála, aby mi přinesla nový. Asi za měsíc nato procházím kolem tržiště v Krči a přesně takový na mne pokukoval na rožku jedné tržniční budky. Tak si dodnes možná řeka pohrává s mým prvním a já si už svůj druhý od té doby zavazuji raději na pevnější uzly.  

Ale už navždy mi zůstala s ním spojená vzpomínka na vítr u řeky.

Na odzkoušení jsem si tentokráte v Douglasu objednala vlasové tonikum. Mně osobně i pěkně voní, ale to bude otázka vkusu/čichu. S tonikem mám však letitý problém, nikdy nevím, zda jsem ho už na ty vlasy vylila dost, či ještě přidat... Tím pádem tak po chvíli zjištuji, že je zase, ani jsem se nějak nenadála, "fuč". 

Tenhle vlasy pěkně revitalizuje a člověk má příjemný pocit, že si na pokožku hlavy právě nalil něco fajn přírodního.

Zatímco píšu, napadá mne, že asi skočím zítra ještě pár těch košíčků v dalších velikostech přikoupit. Vybavují se mně právě před očima živě prostory, kam bych je dobře mohla využít.

Mír začíná mnou

IVA

Když to zavoní jasmínem a rozkvetou fialky

a ještě k tomu rozkvetou růže, i když zde jen na na krabici, ale zato jsou "královské".

Fialenka mi udělala radost. Barvy kvítků jsou tak přenádherné, příroda je prostě neskutečná kouzelnice.

Dnes to byl jen malý nákupek pro radost v SEWA. Malá do růžova vyvedená baculka na svíčku s růžovými kvítečky. Už jsem ji zkoušela rozsvítit i za tmy, září moc krásně. A na podzim, kdy začne zase brzy tma, se růžová rozzáří v plné kráse a potěší.

Jasmín v sáčcích provoněl ten den celý obchůdek. Pěkně zabalený asi udělá brzy někomu radost:-)

Mému pohledu pak neunikl tenhle růženín. Je bez chybky a protože já jich mám několik doma, bude to zřejmě také pro někoho dárek pro radost.

Vždy, když jsem v SEWA, tak nezapomenu prokramařit oddělení s krabičkami a tahle malinká dnes odešla se mnou domů za "kamarádkami".

Kdesi jsem kdesi četla toto: 

"Nikdy jsem neviděl, že by za pohřebním vozem projížděly další vozy s majetkem zemřelého."

 Já dodám: kromě ale třeba takových egyptských faronů a jistě by se v dějinách našly další příklady... 

Řečník tím nicméně chtěl naznačit pomíjivost materiálních věcí. Myslím si, že pokud nám v tuto danou chvíli udělají radost, jsou na místě i ony. Koneckonců, sice s velkou pravděpodobností nepojedou v nákladácích za mnou ani za vámi, ale udělají radost těm, kdo tu ještě nějakou chvíli zůstanou. Tak to přece má být. Když radost "koluje", tím je větší. 

A kdo ví, třeba pak máme možnost "shora" tu jejich radost aspon poté ještě pozorovat:-)

Jakákoli emoce, tedy i zmíněná radost, je Ego. Když se s ním však naučíme žít, tak i ta radost se promění v obláček štěstí ve vesmíru a co je kladné, to je prostě dobré. Aspon já to tak vidím.

 Je to prostě Jasná zpráva.

    

Mír začíná mnou

IVA

Láska je nesilnější mocí v celém vesmíru

A tak když se jí podaří spojit dvě tepoucí srdce, je to nejkrásnější věc na světě. Svatba je pak takovou korunovací Lásky a tak jsem se vypravila pro nějaké maličkosti pro jednu dobrou známou, která se právě vdávala a moc jí to přeji. Těšila se na to z celého srdce.

Pokud se na někoho někdy zlobíte, s někým začnete hádat, handrkovat, či cítíte nějaké nepříjemné pocity k dané osobě, či v určité situaci, představte si Lásku. Někdy je to těžké si představit, jak někoho šíleně milujete, když byste ho nejradši vzala právě krompáčem po hlavě, ale zkuste si představit třeba jen jednoduše srdce a dejte ho mezi sebe a onu osobu, na kterou se právě nevraživě díváte. Nebo ho umistěte doprostřed místnosti. Můžete si nakoupit srdíčka v různých podobách, či si je namalovat, dát do rámečku, pod klávesnici počítače, jako obrázek od dětí do ložnice, tady se meze fantazie nekladou a udělá vám VŽDY dobrou službu, kdykoli na něj jen pohlédnete a mimochodem, i když na něj nepohlédnete. Tento nejsilnější zásadně jen kladně nabitý energií symbol ve vesmíru má tak obrovskou sílu, že může spojit i to, co se zdá již zničené, navždy ztracené. Zkuste si namalovat srdíčko, přilepit ho na špejli a zapíchnout do země ke kytičkám, rostlinkám, kterým se právě nedaří moc dobře, ten překvapivý zvrat uvidíte poté velmi brzy.

Vědci prokázali, že když kytky, či rostlinky, koneckonců proč ne i třeba stromy a věci, nazvete jmény, má to na ně tak silný vliv, že se jim pak daří/fungují lépe než doposud. Proč by se tedy vaše pelargonie nemohla jmenovat třeba Zuzana, mečíky venku Rudolfové, pračka Tomm, pokladnička na peníze v podobě zlatého prasete Franceska atd. Schválně - zkuste si ted něco podle sebe pojmenovat a pak například ke stromu na zahradě či balkonu přijděte a pozdravte ho slovy: Dobré ránko, Martínku, tak jak se ti tu venku dneska v noci dařilo. Bylo už trochu chladněji, vid...

Možná se to jeví bláznivě, ale má to nepochybně svůj smysl a hluboký význam. Příroda nás slyší a reaguje na nás. 

Fascinoval mne příběh, už ani nevím, kde jsem ho četla a kde se to konalo, ale bylo to o tom, jak rostliny v bytě byly poprvé v historii přizvané a uznané jako svědci v případě vraždy. V jednom bytě byla spáchána brutální vražda a vyšetřovatelům se nedařilo najít pachatele. V bytě se však nacházela spousta květin a rostlin a tak jeden vědec přišel s tím, aby se zkusili "zeptat" právě jich, kdo je ten mordýř. Měli podezření na jednu osobu, ale nemohli jí nic dosvědčit a tohle byla poslední šance, jak ji dostat za její podlý čin do vězení. Rostliny byly napojeny na speciální měřící přístroje a do pokoje vcházeli různé osoby a přístroje měřily frekvenci rostlin, reagujících na jejich přítomnost. Táhnoucí se křivky na papíře byly poměrně jednotvárné a stejné či podobné až do té doby, než do místnosti vkročil vrah. V ten moment vystoupala křivka do závratných výšek. Pokus se několikrát opakoval a výsledky byly stejné. Proto soudce poprvé v historii lidstva "uznal v plné míře svědectví" rostlin a na základě toho ho poslal na dlouhou dobu zaslouženě do vězení.

Také jsem četla, že když jeden vědecký pracovník jel na delší dobu služebně do zahraničí, napojil své rostliny doma na měřící přístroje a spolu se svým kolegou, který se mu o ně staral v době jeho nepřítomnosti, sledovali, co se s nimi děje. Jejich majitel pak pečlivě venku zaznamenával, co se "dělo" zase s ním. Každé strachy, obavy, radosti, nečekané zvraty...vše si psal do deníku. Když pak oba vědci vyhodnotili po jeho návratu hodnoty, udiveně zjistili, že přesně v tu dobu, kdy rostliny vykazovaly například vyšší hodnoty na grafu, se jejich majitel nacházel třeba právě podle času v nepříjemné situaci. Jednou se dokonce stal málem obětí dopravní nehody, unikl tehdy jen o fous smrti a přesně v tu dobu byl zaznamenaný výškový graf na papíru rostlin nejvyšší. Ony to vše prožívaly na dálku s ním. 

Není tohle fantaztické, tolik toho ještě nevíme o světě přírody kolem nás, o fantaztické říši zvířat, věcí, vše je energie, vše je vzájemně propojeno, at už se nám to líbí, či ne. Podle toho bychom se pak měli ke všemu a všem kolem chovat. Jen dodám, což neznamená, že co se týče především lidí, si necháme vše jen tak líbít, jen proto, že je s námi ten či onen propojen, ale když tohle časem pochopíme, začneme i jinak jednat a o tom nepochybujte ani chvilku. Osobně již dlouho odzkoušeno:-)   

Naši předkové to věděli už dávno a zaznamenali toto Poselství pro nás, příští generaci do bájí, povídek a pohádek, ne náhodně je v poslední větě z nich řečeno vše: ...a žili spolu spokojeně a štastně až na věky věků.  

Takže to chtělo něco samozřejmě sexy a jak jinak než nějaký pěkný parfém. Řekla bych, že Playboy to jistí vždy:-)

Moc se mi pak líbily malé růžové svatební bublifuky se srdíčkem, tak je přidám pak do balíčku. Ještě jsem se totiž nedostala k tomu, přijít jí osobně pogratulovat, ale je to v plánu na tento pátek.

Slon s chobotem nahoru, jak již víte, přináší štěstí a z růžového porcelánu zcela jistě spoustu štěstíčka v manželství přinese.

"Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt."
Robert Fulghum


"Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojeni navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do konce skonání života, budou se držet za ruce."
Honoré De Balzac 

 "Kapka lásky je víc než vodopád zlata."
Friedrich von Bodenstedt

Mír začíná mnou

IVA