Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

středa 30. dubna 2014

Věci, které mi udělaly v dubnu velikou radost

Jak ten čas letí, je konec dubna, dneska navíc letím v noci jako každý rok na sraz čarodějnic, je totiž kouzelná noc a tak honem ještě dám obrázek s věcmi, které mi udělaly v dubnu mimořádnou radost.
Od mé milé perské kamarádky  jsem dostala hned dva balíčky originálního koření. To žluté je kurkuma a to do červena je namícháno různé koření, obojí podpoří snad všechny vnitřní orgány, především pak trávení. V Persii je již léta používají ke každému vaření. Na cibulce na příklad klasicky zesklovatíte cibuli, přidáte na špičku čajové lžičky -klidně od obojího a pěkně promícháte, pak přidáte maso a můžete si být jistí, že díky koření vás nebude bolet břicho, pálit žáha apod. nelaskavosti moderního 21. století. Kdepak, tyhle chytrosti se v Persii dědí z generaci na generaci už dlouhá století. Vzhledem k tomu, že v této zemi je hodně horko a dříve nebyly ledničky a i dnes se zde především maso kazí, když je venku, rychleji, než u nás, v Evropě, musely perské ženy kdysi vymyslet něco, co v těle zpracuje i potraviny, které by mohly být lehce zkažené a vymyslely úžasnou kombinaci koření. Moje perská kamarádka prostě nelení a pořád koření a je jí stále dobře.
V balíčku s kořením je sladká paprika, koření škumpy, kajenský pepř, tymián, kari, kmín. Mimochodem, mohu doporučit skvělý bylinkový e-shop, najdete tam jak všechny možné jednotlivé koření, tak směsky a jiné. Podívejte se SEM. A jestli i já již něco odsud mám, ano, dostala jsem od mé milé a se zlatým srdíčkem, virtuální kamarádky Haničky k narozeninám letos tuto báječnou dárkovou kazetu a koření je z ní přímo pohádkové, experimentuje už i manžel;-)
Jinak moje darované koření je z jednoho tureckého obchodu ve Vídni a voní přenádherně. Vídenské čtenářky si ho mohou koupit TADY.

 Ten překrásný růžový zvoneček s bílými puntičky mi darovala k Velikonocům další milá, laskavá, šikovná a moc hezká kamarádka z netu, Ludmilka a udělala mi s ním velikánskou radost. On totiž i zvoní, takže přibude na obměnu k mému již dřevěnému zvonečku, o kterém jsem tu již také nedávno psala. Zazvoním a budu si přát. 


 Modrou stuhu do vlasů zakončenou mašlí ve stylu Retro jsem si nedávno koupila v bižuterii a protože tu samou již doma mám, ale červenou, tak jsem neváhala a prostě jsem musela mít i modrou variantu;-) Sice mám krátké vlasy, ale někdy mne přesto nervuje ofinka a tahle tenčí stuha to krásně vyřeší.

 Již delší dobu jsem sháněla stojan z přírodního materiálu na větší svíci a podařilo se mi ho objevit ZDE. A zrovna jsem si tam přikoupila pro jistotu i pěknou pasující svíčku.

 Tento týden mne navštívila kamarádka Markétka s malinkou dceruškou a měla na sobě tyhle úžasné lehounké tenisky, její byly s černými proužky. Dala mi typ, odkud je má a já běžela si je honem koupit, už měly v mém čísle jen červené, ale to nevadí, i tak si je krásně užiji.
Objevila jsem je ZDE, no nekupte je navíc za tu cenu;-)
Tak tyhle věci mi v dubnu udělaly největší radost;-)


pátek 25. dubna 2014

Tentokrát jsem objednala Snídani u Tiffanyho


jedním z nich je úžasná plechová tabule s Audrey Hepburn s 9 magnetkami, s tou mám velké plány, neptejte se přesně, jaké, ještě se mi honí v hlavě, tak sama uvidím, co vše přijde za nápady;-) Tabule je ve skutečnosti ještě krásnější, než vypadá na obrázku. Je trošku vypouklá a lesklá.
Koupila jsem ji TADY.
Protože poštovné je na amazonu od 20 euro zdarma, tak jsem k ní ještě něco přihodila do košíku a to ve stejném motivu plechovou dozu. Objevila jsem ji ZDE.
A kdo by nááááhodou neznal film, zde je z wikipedie něco blíže o něm:
 

Děj snímku vypráví část životního příběhu nejen prostomyslné, mírně výstřední i lehkomyslné, ale i velmi půvabné dívky Holly Golightlyové, která žije v New Yorku a nechává se vydržovat svými četnými pánskými obdivovateli a čeká na pro ni co nejvýhodnější snatek s bohatým mužem. Má doma velkého rezavého kocoura, kterému nedala žádné jméno a říká mu jen Kocour.
Její život se ale změní poté, co se do domu, kde bydlí, o patro výš nastěhuje mladý a pohledný začínající spisovatel Paul Varjak. Paul, kterému Holly říká často "Fred" , to podle svého milovaného bratra, který je momentálně ve vojenské službě, shledává, že Holly každý čtvrtek jezdí pravidelně do newyorské věznice v Sing Singu za jedním známým mafiánem, který si zde odpykává svůj pětiletý trest. Ten ven z věznice po Holly posílá šifrované depeše, za což Holly dostává od jeho advokáta zaplaceno. Holly ve svém bytě pořádá bouřlivé večírky s různými svými známými, přáteli a kamarády. V New Yorku se objeví Hollyin bývalý "(ex)manžel" zvěrolékař a farmář doktor Golightly, který si ji chce odvézt zpět "domů" na svoji farmu. Holly se postupně s Paulem sbližuje, společně podnikají různé výlety po New Yorku, jeden z nich vede i k světoznámému klenotnictví firmy Tiffany (odtud pak symbolický název filmu), jiný do hlavní městské knihovny, třetí do prodejny s dětskými hračkami. Paul o ní píše knihu a miluje ji, ona avšak stále sní o svém bohatém ženichovi. Na večírku se seznámila s velmi bohatým a vlivným Brazilcem jménem José Ybarra-Jaegare, se kterým se i zasnoubí poté, co dostane oznámení, že její bratr Fred spáchal na vojně sebevraždu. Těsně před jejím odjezdem do Brazílie ji však zničehonic zatkne policie a začne ji vyšetřovat pro její pravidelné styky s mafiány. Dostane se ven na kauci, kterou za ni složí jeden z jejích bohatých ctitelů od filmu a nadále hodlá odjet do Brazílie. V závěrečné scéně filmu v jednom z newyorských taxíků jí Paul říká, že ji miluje a že od něj nemůže utéct, snaží se jí to rozmluvit, nakonec si dá říci, zůstane s ním i s kocourem. Film končí závěrečným happy endem polibkem obou hlavních postav v dešti na newyorské ulici s rezavým kocourem v náručí za plného zvuku celého filmového orchestru, který hraje ústřední písen Moon River.
 

úterý 22. dubna 2014

Ten dřevěný stojan prostě miluji


a hlavně jsem moc vděčná za báječné inspirace VIVI na jejím blogu, protože díky ní jsem ho vlastně objevila a honem jsem utíkala si ho objednat do bellarose a měli dva poslední! A ještě za skvělou slevu, tak jsem neváhala ani minutku a už ho mám doma. Je dokonalý!!! Je světový, je dřevěně přírodní, je to prostě nový kámoš. Dá se použít na všechno možné, však se podívejte, já jsem si do něj naskládala Velikonoce a budu obsah přihrádek stále měnit, podle nálady a chuti, jupííí. Ještě to však musím domyslet, nebot mi věci v poslední přihrádce špiní bohužel bílou zed za ní. Přemýšlím, že bych za ni dala nějakou pěknou plechovou ceduli, podívám se, po nějakých šikovných, bude to chtít tak 40x30, možná hned dvě vedle sebe, tady se musím ještě řádně zamyslet... Chtělo by to ale zamyslet se rychleji, protože zed už začíná být jako čuník.
Takže pěkně po pořádku:
k pořadači prostě musí patřit ranní, v tomto případě, čajík, tak může den krásně začít. Hrníček je z bellarose. Čajík je bylinký po ránu na dobré trávení, tedy bylinky pro žaludek, játra, slezinu a jiné v našem tělíčku, nebot právě podle organických hodin v ranní a dopolední době pracuje "naše bříško" naplno, tak bychom ho neměli moc zatěžovat a nechat ho pěkně všechno ze včerejška zpracovat.  

 Když dopiju čajík či kávičku, vykoukne na mne z hrníčku tento úžasný ptáček, to se hned celý den rozezpívá s ním. Většinou je to, pravda, nějaká hudba na yutoube;-) A právě proto mám vedle počítače i onen báječný stojan na tužky, je z keramiky a je plný not. Život je tanec a když mu dodáte dobré noty, budete s ním radostně tančit a svět bude hned krásnější jak pro vás, tak ostatní.


Bílý beránek se proskočil a chtěl si zaskotačit také v přihrádce, ouha, zjistil, že pro něj tam chybí asi tak centimetr místa, nevadí, pozdravil se s andílkem, delfínky a odskotačil do zimní zahrady, má tam ještě brášku, tak jim tam bude líp, tady by se chudák, musel moc tlačit.

 Jeho místo tedy zaujal statný dřevěný ušák odvedle z pole a figurka mnicha, jemuž se leskne bříško, Víte proč, když mníškovi třete bříško, budou se vás držet penízky. Ušák se párkrát podrbal za uchem a zjistil, že je moc vysoký a stále přes přihrádku přepadává a tak se radši přestěhoval do kuchyně spolu se svým zaječím bráchou, kde zjistili, že na digestoři je víc místa a navíc se o ni mohou podpůrně v případě potřeby a naléhavosti opřít;-) Saprlot, příště si při nákupu budu muset asi nosit s sebou skládací metr.

 Zleva první řada: 3D průhlednou kostku jsem si přivezla z Bulharska od moooře a plavou mi v ní dovádiví delfínci a želva. Když mám čas a chut, zvednu kostku proti světlu a představím si, jak s nimi skotačím i já. Neboje jen tak pro radost prostě chvíli pozoruji a jsem s nimi zase znovu v Bulharsku u moře. Vedle nich je 24 hodin stále připravený k akci dřevěný zvoneček. Kdy na něj zazvoním. Zvoním často a... přeji si. Přeji si všechno možné a on se těší, kdy ho zase zvednu a on si svým růžovým korálkem uvnitř bude moci zazvonit. Je to dárek od milounké a moc šikovné kamarádky Dianky z netu, vlastně od jejího báječně šikovného manžela. Jak jen mohli ti dva vědět, že zvoneček najde místo v první nejdůležitjěší řadě přihrádek;-)
V parfumérii Douglas a Marionnaud si při každé návštěvě vyberu nějaké nové vzorky skvělých a báječných vůní a pak je doma zkouším a někdy se dokonce odvážně rozhodnu a nějaký nový i koupím. Dříve byly v těchto parfumérkách vzorečky od každé vůně běžně k mání, ted se šetří, takže i jich je pomálu. Ne však pro mne, zjistila jsem diky kamarádce, která tam dříve pracovala, že když si řeknete, aby vám z Testeru odlili vonavku, mají vzadu v prodejně takové malé šikovné vzorkové prázdné lahvičky a šup, už se odlévá. Mají na ně dokonce speciální malinké trychtýřky. Moc se samozřejmě prodavačkám do toho nechce, protože si tím báječně ničí nalakované úžasné nehtíky, jenže zákazník jako já prostě nediskutuje, sice chápe, ale nekompromisně žádá další a další nové a báječné vůně. Asi jsem milý zákazník, protože nutno říci, že ani nikdo moc vážně nikdy  neprotestuje;-)

 Nezbytná ústní voda Odol ve spreji jistí, že kdyby mne náhle někdo nečekaně navštívil, nemusí mi zrovna z úst být cítit třeba, hm, třeba česnek, nebo cibule. Tahám druhý s sebou stále i po kabelkách, není to příjemné, když je někomu cítit z úst. Někdy se tomu prostě nedá zabránit. Ale může se tomu předejít právě malým šikovným sprejem v kabelce.

 Držátko na různé vzkazíky je průhledná a mořské, s malými mušličkami uvnitř a připomínají mi tak můj milovaný oceán. Andílka na něm mi vyrobila jedna moc šikovná dívčinka přesně podle mých představ a růžové korálky prý jí vyšly úplně přesně do posledního, co na něj spotřebovala. Kombinace růžovo zelená není náhodná, je to barva srdeční čakry.
 
 Ve druhé řadě přihrádky je v bílém rámečku z Ikeii vyšívaný křížkovou výšivkou andělíček, dárek od mé milé virtuální a nesmírně šikovné kamarádky Olinky, tavám  snad umí všechno, včetně malování, nakoukněte k ní SEMHLE. A to se již nezminuji o tom, že je to skvělý úžasný milý človíček. I když jsme se nikdy neviděly, mám ji moc ráda. A na první úvodní stránce se k ní mile tiskne skvělá víla Květa Fialová.
Žlutý tlustý fix je moje Nezbytnost, podtrhávám všude a všechno. Nutno říci, že i vše vůkol je čistě náhodně žlutě otečkováno, včetně pyžamových kabátků, holt když se člověk rozmáchne, v zápalu nadšení nového objevu, často to přesáhne povolené hranice... A když se k tomu připlete manžel, má také smůlu, dokonce některé jeho bílé ponožky žlutě otečkované to mohou vážně dosvědčit. Ale ono je vážně tolik důležitých věcí, o kterých se člověk především v knížkách stále dočítá a tak podobně jako Odol je žlutý fix všude vůkol mně ihned k ruce. Když o tom tak přemýšlím, tak se jich tu v bytě v současné době vyskytuje aspon 10 kusů, manžel je nazývá žlutými pachately. Obzvláště nebezpeční a často zákeřní jsou, když se jim zapomene dát vršek. Pokud tedy mezitím úspěšně nevyschly.

Károvaný zápisníček obsahuje všecko možné, co mne zrovna napadne. Když se mi náhle v hlavě zrodí nápad, beru  si ho hned k ruce a zapisuji. Náš mozek je úžasný a vysílá k nám denně opravdu  šílené kvantum informací a tak by bylo škoda některé hooodně důležité nápady a rozumy zapomenout.  Zápisník mám i v ložnici, co kdyby mne v noci nápad napad;-)  Záložkou v něm je aktuální pohled z kalendáře o patro výše Nového Zélandu. To je místo, kde bych se nejlépe ihned odstěhovala, ostrov plný pomalovaných, byt už jen převážně pro turisty, Maurů a kiwi, zde přitom nemyslím ovoce, ostrov, kolem kterého plují velryby a skotačí delfíni, prostě místo SNŮ, tedy, aspon pro mne. Zvoním na zvoneček přání, at se na něm jednoho dne ocitnu a žiju zde stále. Zvonečku, prosím, hlavně, at je to brzyyyyyy. Cililink.
 
 Beránek udělal místo dalšímu velikonočnímu kamarádovi, bráškovi výše vyfoceného vysokého ušáka, jenže i zde se následně vyskytl problém -  jeho brácha přepadával, protože byl moc vysoký a on byl pro změnu moc široký a přes jeho uši se těžko dostávalo ke károvanému notýsku, takže po chvíli zvažování odskotačil rovněž na digestoř v kuchyni. Jak to tak po sobě čtu, tak už zbývá jen zkouška v první řadě Bystrozrakého;-)
 
 Kalendářů mívám každičký rok vždy hned několik, pro své zákazníky, staré i nové, pro radost a pro všechno možné vůkol, včetně termínu u zubaře, brrr. Ráda mám týdenní kalendář od Krásné paní, protože podle něj pak vím, kde právě v jakém znamení stojí Měsíc a pochopím snadněji, proč mne dneska právě může prasknout hlava, nerozčiluji se, když mne po několikahodinovém bloumání v obchodě za účelem hledání nutných a nezbytných věcí pro život - tedyyyyy většinou fakt nezbytných, třeba nových bot, fakt, vážně ještě další stále nové a nové opravdu potřebuji - bolí nohy a také jestli už mám zalít kytičky, či právě vyvětrat peřiny, mnohdy i zda se mám rozčílit na prodavačku v obchodě, či raději ne.

 Chvíli v první řadě zaujalo místo i pouzdro na brýle na čtení, jenže protože v něm brýle stejně věčně nejsou a stejně tak je věčně hledám všude po bytě, tak jsem ho zase vynadala, škoda přeci čestného místa v první řadě. Do druhé řady jsem po hluboké úvaze přidala - první zprava - úžasný diář na rok 2014 od jedinečné a naprosto nadčasové vesmírné malířky, která ovládá mistrovsky pastelky a tou je Maruška Brožová, však se k ní podívejte SEMHLE, no řekněte, není pohádková. Patří k těm bytůstkám, u kterých si říkám, odkud jen přišla, kde se tu vzala. Je to Kouzlo,které si člověk musí vážně asi zasloužit. Tak na sebe fakticky radši budme, nejlépe neustále, hodní.


 Jako dárek k objednanému balíčku, tuším z bellarose, jsem dostala sáček karamelu, mnam. Celý lesklý a perletový, tomu říkám dobroutka ve skvělém provedení. Dárečky navíc, to miluji, myslím si, že by tak měl činit každý dobrý obchodník, i já jako lektorka dávám vždy "něco navíc". Spokojený zákazník, který nejenže dostane rychle vyřízenou a v pořádku objednávku, ale ještě "něco navíc", je jistý zákazník na příště, proč by chodil jinam, když tady se má taaaak dobře. Je to z hlediska psychologie dobrý tah na zákazníka, ale je to zároven také úcta k němu, jako byste mu právě říkali, vážím si tě, jsi pro mne nejen platící zákazník, jsi pro mne i přítel. Děkuji ti, že jsi u mne objednal.
 

 V poslední řadě pak trůní bloček se žirafou a opicí, kteří jen čekají na to, co jim napíšu do řádku na objednání, takový zapomětníček, někdy je tam vše možné od nových nutně potřebných bílých ponožek až po nutnou odpočinkovou procházku s manželem, nebo kino s kamarádkou.

 Finálně nakonec velikonočně v první řadě zaujal místo růžový zajda a růžový mufínek a do druhé řady se ještě přistěhoval malý kalendář na rok 2014 v němčině s jednorožcem.
Trošku mi ten můj pořadač připomíná stěhování národů, ale proč ne, kdybychom se kdysi nestěhovali, asi bychom tu neměli ani takový báječný pořadač, a hlavně asi bychom neměli ani tu dnešní střechu nad hlavou, v nejlepším případě díru v jeskyni, brrrr, a to ještě bez měkké teploučké postýlky, huuu, hrozná představa, tak honem raději k růžovému pozitivnímu zajíci, který sem právě přiskotačil z jetelíčku. 
 
 Růžový zajda, vlastně zaječí slečna má na krku věneček růžových kytiček a je to velká parádnice. Někdy si s ní povídám, ostatně povídám si i s jinými, včetně kytiček. Manžel už si zvykl a už ví, že naše myčka na nádobí se jmenuje Ludwig, kávičku nám udělá Nespresso automat, který se  - jak jinak! - jmenuje samozřejme George (podle jeho reklamního propagátora náramného fešáka George Clooneyho), že zlaté velké pokladnicové prasátko je italská Dona Francesca... Když věc dostane jméno, je to už nejen věc, je to ... přítel.
  
 Je báječné, v jakém čase žijeme, je úžasné, že žijeme v zemi, kde panuje mír a je skvělé, že mne za mé revoluční nápady, včetně povídání si s věcmi a jejich pojmenování, už nikdo nemůže třeba, hm, třeba upálit. Z ohně mám koneckonců odmala strach a mám k němu velký respekt, to může znamenat, že jsem někdy již upálena byla, nebo také, že jsem někdy dříve byla třeba požárník;-)   

Myslím si, že slečna zaječice by klidně místo zeleného čtyřlístku slupla na pobídnutí i tenhle báječný mufínek, koneckonců, být opravdový, asi by už na fotce nebyl, nebot bych ho slupla hned i já. Mnam.

 No, vždyt to povídám, už se k němu dokonce i otočila, tady ji máme s jejíma dlouhýma zvědavýma zaječíma ušiskama již z boku. I ty jedna! Ale fakt je možné, že má zálusk na tu zelenou kytičku nahoře na něm, ostatně, dala by se koneckonců pojmout při troše fantazie i jako ten již zminovaný jetelíček čtyřlístek. Nevím, jak vy, ale když jsem byla malá, stále jsem hledala na louce čytřlístky. Nacházel je každý kolem mne, jen já ne, možná to bylo tehdy i tím, že jsem ještě neuměla počítat.
A protože dnes už umím nejen počítat, ale znám už i hodiny, tak pro změnu odskotačím z blogu zase já, protože večeře se také jen tak sama neudělá, ledaže by muž donesl domů z práce cestou kolem jeskyně třeba opečenou kýtu mamuta, kdo ví:-) 
 



čtvrtek 17. dubna 2014

V supermarketu Penny se dají najít také úlovečky


takže jsem dneska za původním účelem koupení salátu, okurky a papriky našla ještě další nezbytné věcičky. Jednou z nich je tota úžasná krabička na papírové ubrousky, bohužel byla k mé lítosti poslední, ale pohlídám si, až je zase někde uvidím.
Moje velikonoční větvičky zlatého deště již rozkvétají do krásy a ve sklepě jsem našla další ozdůbky a hned jsem je na ně také rozvěsila, aspon je na co se dívat.

 V Penny jsem také objevila nové Bio máslíčko, tak už jsem zvědavá, jak bude chutnat.

 A pak také sáčky na odpadky s citronovou vůní jak jsem z nich byla nadšená, uniklo mi, že jsou na 25l a náš kyblík má 30-35l, takže jsem hned zavolala kamarádce a té se hodí, no prosím, nic nezůstane skladem ladem;-)

 A tady ještě pár detailů z té kouzelné karbičky s papírovými kapesníčky, tak mne napadá, vidím jejich název, tak se mrknu do vyhledavače, kdepak je mají běžně;-)




 Do nákupního vozíku přibyly i malé miniaturní bonbony Bounty s kokosem, ty má rád manžel, tak proč mu neudělat jednou radost.
 
 V akci na mne volaly o půlku zlevněné Lindt minipralinky. Takže hned 4 kusy putovaly dop košíku, kdopak ví, kdy se mohoiu dobře hodit. A kdeže je ten čtvrtý? Byl modrý a když jsem docházela domů, stál u poštovních schránek právě náš milý pošták, právě si kupil na rádl balíčky z auta. Tak mu povídám, pane poštáku, tady vám nesu také jednou jeden soukromý balíček od nás. Pořád nosíte až do bytu balíčky spolehlivě Vy nám, tak zas jednou něco pro Vás. Měl radost a šup, honem si je schoval raději do auta.
Ztímco tu dnes píšu tento příspěvek, právě mi nekdo zvoní u dveří a je to náš pošták s balíčkem, no prosím, to je na oplátku;-)
 

 Ubrousky byly také v akci, tak jsem jich nakupila hnedka hromádku, přitom toto je jen půlka, druhá půlka těch samoooozřejmě samých putovala ještě včera ke kamarádce naproti;-) Nicméně, ubrousku dle mého názorů není nikdy dost a udělají s obrázky navíc radost.




 Tyto sušenky máslové a kakaové jsem kdysi dostala od jedné další kamarádky a chutnají úžasně, ačkoli se na to tak netváří. Žila jsem celou dobu v domnění, že je přivezla od brášky dvojčete z Holandska, až....jsem na ně náhodně včera narazila právě v Penny a protože tehdy chutnaly moc i mé kamarádce odnaproti, tak samozřejmě do koše putovaly krabičky dvě, tady je už jen jedna, na té druhé už si pochutnává v tuto chvíli k snídani kamarádka;-) A krabička se pak hodí na něco jiného.