Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

pondělí 31. prosince 2012

Mé Novoroční poselství pro Vás




Na noční obloze se právě objevil v celé své stříbrné kráse Měsíc, ještě poměrně silný a zakulacený po nedávno proběhlém úplňku a za svitu hvězd začne ospale roztahovat své paprsky do vesmírných dálek. Hvězdy se jedna podruhé mihnou v nastalém světle a jedna se předhání v kráse svého jiskřivého třpytu víc než ta druhá. Každá z nich se dneska chce Měsíci líbit co nejvíce, je přece poslední den v roce. Každá se chce stát tou první a zároveň poslední té noci. Měsíc je zálibně pozoruje a vybírá pečlivě tu nejkrásnější, ze které jde největší třpyt a jejíž barevný prašný roj oslňuje všechno kolem. Právě, když už to vypadá, že bude zvolena hvězdná královna posledního dne roku, odkloní najednou Měsíc od natěšené krasavice zrak. Jeho sluch upoutá něco v dáli, něco, co mu nedovolí pokračovat v hvězdné lehkovážné hře na krásu. Pomalu se rodící tóny melodie, zatím jen spíše nahodilé, ale něžné, hladící, jemné, křiklavé, vítězné, teskné i veselé, sluchem jiných jen stěží vnímatelné. Měsíc zakroutí hlavou, možná se mu to přeci jen zdálo…
Pro jistotu však přece jen okřikne písklavé, překřikující se hlásky hvězdných krasavic a utiší jedním prudkým mávnutím  noční vítr nad Zemí, ze které k němu hudba doléhá. Tam, odkud je slyšet, pošle na výzkum jeden ze svých nejsilnějších paprsků, jehož stříbrošedivé světlo mu umožní, aby odkryl neviditelné.

Pod třpytivou vesmírnou oblohou, kdesi na lesním palouku, uvidí plápolat jasný oheň. Na zemi kolem se třpytí navečer čerstvě napadnutý sníh a ve světle měsíčního  paprsku se válí ospale mlha studeného oparu nad zemí a prstenec zimy dává vědět, že je tu již noční mráz.
Hvězdné krasavice zklamaně jedna po druhé ztrácí svůj lesk a postupně se pomalu znudeně vzdalují. Měsíc se natočí, aby se podíval pozorněji, odkud pochází hudba, která ho donutila přerušit svoji práci. Když vyšle další třpytivý paprsek, uvidí, že kolem ohně sedí shrbené postavy a další k němu přichází. Každá z nich, schovaná pod kutnou a skryta nocí, vysílá odněkud z hlubin zvláštní tóny a ty začínají tvořit melodii. Čím více postav dochází k ohni, tím více se tóny stávají jasnějšími a zvučnějšími a začínají tvořit noční magickou sonátu. Měsíc pozorně naslouchá a náhle má pocit, že ty postavy u ohně již vlastně dávno zná, nevidí jim sice stále do tváře, ale podle tónu, který ta či ona vyzařuje, ví, že je odněkud zná.
Ano, poznává je, zná je všechny a moc dobře ví, co všechno umí na světě vytvořit. Každá z nich má takovou sílu a moc, že může v daný okamžik změnit  naprosto vše. Když se některé z nich dokonce, byť jen na malou chvíli spojí, vytvoří často navíc silné neporazitelné společenství. Měsíc vyšle na Zem ještě jeden silný paprsek, aby se přesvědčil, že je poznává všechny, jejich moc zná již dlouhá staletí. A skutečně, všechny již došly k teplému kruhu, vytvořeném skákajícími plameny ohně. Zdá se, že však stále čekají. Měsíc zkoumá zrakem jednu postavu po druhé, když ho náhle prudce zasáhnou tóny tak kouzelné, až se všechno kolem snad i na chvíli zastavuje v pohybu, jen aby nikomu neušla ta krása. K ohňové vatře právě přichází poslední postava, tu Měsíc pro samý úžas předtím přehlédl. Ta nejdůležitější, nejsilnější, nejkrásnější a nejmocnější. V celém světě a vesmíru jediná neporažitelná a vždycky vítězná.

Měsíc pozorně poslouchá, možná si i tiše tam nahoře pobrukuje, kdo ví, jisté však je, že úplně zapomněl, že chtěl dnes v noci vyhlásit jednu ze svých marnivých hvězd tou nejkrásnější. Jednu chvilku mu na to přišla myšlenka, ale uvědomil si, že na tom vlastně vůbec nezáleží. Všechny jsou přece nádherné, každá z nich je královnou, všechny zaujímají první místo na hvězdné obloze a všechny jsou pro něj úžasné.
Postavy se nyní jedna po druhé zvedají a přichází poklonit se té vládnoucí. Když odhodí kapuce z čela, vidí je Měsíc nyní v celé kráse a skutečně, nemýlil se, jsou to Ony a jsou tu všechny. Právě se uklání Marnivost, hned za ní již stojí Závist, také  Lež, prudká Zlost, která dnes přišla  zároveň s Nenávistí, poněkud shrbený k zemi došel Smutek, za ním Žárlivost, Faleš i Nadutost, cinkající Nepoctivost a vzadu stojí  Pomsta…
Ale také je slyšet jemné jasné tóny Laskavosti, Dobrosrdečnosti, Hojnosti, líbezné Upřímnosti, hlubokého Přátelství, Vstřícnosti, Trpělivost, Upřímnosti, citlivé Vytrvalosti, veselé Kreativity, jemně znějící Ušlechtilosti a vítězné Odvahy hned vedle sestry Ctnosti…
Avšak tón, který nelze přeslechnout, tak líbezný, že v jeho rytmu tančí jako zhypnotizované i plameny ohně, vychází od postavy, která sedí v čele. LÁSKA. Jediný možný vítěz vesmíru, vítěz lidstva. Mocná a zároveň laskavá.
Měsíce se dotkla její magická melodie a ve studeném svitu se zachvěl.
Ví to, ví to již dlouho, ale víme to také my, lidé na Zemi? Chováme se podle toho? Proč, když je Láska tou nejmocnější postavou u ohně, není všude kolem nás a především v nás? Přehluší-li její tóny všechny ostatní, měli bychom ji přece moudře následovat, tak jako to Měsíc dělá již odvěky věků.

Osobně jsem se tento rok naučila mnohému a podařilo se mi poznat hodně z oněch postav u ohně a seznámit se s jejich vlastnostmi, s některými jsme se staly nerozlučnými přáteli, s jinými jsem se definitivně rozešla, další jsem se naučila akceptovat. Nebylo to zadarmo, stálo mně to někdy hodně úsilí, ale pomocí svých nových přátel Trpělivosti, Vytrvalosti, v neposlední míře pak Odvaze a Kázni, jsem se dokázala všem postavám přiblížit, dobře je poznat a včasně též rozeznat i pochopit. Odpuštění, to pro mne byl trochu oříšek, stále se mi do toho míchaly pocity a emoce, co mi znovu a znovu zabránily vidět věci tak, jak skutečně byly. Teprve, když jsem v praxi vícekrát poznala ten nádherný pocit, který se dá zažít jen po opravdovém Odpuštění, pomalu a jistě jsem se přiblížila i tomuto osvobozujícímu tónu. Souvislosti - tento rok se mi podařilo stále více a více vidět za opony, za závoje, které brání poznat to, co nám to či ono přináší. Jak v dobrém, tak zlém. Když se všechny závoje odhodí, uvidí se nahost Pravdy a ta nemusí být vždy jen příjemná. Mnozí lidé proto raději, skrytí za svými závoji bezpečně zůstanou…

Ale ano, u ohně zbyly ještě některé postavy, ke kterým se sice přibližuji, ale jejichž tóny zatím slyším jen, když se na ně opravdu dobře soustředím a to někdy vyžaduje dávku sebezapření, ale již vím, že i k nim se brzy dostanu. Mám radost, že jich je stále méně. Jen ten, kdo postupuje cílevědomě, soustavně a i když upadne, zase znovu vstane, se dostane až do úplné blízkosti Lásky, té nejmocnější postavy a to znamená i pochopení a následné Odpuštění. Nechceme přeci žít v iluzích a mlžných oparech lží.
Přistoupila jsem kdysi na hru s energií, na kouzelnou parketu hudby reiki a od té doby se vesmír kolem mne roztančil a tančí dodnes. Někdy se mým tanečním krokům směje a jindy mne chválí, je trošku náladový, ale vždycky spravedlivý. Je báječný.

A tak i lodě roku 2012 pomalu připlouvají do přístavů, spousta  z nich jistoty břehu nedosáhne, další z nich jen velmi ztěžka, ale ty - není jich zatím mnoho, ale stále přibývají- jejichž kapitáni v noci dobře naslouchají stejně jako Měsíc kouzelné hudbě vesmíru, ti dovedou svou loď do bezpečí včas a spolu s ní i svou posádku. Není až tak úplně pravda, že jsme všichni na jedné lodi, ale ve vesmírném oceánu pluje spousta lodí, které byly stvořeny z té jedné jediné, z Jednoty.  

Přeji vám, abyste se v Novém roce stali více trpělivými, abyste se naučili naslouchat svému srdci, abyste se uměli podívat na lidi kolem sebe jinýma očima, abyste pochopili, tak jako já, že každý vám i v tom novém roce právě přináší nějaké poselství, že je třeba se chopit příležitosti v ten pravý čas, abyste se naučili větší vlídnosti, uvědomili si, že i to špatné je tu pro něco dobré, byť se vám to v daný moment tak nezdá. Ale také to, že prostě i na poli duchovním platí, že bez práce nejsou koláče a naučili se být i více pilní, důslední a disciplinovaní.  Pochopili, že smutek jednoho, je i smutkem vaším, protože jsme Jednota. Že laskavost, moudrost, ale i bohatství kolem vás je vám neustále k dispozici a v neposlední míře, že naprosto všechno si vytvážíme vždycky sami. Jsme kouzelníci, mágové, léčitelé, jsme vším tím, kým jen chceme kdykoli být.
Přeji vám, abyste ta kouzla v sobě objevili a předávali je podobně, jako já, všem ostatním poutníkům, se kterými se v roce 2013 budete setkávat.
Světlo pokojného bojovníka nikdy nezhasíná.  
IVA

sobota 29. prosince 2012

Povánoční slevy a moje úlovečky

 část si ponechám a část jsem už darovala k Vánocům mé kamarádce. A sleva 50% a u některých věcí dokonce ještě více byla přímou kouzelná. 

 Perličky jsem měla stejně v plánu koupit, hodí se jako krásná dekorace doprostřed stolu a to nejen na Vánoce.
 Jedno dřevěné srdíčko dostala kamarádka, která si ho dá na vchodové dveře a jedno jsem si ponechala já, přidala jsem na něj károvanou červenobílou stuhu a pověsila na dvěře toalety zvenku.

 A srdíčkovu girlandu jsem si pověsdila na venkovní dveře do bytu, vyměnila jsem ji za jmelí, které už bylo moc suché.

 Stužky byly též ve slevě, tak jsem jich zrovna vzala víc a darovala i kamarádce, však se během roku budou hodit.

 A tohohle opravdu kouzelného spáče jsem darovala kamarádce, ráda dlouho spí;-)

 
 
 A zlatou korunku na čajovou svíčku si kamarádka hne dumístila doprostřed jídelního stolu.

 Medvídka ve venkovském stylu dostala též kamarádka a už jí i visí na vánočních větvičkách Barborky.
 
 A tenhle svícínek na čajovku jsem si pro změnu nechala zase já.

 A krásnou jemnou vánoční kouli dostala též kamarádka, jen jsem na ni musela dávat při transportu stále pozor.

 Jednoho bílého porcelánového koníčka dostala kamarádka už též visí na vatvičce Barborky a druhého jsem si ponechala já, Tabulku Küche si kamarádka umístí na digestoř nad sporákem.

 A zrovna jsem se stavila vedle v sladkostech a měli tam též velké slevy, tak přibyla do košíku ještě tato kouzelná plyšová beruška s bonbonky berušek na zádech. Ta poputuje ke kamarádce, která sbírá berušky;-)
 
 A bílou lampičku si ponechám na já, bude se mi hodit do zimní zahrdy, kde mám již podobné věcičky. Tak jsem hezky pokoupila, ale je pravda, že to chce na ty povánočníé slevy jít hne dpo ránu, než jsou ty nejlepší již vysbírány. Kamarádka tam šla až po obědě a naříkala, že už tam toho moc nebylo.

 
 

středa 26. prosince 2012

Truhla s motivem růží


objevila jsem ji dneska při courání netem ZDE. Je prostě dokonalá. Na té stránce najdete i spoustu dalších krásných věcí, sami se podívejte. Mně se moc líbí i to, že i když si člověk třeba právě nic nekoupí, najde další úžasné inspirace a nápady třeba do budoucna a to opravdu ze všech možných směrů.

 
 
 
 


úterý 25. prosince 2012

Štědrý večer u nás


máme bohužel jen malý stůl, takže když chceme, aby se na stůl vešly především talíře, tak musíme šetřit s místem;-) Koukám, že barvy též vypadají hrozně, ve skutečnosti jsou prostírky krásně stromkově zelené a i ostatní barvy jsem nějak moc nenafotila, holt prostě žádný profi fotograf zatím ze mne není, ačkoliv můj synek je profi fotograf studovaný;-) No však ono se to časem poddá, teda doufám, záběry uvnitř bytu mi zatím prostě moc nejdou.

 Na ubrousky už mám léta tyhle keramické sněhuláčky.

 Krásný křištálový stromek je od firmy Partylite, kde moc ráda nakupuji a nejen svíčky.
Když se za ním rozsvítí čajová svíčka, kouzelně hází do stran všechny barvy.
Mikulášská čepice čeká na synka, až bude rozdávat dárečky. Zmáčkne se knoflík a hvězdičky na ní střídavě svítí. Sháněla jsem letos takovou čepici, kde se hýbe špice, ale nikdy jsem ji neviděla.

 No a klasika, cukrovíčko, hořejší jsem dělala já, prostřední je dárek od sousedky a sponí jsou dobrotky z cukrárny.
Tříposchodový etažér je s motivem tří Grácií a zlatavý, tady to není moc vidět a Grácie jsou schovány pod cukrovíčkem.  

 Vánoční hvězdu jsem si letos koupila malinkou a moc mi teda z ní už vážně nezbylo. Zato krásně rozkvetly Barborky.

 Tuhle širokou stuhu doprostřed stolu mám už také dlouho, je krásně zlatá a probleskuje, tady to bohužel není vidět.

 
 
 A provázek, abychom všichni tři drželi i příští rok pohromadě a pomáhali si.


neděle 23. prosince 2012

Vánoční poselství....


Vánoční poselství šéfredaktora Churche

Čechy, Němce a Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý večer,
čili 24. prosince; kompetentními nadpřirozenými dárci jsou v těchto zemích
Ježíšek, der Weihnachtsmann a Petit Papa Noel. Avšak jiný kraj znamená i
jiný mrav. Například v Holandsku nadílí Sinterklaas (Mikuláš) už 5.
prosince večer, a dost. Vánoce se slaví v poklidu a většinou už bez dárků.
Ve Švédsku naděluje 13. prosince svatá Lucie, v Itálii 6. ledna bezzubá
čarodějnice Befana a ve Španělsku téhož dne svatí Tři králové, los Reyes
Magos. Djadja Moroz se Sneguročkou chodí po pravoslavném způsobu až 7.
ledna. Štědrý večer Angličanů a Američanů se spíše trochu podobá našemu
silvestru. Dárky dostávají až 25. prosince ráno. Zde je pro nadílení
příslušná další mikulášská reinkarnace, totiž Santa Claus. Všechny tyto
štědře nadělující nadpřirozené bytosti odedávna zaměstnávají fantazii dětí.
Aspoň do té doby, dokud neodhalí šedou životní realitu, že naděluje tatínek.
Je tomu letos 115 roků, co jedna americká holčička chtěla vánočnímu
tajemství mermomocí přijít na kloub - a to za pomoci hromadného
sdělovacího prostředku.
Jmenovala se Virginie O'Hanlonová a žila v New Yorku. Jednoho prosincového
dne roku 1897 napsala deníku Sun následující čtenářský dopis:
"Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus
neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím:
Chodí Santa Claus?"
V redakci z toho nejprve zavládly rozpaky. Pak ale šéfredaktor Francis
Church rozhodl, že důvěru malé čtenářky ve vševědoucnost a pravdomluvnost
medií nelze zklamat. A pokládal záležitost za tak závažnou, že osmileté
Virginii odpověděl osobně - a to na titulní stránce Sunu:
"Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami
vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým
rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve
vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje,
abychom postihli a pochopili celou pravdu."

A pokračoval: "Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako
láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být
krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom
neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii - nic z toho, co činí život snesitelným.
Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které
prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys
nemohla věřit ani svým pohádkám.

Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi, kteří by
Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo?
Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic. Nejdůležitější
věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí
v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoliv vidíš, nikdy
nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější
barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože
skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže
protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra, poezie a láska.
Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru.
Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě
není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Ještě tu
bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti jako jsi Ty a naplnil
radostí každé otevřené srdce. Veselé vánoce, Virginie, Ti přeje
Tvůj Francis Church."

Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a šéfredaktorem Churchem se odehrála
v prosinci 1897 - přesně před 115 lety. Deník Sun ji uveřejňoval od té doby
každým rokem znovu v předvánočním týdnu na titulní stránce, ještě dlouho po
smrti Francise Churche i Virginie O'Hanlon. Činil tak 54 let, až do roku
1950, kdy zanikl. A tehdy převzaly tuto tradici četné angloamerické i jiné
noviny a časopisy po celém světě. Všechny přetiskují oba dopisy - dávnou
dětskou otázku a nadčasově moudrou, úsměvnou odpověď - opět i letos.
Více než stoletá štafeta je tak předávána dalším a dalším generacím. Nese tiché
poselství naděje i do našich časů. Přejme tomuto poselství - slovy dávno
mrtvého amerického novináře Francise Churche, aby nikdy nezaniklo a
zaznívalo na světě lidí ještě za desetkrát deset tisíc let.
*********************************

úterý 18. prosince 2012

Dárek pro moji nejlepší kamarádku


jsem si nechala ušít u Haničky, studované výtvarnice a věřím, že se kamarádce bude moc líbit. Inspiroval mne zde právě dárek od Haničky na vánoce pro mne v podobném provedení a protože jsem jím byla nadšená, hned jsem poprosila Hanku, zda by to samé trošku jinak ušila i pro kamarádku a už dáreček putuje i k ní. Haničko, moc děkuji za tvou nádhernou tvorbu. A kdo by si na přání chtěl nechat vytvořit  něco podobného nebo třeba panenku, skřítka, námořníka, ježibabu, krásnou deku či cokoliv jiného, Haničku najdete ZDE a taky TADY.
Prosím, nekopírujte vlastnoruční výrobu daného prodejce, akceptujte jeho originální autorství. 

neděle 16. prosince 2012

Záclonku jak do pohádky určenou


jsem našla u kávičky dneska ZDE na fleru. Je tak jemnoučká, že jsem se na ni nemohla vynadívat. I jiné výrobečky jsou tam moc krásné, však se jako vždycky podívejte SAMY.
Prosím, nekopírujte vlastnoruční výrobu daného prodejce, akceptujte jeho originální autorství.