Mé Novoroční poselství pro Vás

Na noční obloze se právě objevil v celé své stříbrné kráse Měsíc, ještě poměrně silný a zakulacený po nedávno proběhlém úplňku a za svitu hvězd začne ospale roztahovat své paprsky do vesmírných dálek. Hvězdy se jedna podruhé mihnou v nastalém světle a jedna se předhání v kráse svého jiskřivého třpytu víc než ta druhá. Každá z nich se dneska chce Měsíci líbit co nejvíce, je přece poslední den v roce. Každá se chce stát tou první a zároveň poslední té noci. Měsíc je zálibně pozoruje a vybírá pečlivě tu nejkrásnější, ze které jde největší třpyt a jejíž barevný prašný roj oslňuje všechno kolem. Právě, když už to vypadá, že bude zvolena hvězdná královna posledního dne roku, odkloní najednou Měsíc od natěšené krasavice zrak. Jeho sluch upoutá něco v dáli, něco, co mu nedovolí pokračovat v hvězdné lehkovážné hře na krásu. Pomalu se rodící tóny melodie, zatím jen spíše nahodilé, ale něžné, hladící, jemné, křiklavé, vítězné, teskné i veselé, sluchem jiných jen stěží vnímatelné. Měsíc zakroutí hlavou, možná se mu to přeci jen zdálo…

Pro jistotu však přece jen okřikne písklavé, překřikující se hlásky hvězdných krasavic a utiší jedním prudkým mávnutím  noční vítr nad Zemí, ze které k němu hudba doléhá. Tam, odkud je slyšet, pošle na výzkum jeden ze svých nejsilnějších paprsků, jehož stříbrošedivé světlo mu umožní, aby odkryl neviditelné.

Pod třpytivou vesmírnou oblohou, kdesi na lesním palouku, uvidí plápolat jasný oheň. Na zemi kolem se třpytí navečer čerstvě napadnutý sníh a ve světle měsíčního  paprsku se válí ospale mlha studeného oparu nad zemí a prstenec zimy dává vědět, že je tu již noční mráz.

Hvězdné krasavice zklamaně jedna po druhé ztrácí svůj lesk a postupně se pomalu znudeně vzdalují. Měsíc se natočí, aby se podíval pozorněji, odkud pochází hudba, která ho donutila přerušit svoji práci. Když vyšle další třpytivý paprsek, uvidí, že kolem ohně sedí shrbené postavy a další k němu přichází. Každá z nich, schovaná pod kutnou a skryta nocí, vysílá odněkud z hlubin zvláštní tóny a ty začínají tvořit melodii. Čím více postav dochází k ohni, tím více se tóny stávají jasnějšími a zvučnějšími a začínají tvořit noční magickou sonátu. Měsíc pozorně naslouchá a náhle má pocit, že ty postavy u ohně již vlastně dávno zná, nevidí jim sice stále do tváře, ale podle tónu, který ta či ona vyzařuje, ví, že je odněkud zná.

Ano, poznává je, zná je všechny a moc dobře ví, co všechno umí na světě vytvořit. Každá z nich má takovou sílu a moc, že může v daný okamžik změnit  naprosto vše. Když se některé z nich dokonce, byť jen na malou chvíli spojí, vytvoří často navíc silné neporazitelné společenství. Měsíc vyšle na Zem ještě jeden silný paprsek, aby se přesvědčil, že je poznává všechny, jejich moc zná již dlouhá staletí. A skutečně, všechny již došly k teplému kruhu, vytvořeném skákajícími plameny ohně. Zdá se, že však stále čekají. Měsíc zkoumá zrakem jednu postavu po druhé, když ho náhle prudce zasáhnou tóny tak kouzelné, až se všechno kolem snad i na chvíli zastavuje v pohybu, jen aby nikomu neušla ta krása. K ohňové vatře právě přichází poslední postava, tu Měsíc pro samý úžas předtím přehlédl. Ta nejdůležitější, nejsilnější, nejkrásnější a nejmocnější. V celém světě a vesmíru jediná neporažitelná a vždycky vítězná.

Měsíc pozorně poslouchá, možná si i tiše tam nahoře pobrukuje, kdo ví, jisté však je, že úplně zapomněl, že chtěl dnes v noci vyhlásit jednu ze svých marnivých hvězd tou nejkrásnější. Jednu chvilku mu na to přišla myšlenka, ale uvědomil si, že na tom vlastně vůbec nezáleží. Všechny jsou přece nádherné, každá z nich je královnou, všechny zaujímají první místo na hvězdné obloze a všechny jsou pro něj úžasné.

Postavy se nyní jedna po druhé zvedají a přichází poklonit se té vládnoucí. Když odhodí kapuce z čela, vidí je Měsíc nyní v celé kráse a skutečně, nemýlil se, jsou to Ony a jsou tu všechny. Právě se uklání Marnivost, hned za ní již stojí Závist, také  Lež, prudká Zlost, která dnes přišla  zároveň s Nenávistí, poněkud shrbený k zemi došel Smutek, za ním Žárlivost, Faleš i Nadutost, cinkající Nepoctivost a vzadu stojí  Pomsta…

Ale také je slyšet jemné jasné tóny Laskavosti, Dobrosrdečnosti, Hojnosti, líbezné Upřímnosti, hlubokého Přátelství, Vstřícnosti, Trpělivost, Upřímnosti, citlivé Vytrvalosti, veselé Kreativity, jemně znějící Ušlechtilosti a vítězné Odvahy hned vedle sestry Ctnosti…

Avšak tón, který nelze přeslechnout, tak líbezný, že v jeho rytmu tančí jako zhypnotizované i plameny ohně, vychází od postavy, která sedí v čele. LÁSKA. Jediný možný vítěz vesmíru, vítěz lidstva. Mocná a zároveň laskavá.

Měsíce se dotkla její magická melodie a ve studeném svitu se zachvěl.

Ví to, ví to již dlouho, ale víme to také my, lidé na Zemi? Chováme se podle toho? Proč, když je Láska tou nejmocnější postavou u ohně, není všude kolem nás a především v nás? Přehluší-li její tóny všechny ostatní, měli bychom ji přece moudře následovat, tak jako to Měsíc dělá již odvěky věků.

Osobně jsem se tento rok naučila mnohému a podařilo se mi poznat hodně z oněch postav u ohně a seznámit se s jejich vlastnostmi, s některými jsme se staly nerozlučnými přáteli, s jinými jsem se definitivně rozešla, další jsem se naučila akceptovat. Nebylo to zadarmo, stálo mně to někdy hodně úsilí, ale pomocí svých nových přátel Trpělivosti, Vytrvalosti, v neposlední míře pak Odvaze a Kázni, jsem se dokázala všem postavám přiblížit, dobře je poznat a včasně též rozeznat i pochopit. Odpuštění, to pro mne byl trochu oříšek, stále se mi do toho míchaly pocity a emoce, co mi znovu a znovu zabránily vidět věci tak, jak skutečně byly. Teprve, když jsem v praxi vícekrát poznala ten nádherný pocit, který se dá zažít jen po opravdovém Odpuštění, pomalu a jistě jsem se přiblížila i tomuto osvobozujícímu tónu. Souvislosti - tento rok se mi podařilo stále více a více vidět za opony, za závoje, které brání poznat to, co nám to či ono přináší. Jak v dobrém, tak zlém. Když se všechny závoje odhodí, uvidí se nahost Pravdy a ta nemusí být vždy jen příjemná. Mnozí lidé proto raději, skrytí za svými závoji bezpečně zůstanou…

Ale ano, u ohně zbyly ještě některé postavy, ke kterým se sice přibližuji, ale jejichž tóny zatím slyším jen, když se na ně opravdu dobře soustředím a to někdy vyžaduje dávku sebezapření, ale již vím, že i k nim se brzy dostanu. Mám radost, že jich je stále méně. Jen ten, kdo postupuje cílevědomě, soustavně a i když upadne, zase znovu vstane, se dostane až do úplné blízkosti Lásky, té nejmocnější postavy a to znamená i pochopení a následné Odpuštění. Nechceme přeci žít v iluzích a mlžných oparech lží.

Přistoupila jsem kdysi na hru s energií, na kouzelnou parketu hudby reiki a od té doby se vesmír kolem mne roztančil a tančí dodnes. Někdy se mým tanečním krokům směje a jindy mne chválí, je trošku náladový, ale vždycky spravedlivý. Je báječný.

A tak i lodě roku 2012 pomalu připlouvají do přístavů, spousta  z nich jistoty břehu nedosáhne, další z nich jen velmi ztěžka, ale ty - není jich zatím mnoho, ale stále přibývají- jejichž kapitáni v noci dobře naslouchají stejně jako Měsíc kouzelné hudbě vesmíru, ti dovedou svou loď do bezpečí včas a spolu s ní i svou posádku. Není až tak úplně pravda, že jsme všichni na jedné lodi, ale ve vesmírném oceánu pluje spousta lodí, které byly stvořeny z té jedné jediné, z Jednoty.  

Přeji vám, abyste se v Novém roce stali více trpělivými, abyste se naučili naslouchat svému srdci, abyste se uměli podívat na lidi kolem sebe jinýma očima, abyste pochopili, tak jako já, že každý vám i v tom novém roce právě přináší nějaké poselství, že je třeba se chopit příležitosti v ten pravý čas, abyste se naučili větší vlídnosti, uvědomili si, že i to špatné je tu pro něco dobré, byť se vám to v daný moment tak nezdá. Ale také to, že prostě i na poli duchovním platí, že bez práce nejsou koláče a naučili se být i více pilní, důslední a disciplinovaní.  Pochopili, že smutek jednoho, je i smutkem vaším, protože jsme Jednota. Že laskavost, moudrost, ale i bohatství kolem vás je vám neustále k dispozici a v neposlední míře, že naprosto všechno si vytvážíme vždycky sami. Jsme kouzelníci, mágové, léčitelé, jsme vším tím, kým jen chceme kdykoli být.

Přeji vám, abyste ta kouzla v sobě objevili a předávali je podobně, jako já, všem ostatním poutníkům, se kterými se v roce 2013 budete setkávat.

Světlo pokojného bojovníka nikdy nezhasíná.  

IVA