Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

čtvrtek 26. června 2014

Zase začínám zaplnovat knihovnu


takzvanými "normálními" knihami;-) Těch sebevzdělávcích mám už tolik mooooc, že to chce zase jednou vážně obměnu. Zaujala mne například i tato kniha. Už jen tou obálkou a ještě se tu píše o nebi a to zmrzlinovém, tak ta musí ke mně domů! Většinou knihy, které si přečtu a řeknu si, tak jednou, či 2x a to již stačilo, tak je pak darovávám dál. Však udělají zase radost dalším. Moc se mi líbí třeba takové akce, když lidé už doma nějakou knihu nechtějí, vezmou ji třeba do vlaku s sebou, vloží do ní milý lísteček se slovy, tato kniha je k "mání", pokud ji chceš, daruji ti ji. Knížku položí na sedačku, či na stoleček v kupé, lísteček do ní vloží tak, aby byl vidět a odejdou. Mně se tento nápad líbí hrozně moc, až na ten vlak, tím moc necestuji, ale vždyt se to dá jistě vymyslet i jinak;-)

Tady něco málo o knize:
Dvě sestry, dva životní sny, dvě protichůdné představy, Mladší Imogen po ukončení školy cestuje po Thajsku a fotí, Anna po sedmi letech usilovné práce získává vytoužené místo obchodní ředitelky v Brightonu. A právě v tu chvíli umírá jejich babička Vivien a odkazuje jim staromilskou cukrárnu na pláži. Sestry stojí před důležitým rozhodnutím, jejich životy se převrací naruby. Ponechají si cukrárnu a povedou ji dál? Hodí zodpovědnost i obchůdek po babičce za hlavu? Vzdát to, nebo pokračovat? 

středa 25. června 2014

Předpřichystané dárečky

pojedeme brzy na návštěvu k mámě a bráškům, pak jsem potřebovala něco na zítra pro mou švagrovou holičku, co dělá šéfku ve frizérsalonu a něco malého pro radost a povzbuzení pro jednu z jejich současných učniček, co my meje makovičku a tak jsem vyrazila po zatím předběžných nákupech a už něco objevila. Jak již víte, nemám ráda takové ty dárky stylu "rychlovka", samozřejmě, někdy jich použiji i já, když se někde něco honem vyvrbí, aby člověk nepřišel jen tak s prázdnou, ale přeci jen, když mám čas, ráda jdu najít něco zvláštního, něco, co si myslím, že by prostě mohlo udělat radost tak nějak ještě navíc.


 Pro synovečka jsem objevila tyhle zdánlivě obyčejné papírové karty, ale jen se pořádně podívejte, kdože je na nich, no přece úžasníííí hrdinové ze slavného ICE AGE.
 Bílou porcelánovou figurku s párem jsem koupila pro brášku s manželkou, až se sní bonboniérka pod ní, zbude i deko do domácnosti a bílá se hodí vždy všude.

 Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky...taky si právě tuhletu minibásničku dodnes pamatujete nazpamět? Je zajímavé, že horu jich člověk pozapomíná, ale některé jsou prostě v těch našich hlavičkách napořád, kdykoli k okamžitému odrecitování. Šneček se srdíčkovou bonboniérkou dostane učnička za skvělé umytí hlavy a pramínkování. Uznejte, že s tou kytičkovou ulitou je prostě božský.


 V papírnictví jsem objevila tyto miniboxíky na všechno možné i nemožné. Nepochybuji o tom, že jich synoveček užije ke své radosti. On je totiž skoro celý já;-)

 Žába je prostě tradiční a do zahrádky se hodí vždycky. Výhodou je, že když časem vybledne, je tu záminka, koupit hned další a ještě lepší a nejlépe ještě větší;-) Tahleta se zlatou korunkou a bonbonky je pro švagrovou za ostříhání hlavičky. A to již konečně zítra. Také máte pocit, že když holička dostane do ruky nůžky, že stříhá pokaždé stále více a více. I když, tudle na mne manžel volal, když jsem setřihávala na balkonech naše minivrbičky: prosím tě, už toho nechej, vždyt na nich jinak nic nezůstane. A pak prý, že jen kadeřnice, tak to asi my, holky, prostě máme všechny od narození stejné.
 Malé stojací hodiny, trošku kýčovité, uznávám, lepší ale vážně nebyly, jsem koupila mámě vlastně jako malý suvenýr z naší letošní dovolené v Poreči v Chorvatsku. Koneckonců, hodiny se v domácnosti přeci vždy užijí, nebo ne.

 Pouzdro, penál vlastně na cokoli. Synoveček už ho jistě něčím vyplní. Osobně na penálech také ujíždím.


Porcelánová kvítečka v nádherné starorůžové s nádechem starobylosti, ty jsou pro mámu. Nejlépe na čajovou svíčku, ale jak znám maminu, bude je mít spíš vystavené ve vitríně. To já bych je tedy užívala o stošest. No jo, holt naše mámy...





Tak to by zatím tak bylo všechno, ještě vyrazím jednou po nákupech a něco dovymýšlím. Člověk má prostě tak nějak stále plné ruce práce. Slovo nuda znám tedy vážně jen ze slovníku cizích slov.

neděle 22. června 2014

Náplastová mánie

netušila jsem, že i mne může zasáhnout a ona potvůrka fakt, plně trefila i mne. Začalo to kdysi nenápadnými náplastmi s malou kytičkou, pak s motýlky a při dnešním výběru už jsou to i dinosauříčci, ptáčci...a přiznejme si, že byt jsou tyto obrázkové flastříky myšlené spíše pro děti, kdo by je i z nás, dospělých, neměl na prstíku, lokti, tváři...rád. Ano, někdy se mi dokonce podaří je nenápadně podsunout i svému dospělému synkovi a manželovi;-)
Miluji ty barevné obrázkové náplasti. Fakt jo. Úplně mám pak takový zvláštní kouzelný pocit, že i ta poranění pod nimi se hojí tak nějak rychleji a lépe. 
A tak jsem zase jednou řádila v oddělení náplastí, zde tedy v papírnictví a částečně v tchibu a to ještě ve slevách. Aby to nebylo jen o náplastech, koupila jsem si ještě i další krásný záznamník s linkami s motivem Paříže. Co si do něj píšu, všechno co mne během dne napadne a pak už to časem jen odškrtávám jako třeba splněná objednávka nového kalendáře z edice Malý princ, koupení dárku kamarádce k narozeninám, návštěva zubaře aj.









pátek 20. června 2014

Slámové polštářky i povlečení jsou opravdu působivé

nevím, jak vy, ale já úplně cítím vůni té slámy a nejen to, dokážu si živě představit, jak ulehám na polštářek, či se zachumlám do čerstvě povlečených peřin a kolem mé unavené hlavy to nejen krásně voní, ale i šustí. Skutečně velmi skvělý nápad a za to dávám prostě už jen čistou jedničku tomu, kdo je vymyslel. A vy je najdete v případě zájmu TADY.






středa 18. června 2014

Jedeme na návštěvu a tak se sluší a patří

také něco s sebou vzít. Nevím, jak vy, ale já prostě na návštěvu vždy něco vzít musím. Dostanu tam kávičku, něco k ní, často i jídlo, navíc nám kamarádky manžel zítra na zahradě natrhá třešně, dostanu od ní bylinky, mimo jiné a na to se moc těším a jsem zvědavá, prý novou bylinku Santolina viridis Olivová nat. Poseká se na jemnoučku a šup do saltátu, chutná to pak prý výtečně. Tak na to jsem hodně zvědavá. A tak... se prostě patří též něco s sebou přinést. Tahle skvělá kamarádka samozřejmě nic nečeká, ale potěší to jistě, že ano. Však to znáte samy. A protože je v domě navíc malá holčička, které bude letos brzy 6 let, tak je pro mne naprostou smaozřejmostí, že i ona něco musí osobního dostat. Nejsem zastáncem rychlých dárků jen proto, aby se neřeklo, takže jsem dnes honem ještě šupajdila do papírnictví a našla jsem pár maličkostí, které určitě potěší.
 Pak jsem ještě stihla sběhnout do čokoládovny a ještě něco koupila dobrého pro tátu holčičky, který kvůli nám bude lézt po žebříku a vybere nám krásné třešničky a protože je kamarádka stejně jako já, mlsná koza Líza, tak těch bonbonků pro něj radši více, aby na něj finálně též pak něco po tom     trhání třešní zbylo;-) 
A kamarádka, ta si vybrala nedávno k narozeninám knížku, takže i ta poputuje s sebou.


Jestli jste hádali, že tyhle míče jsou pro holčičku, tak jste se právě mýlili. Ty míče jsou totiž pro mně. Ten velký, ten už hledám dlouho a bude mi sloužit při práci s energií reiki a ten malý, no uznejte, že toho jsem tam prostě nemohla nechat, vždyt se na mně tak kouzelně smál.
Je měkkoučký a v ruce se dá tvarovat.

 Plechové malé dozičky s nastříhanými náplastmi s brontosauříky jsem též nemohla nechat bez povšimnutí a to ještě ve slevě, no odolejte tomu. Vzala jsem jich hned víc, kdo ví, na co se všechno a pro koho mohou hodit. Jsou kouzelní, vidte. Navíc poputuje část též k malé holččičce, včera ji sundali z nohy sádru, tak aby měla radost, až si příště udělá nějaké - prosím, pokud vůbec, tak jen malilinké - bebínko.


 Taštička, nuž, ona je to vlastně prýýýý peněženka na růžový zip s trpaslíčkem a čeveným dekosrdíčkem na provázku, je rovněž dárek pro malou Klárku, však ta už sama pro ni jistě najde ve svém kouzelném dětském světě to pravé uplatnění. Tři čokoládové deštníčky to jistí.
 

 Můj skvělý a úžasný míč. Přesně takový jsem si nedávno objednala "u vesmíru". A jak víte, vesmírné objednávky se nejlépe plní, když vesmír necháme za nás pracovat a "nekecáme" mu stále opětovně do toho. Jako v katalogu, objednáno a prosím o dodání. Brzké dodání. Děkuji. Není ani velký, ani malý, není lehký, ani těžký, je z látky, aby mi na něm neklouzaly ruce a má báječné barvy na uzemnění.
Vesmíre, děkuji.



 Tyhle čokoládky kupuji moc ráda. Balení tedy není zrovna, že by z toho člověk omdlel nadšením, ale věřte mi, že chutnají fantazticky. Od každého něco a ještě za skvělou cenu.


Tak ted ještě najít nějakou pěknou taštičku na přepravu a můžeme zítra po obídku vyrazit.

sobota 14. června 2014

Deka s hvězdičkami je měkkounká a hebounká

kamarádka měla kupony s limitovaným datumem do určité výše nákupu poté sleva, tak jsem využila její nabídky a utíkala si ji koupit SEM, pokukovala jsem po ní již dříve, ale napřed měl přednost s dekou synek, protože otevřel studio a bude tam i přespávat, tak aby měl teploučkou měkkoučkou deku i tam, tak maminka samozřejmě utíkala a jednu koupila. Ne, že by sám na ni dávno neměl, ale přeci jen samy moc dobře víte, jak dobře nám maminkám dělá prostě celý život těm naším ratolestem něco hezkého a užitečného koupit, vidte, jste na tom asi většina stejně jako já. A tak je to správně, nikdy by se neměly totiž vyměnit role rodičů a dětí, což se bohužel často v pozdějším věků rodičů stává. Věřte, že to nedělá však dobře ani jedné straně. A proto: zůstnate NAVŽDY svým dětem rodiči za každé situace.