takzvanými "normálními" knihami;-) Těch sebevzdělávcích mám už tolik mooooc, že to chce zase jednou vážně obměnu. Zaujala mne například i tato kniha. Už jen tou obálkou a ještě se tu píše o nebi a to zmrzlinovém, tak ta musí ke mně domů! Většinou knihy, které si přečtu a řeknu si, tak jednou, či 2x a to již stačilo, tak je pak darovávám dál. Však udělají zase radost dalším. Moc se mi líbí třeba takové akce, když lidé už doma nějakou knihu nechtějí, vezmou ji třeba do vlaku s sebou, vloží do ní milý lísteček se slovy, tato kniha je k "mání", pokud ji chceš, daruji ti ji. Knížku položí na sedačku, či na stoleček v kupé, lísteček do ní vloží tak, aby byl vidět a odejdou. Mně se tento nápad líbí hrozně moc, až na ten vlak, tím moc necestuji, ale vždyt se to dá jistě vymyslet i jinak;-)
Tady něco málo o knize:
Dvě sestry, dva životní sny, dvě protichůdné představy, Mladší Imogen po
ukončení školy cestuje po Thajsku a fotí, Anna po sedmi letech usilovné
práce získává vytoužené místo obchodní ředitelky v Brightonu. A právě v
tu chvíli umírá jejich babička Vivien a odkazuje jim staromilskou
cukrárnu na pláži. Sestry stojí před důležitým rozhodnutím, jejich
životy se převrací naruby. Ponechají si cukrárnu a povedou ji dál? Hodí
zodpovědnost i obchůdek po babičce za hlavu? Vzdát to, nebo pokračovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat