Stačí nákup správně nazvat

a hned se to lépe a bez výčitek svědomí nakupuje:-) Tyto tři prostě úžasné hrnky jsem nazvala tedy Motivační hrnečky a šup, už byly v košíku a s úsměvem. S tím jde koneckonců přeci vždycky všechno nejlépe a kromě toho obchůdek mohu jen a jen doporučit, najdete jej ZDE.

Takže první motivace dne zní jasně a silně: LÁSKA JE VŠE, CO POTŘEBUJEŠ....

Druhá mnotivace na další den je též prostě jedinečná SKVĚLÝ DEN.

Poslední motivace nám pak v další dny dodá doslova křídla TY JSI NEJLEPŠÍ!

No řekněte, kdo by tuto trojku nekoupil, byl by sám proti sobě a kromě toho, kdybyste měli problém se po ránu zmotivovat, tak se stavte na dobrý čaj;-) Hrníček si pak sami vyberte dle potřeby dne.

Ode všeho něco

už se mi to nechtělo třídit, tak dávám fotečky toho, co jsem si koupila po Novém roce ve slevách i fotky, co jsem dostala porůznu za dárky, aspon tedy zde něco málo.
Do zimní dekorace přibyl ve slevách v Lutzu tento sedící sympatický sobík. Je vidět na první pohled, že je to jasný pohodář. Usadila jsem ho proto mezi dva z papíru vystřihnuté stromečky, ty mi darovala k vánocům veliká šikulenka Olinka, kdo by se k ní chtěl podívat na její blog, najdete ho ZDE. Dvě nádherné uháčkované vločky - a to ještě nebyl sníh, tak se moc hodily - jsou rovněž od ní. Moc obdivuji šikovné ručky a těch v Čechách/jasně, i na Moravě a ve Slezsku;-) máme hodně a to je dobře. Není nad dárek, který je dělán s láskou osobně. Podle úsměvu sobíka Eduarda - to je jméno,vidte - je jasné, že se mu obojí moc líbí.

V Lutzu jsem v povánočním velkém výprodeji poctivě přehrabala a vítězně vyhrabala v koši tyto dvě krásné šedivé prostírky s vyšitým stromkem a nápisem. Potřebovala bych bývala spon tři, ale i tak se  užijí. Látkových prostírek zatím moc nemám, takže je nejvyšší čas ještě další letos pořídit;-)

K prvnímu sobíkovi přibyl ještě jeden, ale s tím se již brzy rozloučím, protože čeká ještě i ted po Vánocích jako dárek pro osůbku, která se teprve 10. ledna vrátí ze zahraničí a tak udělá jistě velkou radost i při návratu, obzvláště, když se okrášlil takovou úžasnou proužkovanou anglickou šálkou.

Do nákupního košíku jsem přihodila i tyto zlaté ozdůbky, oddůvodnila jsem si to tím, že jich pro stromeček zlatých moc vlastně nemám. A protože stromek u nás ještě stále stojí, tak už i nově visí a odráží se ve sluníčku, tedy, pokud zrovna je vykouknuté.

 

Oba sobíci jsou vysoce fotogeničtí, tak jsem je ještě zvěčnila s nově pořízenými bílými vánočními koulemi. Ty jsou ale spíše na dekoraci doma, protože pro stromek jsou dost těžké. Tady to není vidět, ale krásně se i barevně třpytí.

Nezbytné Silvestrovské prasátko koupené na silvestrovských trzích před radnicí. Už odcestovalo ke kamarádce do Česka rychlou poštou v bublinkové obálce. Taky patříte k těm, komu, když se mu ty bublinky dostanou do ruky, že je hned začnete "práskat" a nejlépe až do té úplně poslední, když to čas dovolí?

Ve slevě jsem objevila i toto krásné vánoční a silvestrovské přání pro jednu moc milou kamarádku a v koši se slevami jsem následně vyhrabala i filcová andělská křídla a jaká náhodička - na to zrovna zapomente, náhody a to vím zaručeně, neexistují - hodily se přesně velikostí dovnitř tohoto přáníčka. Přitom jsem využila čerstvě koupené waschi pásky s úžasným motivem a křídla zajistila proti pohybu v obálce. Však víme, že poštáci naše dary moc nešetří...

Misku s orientálním motivem jsem též uzmula ve slevách. Mám jednu milou perskou kamarádku a ta slaví Nový rok na jaře, takže se jako dárek bude pak velmi hodit.

 

Bílou svíčku, načančanou do jakoby sněhu jsem objevila také ve slevě. Dva sněhobílé pytlíčky ukrývají nádherná mydélka s glycerínem a provoní mi skřín s prádlem. Je to dárek od další moc milé kamarádky Týnky. Ještě přidala čokoládu s nostalgickým motivem, ale jak víte, čokoládu já prostě nade vše - bohužel, bohudíky, hm, to je polemika - miluji a tak ta dlouho nevydržela.

Jedno mýdlo je s kytičkou a druhé s andílkem. Jsou obě úžasnéééé.

A tady jsem již zareagovala a to velmi rychle - však víte, na akce se musí s odvážnou rychlostí - a využila tkzv. silvestrovské slevy v Douglasu -20%. Protože už mi dochází pomalu korekturka pod oči a na "pupínky" a jiné zlobivosti v obličeji, tak jsem si hned jednu přikoupila. Stejně tak zelenkavé stíny mé oblíbené značky Artdeco, nový štěteček na stíny a pouzdérko na obojí. Akorát u úžasného pouzdra zase někdo moc nepřemýšlel, protože do něj sice vlezou hned troje stíny - dole jsou na magnetku - ale ten štěteček k nim určený už ne. Hm. 

Korekturku používám mně určenou na tělo. Tedy spíše, na tmavé kruhy pod očima a další nerovnosti v obličeji. Nejraději mám tuto léta osvědčenou od Clinique a je v neutrálním odstínu.

Jako dárek jsem pak dostala od Douglase dva vzorky vůní. Pochopitelně už mám oba opět odzkoušené. Asi nebudou patřit k mým favoritům, ale jsou oba velmi zajímavé a voní úžasně tak jako tak.

Musk by ALYSSA ASHLEY pro nás, ženy, je velmi svůdná vůně. Srdce parfému: růže, ylang-ylang, kosatec, dubová kůra. Základ parfému: tonka, ambra, pižmo. Hlava parfému: sicilský bergamot, květy pomeranče, aldehydy a jasmín.

No a pokud máte rádi písničky kluků One Direction, pak je vaše volba jasná. Pochopitelně, mnohé zaujme i též úžasná nádobka na vonavku. 

Jedná se o květinovou vůni opět pro ženy. Hlava - růžový grapefruit, lesní plody, červený rybíz. Srdce - frézie, jasmín. Základ - lesní tony, pačuli a pižmo.

 

Protože se mám ráda a dárkové balení bylo zdarma, nechala jsem si samozřejmě svůj nákup pěkně a elegantně i zabalit.

Notýsek je menší, linkovaný a uznejte, že jsem ho a navíc ve slevě o polovinu, nemohla jen tak přejít.

Stejně tak jako porcelánový bílý talířek se zamyšleným andílkem. Nad čímpak ten okřídlený klučík asi tak přemýšlí, ale usmívá se, tak je to asi něco hodně fajn fajn fajn.

Začátek roku ve stylu retro, to si nechám líbit

Bonami prostě ví, jak na nás, chudinky bezbranné konzumenty, no dobře, spíše jsem měla napsat konzumentky, ale myslím, že i chlapi se už od nás nakazili, aspon tedy ten můj už určitě. Sice tvrdí, že prý co už mu jiného zbývá než to používat, když to tady je, ale kdo by mu to věřil. Já tedy určitě ne;-)

  

Přeji vám všem nádherný nový rok 2015

...Jsou tři hodiny ráno a skučící vítr ve společnosti rozpustilých hvězd na noční obloze mrazivě ovívá osamocenou čerpací benzínovou stanici. V té tmě působí její světla jako oáza. Právě k ní přichází s rukama v kapsách Dan. Nemůže spát a hledá na stanici s nočním provozem nějaké občerstvení. Jak se k ní přibližuje, má pocit, že ho k ní něco přímo přitahuje. V tu chvíli málem upadne přes muže sedícího ve stínu na židli. Aniž by ten chlap pozvedl hlavu, řekne silným, téměř muzikálním hlasem hlasem: „Je mi líto, že jsem vás polekal“. Tak začíná příběh olympijského vítěze v cvičení na kruzích, spisovatele Dana Millmana, Cesta pokojného bojovníka.

Bojovníka, který navždy změnil můj život.

Tu knihu jsem tehdy před léty přečetla na jeden zátah. Bylo již pozdě k ránu a já sedíce u lampy, jsem jen tak seděla a ani se nepohnula. Uplynuly minuty a nebyla jsem schopná se od ní odtrhnout. Již její první stránky mne upoutaly natolik, že jsem věděla, přímo jsem to cítila u srdce, že se se mnou právě něco neobvyklého, neznámého, děje. Bylo to, jako by se náhle přede mnou otevřela nová dimenze. Jako se tajil dech Danovi, když přicházel k čerpací stanici, tak se i mně nyní zmocňovaly pocity, které jsem do té doby vůbec neznala.

„Jak jste dokázal vylétnout na střechu?“ ptá se Dan onoho muže na čerpací stanici. Ten muž se jmenuje Sokrates. „Nevylétl jsem, vyskočil jsem,“ odpovídá Danovi. „Není to žádné kouzlo. V tvém případě ale budu muset předvést velice obtížné kouzlo. Vypadá to, že budu muset proměnit osla v lidskou bytost.“ „Kdo si sakra myslíte, že jste, abyste mi říkal takové věci?“ „Jsem bojovník...“

Tyto věty se mne obrovsky osobně dotkly. Přesně jsem věděla, že jsem tam kdesi v tom ději právě s nimi. Proměnit osla v lidskou bytost. Ano, to je přeci to, co chci i já, už dlouho, velmi dlouho. V tuto chvíli jsem ještě netušila, že má Cesta pokojného bojovníka právě začala a že mne Sokrates podobně jako Dana na ní od začátku povede. Věřila jsem mu naprosto všechno, o čem v knize povídal. Byla jsem s nimi u všech situací, co prožívali a věděla jsem, že TOTO přesně chci. Zároveň jsem však tušila, že to nebude asi až tak jednoduché. Další řádky knihy mne o tom přesvědčily. Ne. Lehké to nebude. Na konci jsem však jasně věděla: CHCI nastoupit stejně jako Dan Cestu pokojného bojovníka! Cítila jsem, že vydržím vše, že to dokážu. Jakoby síla Sokarta to Kouzlo přenesla právě i na mně.

Chci najít svou Cestu, najít znovu sama sebe. Pokolikáté již, kdo už to přesně ví. V tomto životě však zcela jistě poprvé. Rozhodně však již dál nechci prospat další dny svého života jako většina lidí kolem. Sokrates mi právě ukázal kudy jít a především, jak začít.

Už nikdy mne žádná jiná kniha neoslovila tak silně jako tato. V té době jsem již začala pracovat s energií reiki. Časem jsem si koupila všechny knihy od Dana Millmana a nejen od něj. Přečetla jsem toho spousty a začala navlékat korálky na předlouhé niti svého života. Co jsem právě potřebovala vědět, se objevovalo jako zázrakem kolem mne v různých podobách a to nejen knižních. Začala jsem se vznášet ve větru změn a tak je tomu vlastně dodnes stále. Žene mne po všech koutech světa a přináší mi neustále něco nového. Někdy se zastaví, aby mne chvíli nechal se nadechnout a ledva tak učiním, zase se zvedne, bouchne mne do zad a žene mne dál.

Celý život jsem víceméně bojovala s iluzemi a trápila se s každým malicherným problémem, aniž bych si uvědomila, co se to ve skutečnosti právě děje. Měla jsem to obrovské štěstí, že jsem začala poměrně brzy chápat souvislosti a stále si více a více uvědomovala, že je to úplně jinak, než nás to rodiče učili, jak nám to povídali učitelé ve škole, s čím nás obeznámili naši přátelé a kolegové... Ten směr pohledu mne fascinoval a jakoby přímo hypnotizoval. Přišly pochopitelně chvíle, kdy jsem měla chuť v době zdánlivého nezdaru osudu, se vším seknout a „vrátit se“. Jenže, co se nestalo, zjistila jsem náhle s překvapením, že zpět už to prostě najednou nejde. Jakoby má mozková vlákna utkala mezitím nové pavučiny, tak pevné, že už je nikdo nikdy nedokáže zpřetrhat. Tehdy mi plně došlo, že jsem na správné cestě. S údivem jsem sledovala nový film svého života, který mne neustále překvapoval.

Přešla léta a já jako dnes vidím (ano, existuje již i film Cesta pokojného bojovníka) Dana, jak se přibližuje k čerpací stanici. Čeká tam na něj a ne náhodně, Sokrates.

Moc bych si proto přála do Nového roku, aby i na Vás čekal někde ten „váš Sokrates“. Člověk, který by vám ukázal vaši pravou a jedinou Cestu. Cestu úžasného pokojného bojovníka. Bojovníka, který se nikdy nevzdává. Přeji vám, až ho najdete, či se vám jen tak jakoby náhodně – a náhoda to není, to mi věřte – připlete do cesty, abyste mu pozorně naslouchali a dobře vnímali nová slova. Abyste ale také vytrvali, i když nová Cesta nebude vždy jen báječná a skvělá, abyste v sobě našli dost odvahy v ní pokračovat, abyste měli dostatek trpělivosti se sebou a se všemi kolem vás, abyste se naučili je vnímat jako sobě rovné, abyste uviděli svět očima moudrého Sokrata a rozeznali všechny závoje, které vám v tom právě v tuto chvíli brání.

Máte Právo volby, zůstanete dál ve svém světě iluzí, nebo se vydáte na Cestu za nimi. Ta cesta není vždy jednoduchá a už vůbec ne lehká. Pokud máte dostatek kuráže, zkuste se na ni třeba právě se mnou jednoho dne vypravit. Co vám mohu slíbit, je to, že se na konci vyplatí, ostatně, až dojdete na její konec, poznáte – jak úžasně napsala jedna z mých nejlepších žaček, Danutka – že je to KRÁLOVSKÁ CESTA.

Všichni jste těmi nejbáječnějšími a nejúžasnějšími lidmi pod sluncem a je jen na vás, kdy to sami v sobě objevíte a odkryjete naplno.

Skutečně mne bude velmi těšit, pokud mnohé z vás v příštím roce potkám na této Královské cestě. Ráda s vámi krátce posedím a můžeme si povídat třeba právě o Sokratesovi.

Sok právě říká: „Všechny národy světa jsou uvězněny v Jeskyni své mysli. Jen hrstka bojovníků, kteří vidí světlo a kteří obětovali mnohé, aby se osvobodili, se mohou na věky věků smát. A to dokážeš i ty, příteli.“

Nechť je pro vás rok 2015 rokem, ve kterém objevíte tu svou Cestu pokojného bojovníka.

S láskou a úctou

Mír začíná mnou

Iva

Prostě to pak najednou vše zase tak rychle uteče

jídlo na Štědrovečením stole je snědeno, dárky rozbaleny a zase začínají normální běžné dny, i když ted tak trochu s napětím, vždyt se nám nezadržitelně blíží konec roku 2014. Podle čínského roku byl ve znamení Koně a musím říci, že u mne osobně se to skutečně projevilo víc než jen silně, vše běželo jako na opravdové splašené kobyle, až se mi uši protáčely z té rychlé jízdy proti větru a i s větrem, podle toho, jak šly v roce dny za sebou. A tak se tak nějak těším, až v únoru nastolí vládu poklidnější rok dřevěné kozy, už aby zamečela. Ta kobyla, to byla vážně síla. Kdo se chce podívat pro zábavu, jak se mu projeví právě rok 2015, mrkněte se SEMHLE.

Tady náš malý tradiční stromeček, panečku, ten už má hoooodně let, ale je stále prostě krásný. Sem tam vyměním či přidám nějakou mašličku, aby to nebylo pořád až tak samé, ale jinak je prostě již skutečně archivní kousek. Protože v zimní zahradě, kde stojí jeho veliký bratr, je zima, tak musel postačit tento menší bráška v obýváku, aby dárky prostě neležely jen tak někde po zemi, či na stole. 

A abych si udělala radost i po Vánocích, využila jsem kuponu na 250Kč u Bellarose, jednoho peněžního dárku od milé kamarádky a objednala si krásnou svíčku, kterou okukuji od podzimu a už si ji i objednala. Najdete ji ZDE.