Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

čtvrtek 17. března 2016

Svetřík v zelené jsem ještě nikdy neměla

ale když mi ho ted kamarádka upletla nyní k narozeninám, navíc s nádherným vzorkem a podšívkou, tak jsem po vyzkoušení zjistila, že mi i tahle zelená sluší. 
Chanson parfém mi koupila, protože ví, že ho léta miluji a u nás ho neseženu. Má v sobě něco, co mne kdysi už dávno zaujalo a dodnes jeho vůni cítím na dálku a pochopitelně už v sobě nese i nostalgii prošlých let.
Čajík Basilur mi poslala na zkoušku a chutná pohádkově. Není nad to, vychutnat si život s šálkem dobrého kvalitního čaje.
Krásné přáníčko kamarádka nikdy nezapomene přibalit do balíčku, protože ví, že pohledy mám odjakživa ráda. Polepeno milými samolepkami, na ty jsme obě doslova vysazené. Ovšem, to asi každý z nás již od dětství, vidte.

Květiny mi pak dodává pravidelně každý týden v různých podobách můj skvělý a báječný manžel. Brzy budeme spolu 20 let a náš vztah je léty krásnější a kvalitnější Pokud to tedy ještě vůbec jde, protože byl hezký od samého začátku. Chce to si vždycky prostě jen uvědomit, že TOHOHLE člověka miluji a pak se všechno ostatní jeví jako hloupost a nesmyslnost. Samozřejmě tím ale nemyslím vztahy, kde Miluji tě, znamená závislost, strach ze změny aj. To je ale jiná kapitola.

Už je to hodně dlouho, co jsem si kdesi opsala tento nádherný citát. Je v něm řečeno vlastně všechno na téma Lidé a vztahy:

Těžkopádný závidí vtipnému,vtipný silnému,silný úspěšnému,úspěšný štíhlému...to je řetězec!
A málokdo má tolik síly a velkorysosti přát druhému,co sám nemá.
Nezávidět mu a brát se rovnocenně. Každý přece něco má a něco nemá.
Znáte Panglosse, postavu filosofa z Voltaurova "Candida"?
Má onu "nemoc námořníků" ve velice pokročilém stadiu, padají mu zuby a celý se rozpadá, ale tvrdí, že "na tomto světě je všechno nejlepší!"
Mnoho dobrých příležitostí člověk ztrácí tím, že čeká na lepší. Já jsem tak prožil mládí.
Člověk stárne a zjišťuje, že tak moc toho zase nepřišlo,
že možná to nejlepší už dokonce bylo.
A tak už nemám odvahu ani trpělivost žít dále s tím "až!".
Josef Abraham
 





Kamarádka si dala práci a přiháčkovala mi i tuto nádhernou velkou dečku doprostředka na stůl.
Dnes se dají už i koupit, ale tu domácí dělané je prostě vždy vysoce předčí. Navíc pochopitelně k tomu i ten hřejivý lidský pocit, že tohle či ono dělal ručně někdo jen a jen pro vás a že mu nějakým způsobem tedy na vás záleží.










Říká se, že po čtyřicítce věku si člověk začíná všímat své duše a naslouchat jí. Začíná navštěvovat kursy osobního a duchovního vývoje a zamýšlet se nad smrtí. Osobně si to nemyslím. Mám spoustu malých i velkých žáků od 5 do 80 let a je báječné vidět, jak ke mně přichází student s otázkou Paní Ivo, hodně jsem toho přečetl, ale nevím, co s tím, nevím, kde začít, můžete mi prosím poradit...A tak to u mne pak začíná. Ano, umím už poradit a nasměrovat. Ovšem tu Cestu už pak musí jít každý sám, já ho na ní můžu jen nenápadně postrkovat. 
Nikdy nezapomínejme, že: Cesta samotná je Cíl!

Teprve, až někoho či něco ztratíme, uvědomíme si jeho cenu. Lekce života bývají tvrdé, ale VŽDYCKY jsou dobré pro náš rozvoj. Kdo se jim brání, je sám tedy proti sobě. Právě to nejhorší - v našich očích - nás posouvá nejrychleji. 

 
Mír začíná mnou
IVA  


Žádné komentáře:

Okomentovat