když jsem byla malá holka, čekala jsem vždy netrpělivě, až se dojí bonboniérka a hned zabavila krabičku. Ani mi mnohdy nešlo o ty bonbony, jak o tu krabičku. Dříve takové nádherné, jako jsou dneska, k mání ještě nebyly, či jen zřídka a tak, když se mi nějakou obzvlášt báječnou podařilo ukořistit i někde jinde, u sousedek apod. tak jsem byla štastná jako bleška. Měla jsem v nich různé věcičky od šitíčka po šnůrky aj. Prostě, krabičky, to je moje slabost dodnes a nikdy jich není dost.
A TADY jsem jich objevila spoustu a i jiné krásné věcičky, však se opět samy podívejte.
Nádherné věcičky.
OdpovědětVymazat