U 150-tého háčku jsem přestala počítat

takže vám nepovím, KOLIK ozdůbek i cukroví z kolekce na stromku je, ale odhadla bych asi 350, ale fakt vím jen to, že po třech hodinách věšení jsem i já měla úspěšně vyvěšené obě ruce. Ale visí, visí všechny a pár malých letos dokonce opět, ouha, přibylo. Příští rok ale musí přijít na řadu další větší, prcků už mám vážně dost a pak především toho hledání pokud možno viditelného místa pro ně, to je přímo detektivní zápletka, najít místo, kde buda ta či ona malá ozdbůka viděna i neviděna zároven, protože u mne má totiž na dobrou pozici nárok jak malá tak velká ozdoba.

 Naštěští jsme objevili letos tuhle nádhernou normandskou jedličku a tak místa bylo dost nakonec pro všechny. Manžel ale už varovně - ostatně jako to marně zkouší každý rok znovu a znovu - prohlásil, že víc místa pro vánoční stromek už nebude, čímž mi chtěl opět jednou naznačit, že obří strom prostě neeeee.... Úspěšně už uvažuji totiž dokonce o tom, že ten stůl by se přeci dal odnést dočasně do sklepa a panečku, šup, vlezl by tam obří stromek....

Také jsem si letos udělala čas a dokonce stihla v čase předvánočním odeslat krásné vánoční pohledy, nemohu si pomoci, je skvělé, když člověk může smartfonem odeslat ročenky, přání, fotky...ale pohled, to je jiná potěcha, držet ho tak nějak fakticky v ruce a prohlížet si jeho zjevné i skryté krásy bez toho, že by se leskl a člověk by musel někam utíkat do stínu, aby ho konečně uviděl...

Jaké přání jsem letos vymyslela - písnu ho sem, protože se třeba někomu může hodit příští rok, je moc pěkné a než jsem napsala asi 20 pohlednic, bolela mne tedy pěkně ruka. Jenže, napsat to na počítači a vytisknout a jednoduše nalepit, to by bylo pod mou úroven tradiční psané pohlednice s láskou a tak každý rok doufám, že mne napadne něco menšího ku psaní a s úděsem vždy zjistím, že to, co se mi líbí, je snad letos ještě delší než ten minulý rok. Přesně v ten moment si pak plně uvědomím, jak se asi naše prsty v rámci techniky a evolučního vývoje začnou měnit pod tlakem psaní na klávesnici namísto klasického psaní KDYSI.

Tak a tady už obrázky stromečku, jako vždy u mne přitom v tomto případě platí: ČÍM více fotek, tím lépe. Včera jsem prohlásila, že je tak nádherný, že bych ho nejradši samou láskou snědla. Manžel pak večer koukal na televizi a přišel ke mně a povídá, tvé přání bude splněno. Právě koukám na dokument, jak se z jehličí dá udělat jídlo a nápoje. A pak že Zákon přitažlivosti nefunguje:-)
A nakonec ještě jedna krásná věta pro vás:

Všichni jsme hvězdy,
a zasloužíme si třpytit se.

A tady ono krásné přání:

Noc se snesla na krajinu,

všichni lidé klidně spí.

Na východě hvězda září, 

nastává čas vánoční.

Stříbrnými i temným světem

zvláštní poutník putuje.

Radost, štěstí a mír v duši

některým z nás daruje.

Oči mé se k nebi stáčí,

po poutníku pátrají.

Jen jediné vroucí přání

moje ústa šeptají.

Aby poutník na své pouti

došel ještě kousek dál

a s těmi krásnými dary

právě k Tobě zavítal.

 

 Takto krásně pak na toho našeho normandského fešáka koukám z obývačko-kuchyně, večer pak navíc osvíceného barevnými světýlky. Mimochodem, právě na ta světýlka, především tedy ta levná, budte opatrní. Viděla jsem před vánoci dokument, kde požárník vysvětloval, jak krásně vám může vyhořet právě díky nim celý dům. Když totiž jedno či dokonce více světýlek vypoví službu a přestane světélkovat, to elektrické napětí, které vedlo do něj, se pak rozloží do těch dalších a může dojít snadno k jejich rozžhavení pod přílišným proudem a neštěstí je hotové, obzvláště, když stromek necháte svítit dlouho dobu a ještě  navíc bez dozoru a v blízkosti třeba záclon, ale i tak stačí ozdůbky na stromu a jehličí, aby se vše posléze vznalo. Pán, kterému se to stalo, takto přišel o svůj milovaný dům. Celá vesnice, ze které pochází, se pak domluvila a nikdo již od té doby nepoužívá na vánoce světelné dekorace. Ale jedna výjimka existuje, nebeojte se a tím jsou světélka LED.

 

 A tady už dárečky na Štědrý den. Stromek zastupuje v místnosti jeho malý bratříček a zvoneček andělíčka u něj používáme už léta letoucí.

Nezbytná je pak ježíškovská čepice se svítícími blikajícími hvězdičkami, kterou dostává na hlavu synek a rozdávání může začít.

 A jakoby se přišli k nám podívat i andělé, později odpoledne vzniklo na vánočním stromku tohle nádherné teplé světlo.

 Stůl máme malý, takže prostření je takové spíše přizpůsobené, ale o to je nám milejší.

Vždyt po štědrovečerní večeři zazvoní zvoneček a nastane krásné souznění rodiny.

 A o to přeci jde. Nastal čas vánoční...

 Mír začíná mnou

IVA

Vánočním favoritem je pochopitelně Douglas

a protože nic nenechávám náhodě, či jen vážně velmi nerada, tak sotva jsem uviděla v Douglasu tyhle cenově příznivé sady, hned jsem je nakoupila. Budou to dárky pro kolektiv kadeřnického salonu, kde dělá šéfovou má švagrová. V tuto chvíli jsou už i zabalené s originální pečetí Douglas. Ještě se chci podívat po nějakých malých vánočních ozdůbkách, které bych na ně přidala na mašličku. Osobně mám takovéto balení dárků moc ráda, i když je na nich třeba jen malá skleněná banka, protože mi takto pak přibývá ozdůbek odevšad i na vánoční stromek.

Ke každému balíčku je pak přibalený jeden vzorek parfému, to jen tak navíc pro radost.

Ráda nakupuji ve slevách a v ten den bylo na vše dokonce hned 20%. Takže jsem přikoupila ještě i trio báječných EOS balzámů na rty, jeden vanilkový, druhý s granátovým jablíčkem a třetí s mentolem. Něco si určitě z nich ponechám, další daruji v originálním sáčku Douglas své masérce a dál...ještě se uvidí.

V mém diáři Malého prince s úkoly na Vánoce je tedy skoro odškrtnuta další kolonka s úkoly.

Nadělování je pak radostí i pro mne. A také nezapomínám mít od adventu v kabelce různé maličkosti, které celý měsíc prosinec pak rozdávám i náhodným Poslům vůkol. Uvidí se, koho letos a kde potkám. Prosinec je výjimečný svou energií těšení se. Je to jakoby se nad zemí vznesl radostný mrak, který nad námi pak tančí a rozdává radost. 

Zkuste si jen tak vzít třeba do ruky kousek papíru a na něj napsat kolonky od čísla od 1.-24.12. a každý den něco někomu vědomě nadělte a nemusí to přitom být jen materální věc, stačí úsměv, oslovení někoho, kdo by to od vás nikdy nečekal.... udělejte si z toho hru a každý den hledejte záměrně, co a komu a kde... a každý den večer si pak s úsměvem do kolonky napište, koho a čím jste podělili ten den. Jedno vám zaručuji, pokud tak budete činit každý den, uvidíte, jak obrovsky se vám to vrátí a brzy.

Vánoce jsou Láska v akci. Pokaždé, když milujeme, pokaždé, když dáváme, tak jsou Vánoce.

Dale Evans

Už se nakupuje na Vánoce

nejsem zastáncem Vánoc v listopadu, či ještě dříve, ale na druhé straně, když už to zboží v obchodech je a já mezi ním uvidím něco, co by se mi líbilo a hodilo, tak i já ho vezmu s sebou domů, protože aspon pak mám dopředu na Vánoce vystaráno a nehrozí žádný zbytečný stres.

 

Pochopitelně jako první patří v akci vánoční sevítky, těch prostě není nikdy dost a poslouží i často jako dárek pro radost. Těch andílkovských jsem tudíž vzala hned 3 balení:-)

Nákup: XXL-Lutz.

Tyhle dva pohledy mne pak upoutaly něčím zvláštním, ani pořádně přitom nevím, čím, ale pro mne jsou něčím mimořádným a tak poputují na Vánoc k "mimořádným" a skvělým lidem.

Vánoční špulky v červené a šedivé, obojí s hvězdičkami, se určitě budou hodit na balení dárků pro mé blízké. 

Kdo mne čte pravidelně, určitě si vzpomene, že jsem tuhletu mističku dávala již kdysi na blog, jenže, tahle je barevně jinak vyladěná, ta původní měla červeno hnědo oranžové odstíny a když jsem viděla v obchodě její dvojče, muselo hned se mnou, stejně jako ona první, bude pro mou milou kamarádku Feresteh. Mám velkou radost, že jsem ji nepřehlédla.  

Nákup: XXL-Lutz.

Dřevěný medvídek ve stylu vintage pak asi nejspíš- ještě se uvidí - potěší mne. Jako každý rok něco malého a nového prostě musí do výzdoby být. Stejně tak jako tato girlanda stylu vintage s andílkem.

Nákup: XXL-Lutz.

Lišku dostal spolu s polštářkem s její podobiznou, manžel ode mne k narozeninám. On lišky rád. Já zase pro změny zbožnuji velryby:-) Nákup: XXL-Lutz.

Ten stříbrný, 10 m dlouhý řetěz s hvězdičkami, jsem ulovila v XXLutzu. Ráda bych sehnala ještě i zlatý, tak se musím po něm podívat příště. Zatím zboží vybalovali a tak pro jistotu onen stříbrný za skvělou cenu putoval hned se mnou domů. Co je doma, to se počítá.  

Bílé chlupaté polštářky jsem pak sehnala a koupila si pro radost v Tchibu.

Napřed jsem přemýšlela, zda je domů vzít, ale ted jsem z nich nadšená, pasují přesně na náš domácí gauč a vytváří spolu se zapálenými svíčkami večer tu správnou podzimní i zimní atmosféru.

Ale chce to koupit nejméně dva, jeden je vážně o ničem.