Plavání s úžasným výhledem na město

Víden, které sice dneska zřejmě díky nastávajícímu horku, bylo tak trochu v oparu, ale jinde je vidět jasně jako na dlani a to i různá pohoří v dálce. S těmi brýlemi s bílou obroučkou si plavu já, skoro prázdný bazén po ránu a krásný vzdoušek, to už se vyplatí brzy ráno vstát, aby tohle všechno člověk hned po otevření plovárny měl.

A hlavně také, je zde omezený počet lehátek a židliček, takže kdo přijde později, už musí ležet na tvrdé zemi, či na sebou přineseném lehátku, ale vláčejte si ...

A tady na fotce je naše nejoblíbenější místečko, pěkně ve stínu a když se navíc po plavání začtu do knížky, nevím zde o světě kolem...

Tohle je sportovní bazén, na fotce vypadá menší, než ve skutečnosti je, ale ten je později okupován mladými a moc už si tam člověk nezaplave.

A v tom domečku je občerstvení a z terásky před ním opět krásný pohled na Víden dole. Dá se tu pít kávička, dá se tu i posnídat, poobědvadvat. O víkendech je pak dole v areálu ještě jeden restaurant a dá se tam rovněž jíst, řekněme - je tam trošku větší výběr. Do tohohle domečku se toho holt moc nevejde.

     A tady už je třetí bazén a ten je můj nejoblíbenější a vesměs v něm bývá také nejteplejší voda. Je tady nejvíce hlavně po ránu klid a to si pak doslova pod těmi stromy plavání vychutnávám.

 

Trio vyztužených pytlíčků

 a pytlíčky s například levandulí, jsem si dneska objednala na fleru u prodejkyně U dvou levandulí. Budou se mi hodit na uložení věcí, které se tu jen tak povalují, jako například ovladače na televizi, radio, papírové ubrousky aj. maličkosti.

Ale mrkněte se na webovou stránku U dvou levandulí také sami, určitě tam najdete hooodně zajímavé věcičky.   

Zrcátko jako pro princeznu

 

jsem rovněž předevčírem uviděla u báječné Marušky na mamibazaru a protože už jako malá holka jsem toužila takové mít, tak prostě muselo zákonitě skončit v nákupním košíku. Vždycky, když jsem byla s rodiči někde na prohlídce zámku, musím říci, že rodiče s námi opravdu hodně cestovali a jsem a byla jsem tomu moc ráda, obdivovala jsem zrcadla i zrcátka zámeckých dam. Tehdy u nás samozřejmě něco takového nebylo k mání a tak jsem měla aspon takové to ruční umělohmotné zrcátko s držáčkem pro panenku a měla jsem u toho pocit, že jsem také taková dáma ze zámku. A ted po letech ho budu mít konečně i doma a jednou ho někdo po mně dostane a třeba se při troše štěstí a představivosti bude také cítit jako pravá zámecká dáma, či přímo princezna.

A protože jsem na MMB objevila i krásné korkové podložky s jahůdkami a hodí se mi báááááááhodou k mému jahůdkovému servisu, tak jsem přihodila do košíčku i 4 kousky těchto podložek.

 A ještě než jsem uzavřela obchůdek, padly mi do oka jedny, tentokráte keramické podložky: Mám totiž v hlavě již delší dobu takový plán, udělat si co nejhezčí prostírání na stole, když budeme mít s děvčaty kávové slety, se spoustu nezbytně zbytečných detailů a tento bude patřit k nim zcela určitě. A víte, jak jsem si oddůvodnila tento nákup: sama sobě jsem si ho darovala za to, jak jsem šikovná a stíhám žehlit doma neustále se kupící hory prádla. Nedávno na mne padl takový trošku splín, že to žehlení prostě nemá konce a tak jsem si řekla, že je na čase se za ně něčím odměnit a také se tak stalo:-)

 

Papričky jsou nováčkem na našem balkoně

a uvidíme, jak si jim tam bude dařit. Pelargoniím, jak můžete vidět, se tam líbí moc a pěkně kvetou a rostou a zároven mi slouží jako ochrana před nevítanými zraky sousedů odnaproti. Olivě se na čerstvém vzduchu též dobře daří a po skoro třech letech se konečně dala pořádně do růstu. Minivrbičkám slunečná strana též svědčí, ale máme je i na druhém balkonku vzadu, kde slunce moc není a tam se jim daří také skvěle, takže jsou skutečně vhodné pro všechna místa.

 

Dopisní sada ve mně osobně vyvolává nostalgii

 vzpomínku na doby, kdy se ještě psaly dopisy. Panečku, co my se jich s kamarádkami napsaly a pamatuji si na tu radost, když jsem v poštovní schránce našla dopis, nebo pohled. Dneska je pošta díky především počítačům, rychlejší, ale i přesto dopisy a pohlednice dostávám nadále mooooc ráda. Prostě ta nostalgická doba měla a bude mít vždycky něco do sebe. A takovouto dopisní sadu jakou má nyní v nabídce Maruška a to dokonce s úžasnou slevou, to se už také moc nevidí a tak si utíkám honem objednat, než mi ji někdo vyfoukne před nosem:-)  A hnedka 2x, ještě i pro skvělou kamarádku.

U Marušky najdete opět spoustu skvělých novinek, jako třeba i tuto rovněž báješnou slevněnou sadu lupy a otvíráku na dopisu

- úžasné z pevného kartonu vyrobené prostorné šperkovnice.

 - překrásní medvídci do vašich sbírek

- nebo tyto romantické šuplíčky

- či překrásné srdíčkové věšáčky a další a další a další úlovečky....

Nejnádhernější máselnička, kterou jsem kdy viděla...

až se mi snad i zastavil na chvíli dech. To je taková nevídaná krása, podívejte se sami, kde jsem ji dneska v pauze u kávičky našla.

Objevila jsem úžasnou modro-bílou keramiku

díky kamarádce, která mne na ni upozornila. Prodejkyně tam má moc dalších krásných věcí, a řeknu vám, stejně jsou tyhle klasické jednoduché venkovní keramiky ty nejlepší ze všech. Má to prostě nádech takové milé venkovské pohody. A jsou tam na stránce i jiné výrobečky, jako například odrátkovaná keramika, no podívejte se SEMHLE sami, třeba něco pro sebe také najdete.

Levandule je můj úlovek a feferonky daruji

při pondělní návštěvě sousedům dole pod námi, kam jsme na oplátku navečer pozvaní na shlédnutí již prý skoro zařízeného bytečku. Ano, k těm novým sousedům, které jsem si, jak již mnozí z vás vědí, asi před rokem objednala: slušným, inteligentním, ohleduplným... přesný opak toho, co jsme dole pod námi měli bohužel předtím. Ale objednávat ve vesmíru se vyplatí a tak se jednoho krásného dne stalo to, co bylo objednáno. Přiznám se, že kdybych si to zbytečně někdy sama tak trošku myšlenkami neblokovala, bylo by to nastalo dřív, ale i tak je to opravdu znovu úspěch. Jak já ty vesmírné objednávky miluji a plní se mi v poslední době velice dobře, protože jsem jim začala skutečně věřit a jsem za ně vždycky vděčná. Vlastně za každý den, za každé nové ráno...

Ty plechové malované květináče/vaničky jsem přikoupila také. Jedna vanička moje, druhá sousedům. Nepatřím totiž k těm, kdo darovávají klasiku. Dárek by měl být skutečně dárek a k tomu patří, aby si s ním člověk přeci jen dal trošku víc práce. Takové to obdarování alkoholem či bonbonierou, to není můj styl.

Mně osobně to něco říká i o člověku. Z mého pohledu takový člověk vlastně ani moc nemá zájem se s vámi přátelit, protože si hned ze začátku nedá ani tu práci s nějakým osobním dárkem a vlastně přece ani nemusí být drahý, cení se nápad a originalita. Ano, pokud jste pozváni, či někam jedete na poslední chvíli, tak to samozřejmě beru, ale pokud o tom víte aspon trochu dopředu, měli byste si udělat s dárkem trošku práci...Napovídá to totiž o tom, jací jste a hodně, aniž byste to možná jen tušili.

A myslím, že můj dárek se jim bude moc líbit a určitě ho užijí.

 

Pak jsme na zkoušku ještě přikoupili dva bílé držáky na květináč na pověšení na zábradlí a dvě kytičky hned do nich. Uvidíme, jak se jim u nás bude líbit a zda se držáky udrží i za větru. Proto jsou také zavěšené zevnitř a ne zvenku. To je další podstatný detail, myslím si, že by venkovní květináče skutečně neměli mít lidé, především samozřejmě v panelových domech, zavěšené na venkovní straně. I když už jsem slyšela spoustu tvrzení typu: Naše květináče drží, tady se nic nemůže stát...Stále se zapomíná na to, že i materiál nemusí být kvalitní a třebaže háky budou držet, může prasknout sám květináč...A když dole někdo zrovna půjde, asi mu těžko budete pak vysvětlovat, že nemůžete za vadu materiálu...

A na poslední fotce jsou naše nově zasazené kytičky, netuším, jak se jmenují, neb manžel iniciativně cedulky vyhodil do koše, než jsem se k nim dostala. Za sluníčka se ukáží kvítka, když jsou mraky, zase se kvítka zatáhnou. A bílou rozkládací stoličku mi manžel koupil slevněnou v Lutzu na mého milovaného strážce draka.

A stromeček gingko už znáte a jak vidíte, má se čile k světu. Je to můj miláček.

Levandulového srdíčka si moc vážím

sice by asi první cenu v ručních pracech nevyhrálo, ale je darováno od srdce od naší sousedky, která na terase pěstuje levanduli a moc se jí líbí právě venkovský styl dekorace. Mají krásný byt, tam by se vám většině hrozně moc líbilo, všechno je tam ve venkovském stylu. Sice  ne dnes nejlevnější zálěžitost, ale je to krása, člověk se tam i uprostřed města cítí báječně a když zavoní levandule z terasy, je to zážiteček. My bohužel tak velkou terasu jako oni - asi 40m2, nemáme, ale zase máme větší byt uvnitř. Ale ta obrovská terasa je opravdu nádherná.

Když jsme se začli před třemi roky zajímat o tyto nové byty, byly už vrchní terasy bohužel všechny obsazené, jsou tu jen 3. Ale nestěžuji si, mám na balkonech zase stromečky, růžičky, jen holt jsou moc úzké.

Ale představte si, že na našem velkém tisu si minulý rok ptáčci dokonce začli dělat hnízdečko.

Ale jsem za ně ráda. Jsem vůbec vděčná životu, že jsem tam, kde dnes jsem a že to nebyla právě cesta lehká, ale zase mne velice posílila...No, to by bylo na bestseller, ale kdo ví, třeba ho skutečně někdy napíšu...

Růžičky mi včera donesl manžel, jen tak, za to, že prý mne našel. Tož, to po 16 letech společného žití potěší, vidte.

A ty dvě sklínky, či jak to nazvat, jsem kdysi koupila ve slevě v Tchibu, tehdy u nich byl jen ten jemný píseček a já si vnitřek nyní vyměnuji dle nálady a ročního období. Ted jsou v nich nezbytné mušličky, na podzim do nich dám žaludy, listíčko...Stejně patří podzim a pak samozřejmě jaro, k mým nejoblíbenějším.

A co přímo miluji nade vše, jsou ranní mlhy, nejlépe nad nějakým jezerem. Pak se mlha zvedne a je krásný den, je to takové magické, kouzelné...