a protože Tři králové vyšli tentokráte na "pracovní den", máme tu v Rakousku zítra svátek.
Aby se nám ti Tři králové pak lépe slavili, udělala jsem nám dopředu dobrou domácí tvarovohou bábovku ke kávičce. Pěkne nezdravě kopec šlehyčky k ní a můžem slavit Krále, tedy hned Tři krále.
Ještě se tu zatím drží tradice Tří králového zpívání. Většinou tu chodí někdo dospělý z fary a s ním děti. Včera jsem je musela obdivovat, v té vichřici se ti malí Králové urputně hýbali pomaličku kupředu i když na ně ten Velký král dával maximální pozor, asi jim ale spíše měl dát na záda ruksáčky s pár cihlami, co by je zatížily, aby to s nimi tak doslova nemávalo vzduchem.
Tři králové lidem zazpívají a napíší na dveře křídou datum. Minulý rok dokonce lepili samolepku datumu. Osobně si datum na dveře nenechám ani nalepit, ani napsat, už jen z praktického důvodu, že se ty dveře musí také během roku pucovat...
Ale tradice jsou dobrá věc, už jen na to, abychom si uvědomili, kým jsme a kým bychom měli zůstat a to ted nemluvím o křestanství, ale o morálních hodnotách národa...
My tři králové jdeme k vám,
štěstí, zdraví, vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, louhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
Z daleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše.
Co ty černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu.
A já černej vystupuju,
a Nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem
a Nový rok vám vinšujem.
Mír začíná mnou
IVA
Žádné komentáře:
Okomentovat