Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

pátek 9. prosince 2016

Tak Ježíšek právě ke mně začal chodit

a to už na začátku prosince, to je prima, takto má člověk aspon hezky postupně do Vánoc tak nějak stále radost z něčeho nového.
Svetřík z pravého kašmíru a k němu zlatavé náušničky mám od kamarádky Alenky, ta prostě ví, jak mne už donutit sem tam ze sebe udělat dámu:-) Avizovala příchod balíčku se slovy, že tam mám něco "jednorázového" na Vánoční večer. Tak se holt musím tedy po uvaření ryby honem ještě zkrášlit.
Náušničky jsou lehounké jako peříčka a doplnují krásně svetříček. Tohle je přesně můj styl.
Další balíček skrýval překvapeníčka od milé kamarádky Olinky a bylo to tak nějak ode všeho něco.

Hořká čokoláda s krásným obrázkem Ledče nad Sázavou. Nedávno jsem četla studii, že už ani hořká čokoláda není bohužel zdravější než ona zavrhovaná mléčná. Už ani nevím přesně, kvůli čemu, ale vím, že jsem pak byla hm, trošku, zasmušilá. Ale co, osobně kupuji stejně jen především pak dražší čokoládu bez palmového a minerálního oleje a tím to prostě musí stačit. Nemusí toho být kvanta, ale kvalita, to ano.




Internet je sice skvělá věc, ale nic mne nepotěší více, než ručně psané přání, tady zůstávám prudce konzervativní. Už jen kvůli tomu fajn pocitu, že to napsal někdo právě jen pro Vás, že si udělal čas a vypsal Vám něco od srdce. To se u mne počítá na váhách vděčnosti za jedno z největších závaží na nich. Mimochodem, všimli jste si, že čím víc datlujeme do klávesnic a na mobilech, že tím hůře a pomaleji se nám píše. Aspon tedy to pozoruji u sebe již delší dobu.




















Žádné komentáře:

Okomentovat