Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

čtvrtek 12. března 2015

Pravou kůži miluji nade všechno

a tak jsem si tentokráte ve Znojmu ve Freeportu našla koženou kabelku přes rameno, takovou, kam mi přesně vleze jedna kniha, žlutý fix na zvýraznování předůležitých slov v ní, brýle, abych na to vůbec viděla, rtěnka, když nebude zbytí se poupravit po vypité kávičce či ovocném drinku venku na cestách, placatá peněženka, ústní sprej, ne vždy je čas a možnost si jít s kartáčkem vyčistit zuby a upřímně, už jen z hlediska hygieny různých "zařízení" to zrovna škrtám ze svého seznamu možností, pak malá lahvička s pitíčkem, někdy žízen umí potrápit a nikde nic vůkol k pití. Tužka, protože člověk nikdy neví, kde bude co potřeba si zapsát, opsát a také malý zápisníček, aby tedy bylo hlavně kam to napsat. Tahám s sebou i dvě gumové rukavičky, ty jemné tenké co používají i lékaři, protože nikdy nevím, kdy bude potřeba něco odstranit a nemusí to být vždy jen čistounké. Mimochodem, nedávno jsem viděla s manželem na procházce mezi rodinnými domky a polemi jednoho muže, který právě v takovýchto rukavičkách sbíral odpadky, které při procházce našel vůkol. Milým překvapením pro nás bylo, když jsme pak tohoto pána uviděli prodávat v nedaleké lékárně. A pro nás - jasný velký příklad a dokonce i muž se už ptá, když zase někam vyrážíme: Máš dneska v kabelce rukavičku? 
A pochopitelně v dnešní době je v ní i místečko na mobil. Často ted slyším, asi je to moderní, že bylo lépe, když mobily nebyly... Není to pravda, díky například mobilnímu volání mohu třeba někomu zachránit život a to už stojí za to, ho všude tahat s sebou.   
Ta pravá kůže tomu dává ten pravý šik, voní a voní a nepřestává vonět. Kdepak, není nic lepšího než věci z pravé kůže.


 Zase jsem si v papírnictví nasyslila ubrousky, no nedá se nic dělat, to je prostě mánie. Ale asi jsem už nakazila i manžela, protože když chystá ubrousky na stůl on, často slyším komentáře stylu: aha, copak to tu máme dnes na řadě, aha, rybičky... a to se musím tedy usmívat pod vousy - pochopitelně, kdybych nějaké tedy měla.

 Zajíčka sedícího na krabičce s bonbonky mám z prodejny Heindl. Moc se mi prostě líbí Dvě věci v jednom balení a dostane ho kadeřnička, která mi brzy bude barvit a stříhat mé vlásky.

 V papírnictví jsem objevila i tato plechová srdíčka, dokonce byla už poslední. Tak honem putovala do košíčku a šup s nimi k pokladně  a hupky s nimi domů. Náramek s delfínkem se mi moc líbil a protože znám jednu malou holčičí parádnici, snad jí udělá radost.



 Veikonoční samolepky určitě najdou uplatnění jak v lepení na pohlednice, tak klasicky do mého diáře, kterými si jimi zpříjemním především předvelikonoční dny.

 Rovněž tak dvě poslední růžová srdíčka z papírnictví. Jedno si nechám a druhé dostane maminka kamarádky, k jejíž mamince si nechávám posílat především moudré i nemoudré knihy.


 U nás se v březnu jak z mé strany, tam manželovy, prostě narojilo. Snad každý si usmyslel, že přijde na svět právě v březnu. A protože i má švagrová, kadeřnice, je březnák, tak další dárek putoval také do košíku. Jo, dárečky prostě musí být. Pokud se nehodí, tak se přeci dají dát i dál, však ony už někomu radost udělají. A opět Dvě v jednom, svícen na čajovky a nezbytné pralinky v krabičce.

 






 Knihu Oběd v Paříži jsem si nedávno koupila jen tak pro radost. Někdy i já potřebuji lidsky vypnout a zmizet aspon na chvíli do světa fantazie třeba právě do té Paříže a prožívat tam jen tak obyčejnosti a radosti.










Mír začíná mnou
IVA

3 komentáře:

  1. Přeji hezký den, narazila jsem na Vás na blogu Věrky - Carolina Mia - a Vaše komentáře mi mluví z duše. Mohu si k Vám chodit "počíst"? Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už o Vás vím delší dobu a taky vím, že dnes "přijdete", to už prostě tak u mne je;-) Čtěte si, jsem jak tu, tak vedle na reiki, jsem i na FC,málokdy mne však najdete někde "venku". Nemíchám se lidem do života, u Věrunky mám pocit, že jí sem tam mám něco napsat, něco jako bych i já byla jejím Poslem a tak k ní čas od času poočku nakukuji a sem tam písnu něco, co si myslím, že právě písnout mám, protože vím, že mne "čte duší". Kdo ví, co jí přináším právě já a co ona přináší mně ....Mír začíná mnou IVA

      Vymazat
  2. Ivo děkuji vám, některé cesty jsou zvláštní a já se stále učím. Tak to asi má být. Ála

    OdpovědětVymazat