Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

čtvrtek 9. ledna 2014

Stromečkové fotky se zpožděním


ale přeci aspon ted a letos máme takového velikého fešáka, že by byl hřích nedat sem ještě honem na poslední chvíli jeho fotečky. Jinak já jsem typ, že na stromek věsím prostě všechno, co jen doma mám k dispozici, a také co se na něj jen vejde.
A pak se už jen kochám věcmi starými i novějšími a hezky si to užívám.

Stromek byl zatím nejvyšší co jsme kdy měli a i větve měl moc krásně vyvinuté a rostlé, prostě velký fešák. V neděli ho už musím odstrojit, ale nechce se mi, nejraději bych ho měla do jara, ale nedá se nic dělat, Vánoce jsou přeci jen už za námi a manžel vždy říká, nechám ti ho do Tří Králů a pak už ne, protože ho musím odvést na smetiště a když ho odvezu pozdě, hrozí, že ho budu muset zaplatit jako mimořádný odpad. Ale jakýpak mimořádný, on je přece stejně mimořádný sám o sobě a kromě toho z něj bude pak součást nějaké lavičky v krásném zeleném parku plném kytiček. Vždy, když vidím zjara novou lavičku v některém z parků, říkám si, že je možná její malá část i z toho našeho stromečku vyrobena.  

Každou jednotlivou ozdobičku okukuji a vím, kde ji přesně na stromku mám, kdyby mně někdo chtěl vyzkoušet, tak vážně klidně může, vím o nich o všech naprosto přesně, kde jsou.




A takhle vidím stromeček i z kuchyně a potěší pokaždé znovu a znovu mé oči i dušičku.
Letos mi dokonce i déle vydržela vánoční hvězda než obvykle, možná je to tím, že nebyla vlastně pořádná zima, i když když teplota v noci přeci jen poklesla, donesla jsem ji radši ze studené zimní zahrady domů. Tu letošní mi darovala kamarádka i s květináčkem.
A ano, opravdu v tomto žlutém květináči vidíte velikonočního zajíce. On totiž ten zápich z drátu už tak asi zarostl kořeny, že ho nejde sundat a tak se tam nenápadně holt tetelí mezi vánoční sebe a dělá jakoby nic.
A jak tak koukám, bude příští Vánoce nutno doupravit jeden detail a to vymyslet a zakoupit pěkné vánoční polštáře.

Můj tatínek byl lidový řezbář a mám po něm nádherný ručně vyřezávaný betlém, ale protože je v zimní zahradě vlhko, netroufám si ho tam vystavit, tak se mi hodilo, že mi mamka letos poslala vánoční přání v podobě 3D betlému. 
Jak jsem během prosince dostávala od kamarádek dárečky, tak některé z nich okamžitě putovaly i na stromeček jako doplněk ozdob, jako třeba tohle krásné srdíčko a na další fotce háčkovaný andílek.

A ledva jsem v povánočních slevách přikoupila ozdobičky, honem ještě putovaly také na větvičky, jako tyhle skvělé muchomůrky.







Miluji prskavky, tak mi manžel pokaždé navečer pár na stromku přichystá a pak je zapálí a já pozoruji z teploučka domova to jiskření. Tady mne tajně vyfotil hlavičku makovičku, jak sedím a ani nedutám, dokud poslední jiskřička nezabliká a nezmizí. 
 Tohle je vánoční trh před radnicí ve Vídni a manžel prohlásil, že pokud se mi objeví na tváři přesně takovýto úsměv, je jasné, že hned tak od stánku neodejdu a už hledám další přírůstky na dekoraci doma či pro přátele.

2 komentáře: