Přílet na Mallorku a ubytování - Den první

Z Vídně do hlavního města Mallorky, do Palmy, trvá let tak 2 hodinky a něco málo, když je nebe modré a příletová dráha v Palmě volná. Nebe bylo nad Rakouskem až po Španělsko skoro stále zamračené, pak již modré, ale přistávací dráha byla obsazená, takže jsme ještě asi 15 minut kroužili nad ostrovem, než byla ranvej pro nás volná. Nevadilo mi to, sedím vždy u okénka a tak jsem si ostrov vychutnávala pohledem seshora hned několikrát;-) Letěli jsme s Flyniki/Air Berlin a nutno podotknout, že se šetří všude a tudíž na kratší cesty už nedostanete jedno teplé jídlo jako kdysi, ale jen malý kousek obloženého sendviče, většinou bud se sýrem či kuřecím masem. Můžete si teplé jídlo objednat před samotným letem pár dnů dopředu, ale dáte za ně cirka asi 12 euro a to je na tak krátkou cestu bych řekla, zbytečný luxus. Ovšem, pozor, u každé letecké společnosti je to jinak, stejně tak jako kolik může vážit váš kufr a vaše příruční cestovní zavazadlo a ani tady to není tak lehké, zavazadlo do letadla může mít u určité společnosti určité rozměry, takže si dejte pozor při koupi třeba takových těch osobních pojízdných kufříků, které si pak berete s sebou dovnitř, protože každá letecká spoečenost to má jinak, chce to projít na netu a najít rozměr, které je tak nějak průměrný.

 Po přistání, ve 14,15 a následném letištním odbavení a shledání se s našimi kufry, jsme si šli vyzvednout přímo na letišti půjčené auto, tentokráte Peugot. Auto si můžete nechat přistavit i k hotelu, ale podstatné je, v kolik na konci pobytu odlétáte, zda se vám, podobně jako nám, nevyplatí si ho vyzvednout a pak i předat přímo na letišti, náš odlet byl až v noci a tudíž jsme ještě celý den auto využili naplno.

Vyjeli jsme z letištního prostoru a bez komplikací našli výjezd na dálnici směrem k našemu hotelu. Cesta trvala i s hledáním hotelu asi hodinku. No dobře, jednou jsme přejeli a vraceli se, ale zase ne tolik:-)

Jsme již docela cestovatelé a tak známe různé typy a triky a mezi ty patří i se na nabízený hotel podívat nejprve na google maps.

Do hledáčkového okénka zadáte jen název hotel a ev. zemi a pak už si jen zvětšujete. Tak krásně poté uvidíte, zda je hotel skutečně přímo u moře, či přes silnici k moři, jak vypadá okolí aj. Zda není u hotelu vedle staveniště, velká silnice...A také je dobré se mrknout na čerstvá dovolenkářská videa na yotube, většinou to jsou amatérská videa, ale podle nich můžete také poznat, jak váš objekt ve skutečnosti právě reálně skutečně vypadá.  

A pak samozřejmě trochu mrknout na hodnocení hotelu. To se může hodně lišit a různit, ale podstatné si z toho již vyberete. Samozřejmě, že všemu i tak nemůžete předejít, ale přeci jenom těmito metodami hodně můžete vyloučit.

Když jsme dojeli k hotelu a zaparkovali auto, došli jsme do krásné recepce 

a dostali klíček od našeho aparmánku, naším přáním v cestovce TUI bylo, abychom dostali vyšší patro a klidné místo, byli jsme tudíž mile překvapeni, když jsme právě takový dostali.

Než začínám vybalovat kufry, provádím dvě věci, napřed vše zkontroluji a pak si pokoj vyfotím.

Začli jsme tedy kontrolovat a s potěšením chtěli otevřít dveře na balkon, jenže ouha, at jsme dělali, co jsme chtěli, otevřít nešly. Muž zavolal na recepci a tam nám přislíbili, že za chvíli někdo dojde. Přišla mladá paní z recepce, zkoušela několik, asi již osvědčených triků a nic. Tak se volal technik, který dorazil asi za pět minut. Mezitím jsem ještě objevila dvě nefunkční žárovky, tak jsem pak zrovna požádala hned o jejich výměnu. Technik došel, s klidem profíka dveře otevřel, nechal nám je odzkoušet a došel hned dokonce i pro nové žárovky. Spokojeni jsme otevřeli balkon a když jsme se z něj podívali, viděli jsme sice postranně, ale krásně na moře. Jediná nevýhoda byla hned nízká budova naproti, asi kuchyně, kde běžel docela hlučný ventilátor. To nám však nevadilo, protože vzhledem k chladnějším nocím by byl pokoj stejně zavřený. 

Pomyslela jsem si, škoda, že máme pokoj až skoro na konci řady, kdybychom měli hneeeeed ten první, to by byl výhled přímo na moře, to by bylo něco. S tímto přáním v hlavě jsem šla dál ještě odkontrolovat další místnost. Vše bylo v krásném pořádku, až...jsem najednou měla pocit, že bych se měla také podívat za tlustší závěsy a ojda, v ložnici jsem pod nimi u okna a u zdi objevila nějaké tmavší fleky. Klekla jsem si a ošahala je a bylo to jasné, plísen přetřená znovu jen čerstvě barvou, ale již se zase černě deroucí na světlo. Zavolala jsem manžela a povídám, je mi líto, ale plísen je tu všude tudíž i ve vzduchu, v takové místnosti nepřipadá v úvahu spát ještě ke všemu 9 nocí. Ani jedna noc nelze. 

Šli jsme na recepci, vše povyprávěli a já ještě pro jistotu jasně dodala, že nepřichází naprosto do úvahy, abych v takové místnosti pobyla byt jen jednu noc. Hotel v daný den ještě naštěstí nebyl plný, takže jsme dostali prozatímně aspon hotelový dvoupokoják, ve 4. patře s vyhlídkou na moře, s tím, že je to jen na jednu noc a zítra by měl být volný již nějaký další apartmán.

Manžel už bručel, ale nezbylo mu, než vzít kufry a stěhovat je do hotelu. Povídám mu: nechej být, něco špatného se ukáže někdy později jako něco velice dobrého, zítra uvidíme.

Když jsme pak šli na večeři, manžel zahlédl zástupkyni cestovní kanceláře TUI u stolečku, která už tam vlastně časově ani neměla být, ale přesto byla, náhodička, že;-) a povídá mi, pojd, půjdeme jí to také říci, koneckonců jsme hotel u nich platili. Když jsme jí vše vylíčíli, řekla, že to ji moc mrzí a že se hned také spojí i ona s ředitelem hotelu a zajistí nápravu. Pak jsme spokojeně odešli jíst.

Když jsme po večeři formou bufetu,měli jsme polopenzi, procházeli kolem recepce, bylo vidět na dámách, že jsou trošku nafučené, ale koneckonců to nebyl náš problém, že ano. Cestou jsme ještě potkali i onu paní z TUI a ta nám řekla, že se byla před chvílí na náš apartmán podívat a potvrdila, že se skutečně jedná o plísen a že se již postarala o nápravu. Poděkovali jsme a odešli na pokoj.

V pokojíčku jsme se krásně po všech štrapácích vyspali, i když ten výhled na moře byl velice sporný, nebot přes stromy bylo vážně vidět jen pár vln moře. 

 Ale koneckonců jsme si původně nepřiplatili ani apartmán s výhledem na moře, takže nám to bylo v tu chvíli jedno. Nicméně snaha se cení, dali nám jeden z nejlepších pokojů.

Ráno jsme se šli před snídaní zeptat na recepci, kdy můžem do nového apartmánu a bylo nám řečeno, že ve 13 hodin. Manžel se optal, zda je to též vrchní patro a ano, prý se všemožně vynasnažili, aby nám dali  to nejelpší a že je to pokojíček číslo 726. To už jsem velice našpicovala uši. Původní číslo bylo totiž 717 a tak jsem si spočítala, že je to o hodně víc dopředu k moři. U snídaně mužík povídá: půjdem se podívat, kde to máme. Já na to: ani nemusíš, to je ten první apartmán přímo s výhledem na moři v prvním patře. Manžel na mne nevěřícně kouká a ptá se, jak to mohu vědět. Já na to: vím to, za ty štrapáce a ztracený čas to prostě tak bude jako za odměnu. Manžel: to asi ne, vždyt my nemáme připlacený pokoj s výhledem na moře...A po snídani jsme se šli tedy podívat, nuž, co dodat, přesně ten apartmán, co jsem chtěla, byl náš.