Zase jednou s kamarádkou po nákupech

procouraly jsem hlavně obchůdky s dekorací a hledaly už i něco pro naše muže k Valentýnovi, to aspon maličkost holt musí každý rok být, aby jako jasně a neomylně viděli, jak si jich stále vážíme a pro nás, holky, pochopitelně úžasná záminka, jak zase úspěšně pocourat.

U jednoho obchůdku se náhle kamarádka zastavila a jala se nadšeně pokřikovat, jééé, tenhle obchod znám, ten mají u mého brášky v Kopenhagenu a vždycky tam jdu nakukovat. Takže pochopitlně jsme na místě musely v novém obchodě prozkoumat, co všude v něm mají a mohu říci, že u Tigra jsem nebyla jistě naposled. Mimo jiné z něj pochází i onen žlutoučký pytlíček. Je to totiž Chechtavý pytlík, když ho zmáčknete, tak se řechtá. Nutno podotknout, že jsme se s ním bavily celou dobu a mačkaly a mačkaly a posílaly další a další nakupující, kteří měli obří zájem, kde je najdou. No jo, vlastně jsme měly kasírovat provizi, tuším, 6 lidiček se hnalo je koupit.-)

Koupilo se pochopitelně i krásné přáníčko se zlatem pro naše drahouše. Přeci jen je většinou milujeme:-)

Jak vidím někde velrybu, musí být má a tak tohle přáníčko popotujeme ke mně domů na mou Osobní nástěnku. Velryby jsou Poslové z vesmíru a strážci moří a oceánů.

Od února se to začíná v mé i manželově rodině hemžit daty v kalendáři a tak srdíčkové přáníčko k narozeninám pro mou maminku putovalo hned také do košíčku. Všimněte si, že i na něm je velrybka.

Tento krásný pohled jsem pak vzala už dopředu pro mou kamarádku na duben. Ten ji určitě potěší a navíc má letos kulatiny, tak stejně ještě něco musím vymyslet mimořádného. Už mám něco v hlavě, uvidíme, zda to bude to ono.

 

Další milá beruška, která ráda jezdí a především pak do práce každý den na kole, má narozeniny tento týden, takže i tohle přáníčko mezitím už je na cestě, aby potěšilo.

Jak jste již jistě zaznamenali, než se jaro zeptá, co jste dělali v zimě, nakupuji už právě na to jaro, zde pro mé chlapy už na Velikonoce. Malé milé čokoládičky dobré kvality.

A tyto malé barevně vyladěné a linkované, tudíž velmi praktické, bločky po pěti, těch jsem koupila hnedka do třetice. Budou i na podarování milých lidiček. Jedny si pochopitelně nechám, další dostane dnes má milá a šikovná pedikýrka Katuška a příští týden další má milá mooooc šikovná masérka Nora. Ty jsou také z dánského obchůdu Tiger, stejně jako ona taštička do růžova s puntíky a tygrem, ty jsem pro jistotu hned vzala čtyři.

 

Dřevění ušáci pak počkají do velikonec a budou s nimi zabaleny malé balíčky pro radost, tedy hlavně kvůli tomu, aby dotyčné nepokakal beránek:-)

Velikonoční čokoláda s krásným obrázkem. No povězte, kdo by ji nechtěl mít, mlask a ještě zbude obrázeček k nalepení do diáře pro radost.

Čokoládová tyčinka s kokosem je pro mlsný jazýček toho mého osobního Valentýna.

Krabička s klasickým elegantním knírkem, pruhovaná úzká růžová stužka a darovací ceduličky se hodí vždycky. Ty se kupují prostě jen tak do zásoby ze zásady.

Tyhlety ubrousky aspon zatím v jednom balení, ale asi jich bude více, protože se mi líbí hodinu od hodiny víc a víc, s růžovým králíkem a puntíky, tak ty jsem nemohla jen tak nechat bez pozornosti.

Minikapesníčky s růžovým plamenákem a sličnou námořnickou divou se přidal k těm zajícovým tak snad nějak přímo automaticky. Nebo ten zajíc snad i do toho nákupního skočil sám, kdo ví. Růžoví zajíci se nesmí podcenovat. Ti mají za lubem.

Roztomilé trhací lepící lístečky jsem vzala už snad jen kvůli tomu malému medvíkovi v popředí. Budu na ně psát láskyplné vzkazíky manželovi:-)

 

 V dánském Tigru jsem neodolala a prostě musela koupit tuto cestovní kancelářskou minisadu, kdo ví, kam všude letos pocestuji a může se tam hodně hodit.

Tady ještě ve větším chechtající se pytlíček. Malý, ale šikovný. Vedle něj pak rovněž další úlovek z Tigru. Kdo by neuhodl, je to bublifuk v podobě královny se srdíčkem. Kdo ví, mám pocit, že si ho ponechám já sama. Už jsem totiž hodně dávno nebublifikovala:-)

 

 

Návštěva drogerie Müller i přesto, že tady jsme ke konci už sotva nožky vláčely, se neminula úspěchem a protože mám brzy narozeniny, koupila mi již dopředu kamarádka tuhle úžasnou myš na balkon. Ta má panečku za ušima, to už je vidět podle těch naježených fousků.  

Taštička v šedé Office Stuff se hodí na cokoliv, těch není prostě tak nějak nikdy dost. Dokonce i manžel u mne stále častěji hledá se slovy, hm, neměla by jsi čistě náááhodou takovou nějakou šikovnou taštičku na...a světe div se, mám vždycky takovou přesně nějakou v zásobě:-) Ale jak víme, správně se musí zásoby stále pilně doplnovat.

 

Figurka černého krále je pro manžela do sbírky, už jich tam ze sady úžasného výrobce Schleicha má povícero:-)

Než jsem stačila článek zpracovat, dorazily do naší domácnosti dva noví vyfešákovaní pomocníci, jmenují se Tom a Jerry, ty vám tedy představím příště. Už ted na ně mohu prozradit, že jsou oba velmi moc šikovní. Z nákupků moc ráda dávám fotečky, protože vím sama za sebe, jak hltám ty vaše, jsou to totiž neocenitelné typy:-)
A že byl včera ten Valentýn, tak nějaký šikovný citátek:

Dvojice - to jsou dva lidé, kterým se daří dobře až večer. Partnerství začíná ráno a trvá celý den. Partnerství řeší všední, banální, nudné, trapné a tísnivé otázky - rozpočet, nákupy, zmatky, únavy, opravy bot či vymalování bytu, ledacos a všechno.
Miroslav Horníček

"Jdi s tím, kdo tě miluje."
Viktor Hugo

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená milovat. Avšak pravda je opakem - láska znamená milovat.
Erich Fromm

IVA

Draci se prý kdysi ukryli před lidmi do jiné dimenze

kdo by neznal pohádky z dětství, ve kterých se to hemžilo a to především, zlými draky a na základě toho byli také poté statečnými a chrabrými, převážně pak krásnými a ušlechtilými rytíři, zabiti. Sem tam je zabil nějaký obyčejný Honza ze vsi, ale to zas až ne tak často. A tak jich s každou pohádkou ubývalo a už jich bylo jen velmi málo a tak se sešli a domluvili se, že odejdou z lidského světa někam do bezpečí a odletěli pryč, tam, kam na ně, my lidé, už nemůžeme...

Máte pocit, že je to nemožné, netvrdila bych to až tak úplně. Za prvé, kolik především oněch zvířecích druhů jsme jako lidstvo už stačili vyhubit a za druhé, vždyt draci přeci dodnes existují, co tahle Galapády, ty jsou jich plné. Krásný, prapůvodní druh draků, jen prostě v trochu jiné podobě a bez křídel a ohně.

Kdysi si jednoho dnes někdo prostě možná usmyslel, že draci a přitom je jedno, v jaké podobě to myslel, jsou zlí a sedl si a napsal o nich pohádku. Ta byla tehdy přece povolena. Možná prostě jen ten zlý drak byl jeho zlý soused, či v jeho očích panstvo na hradě. Pohádka se pak předávala a rozšiřovala jak ústní tak písemnou podobou dál. A drakům již ta nálepka těch "zlých" zůstala.

Všimněte si, jak je to jednoduché, někomu dát Nálepku a šířit to dál. A to i ve světě lidí, nejen zvířat. Zvířata si to tak osobně asi až tak neberou, v nejhorším jsou pak vyhubena, ale jak jsou na tom lidé?

Stačí jeden zlý jazyk a člověk se ocitne v ohrožení a to někdy i toho lidského života. Takové deprese jsou pak jen nutným následkem. Člověk se nemůže - alespon zatím - jen tak sebrat a odletět do jiných dimenzí, kde by ho nikdo neznal a nehrozilo mu nebezpečí.

Ale jedno udělat může, naučit se Nebrat si věci osobně, což al ebohužel zatím nedělá většina z nás, lidí. Zvířata ne, ta prostě jen žijí podle prapůvodních přírodních zákonů a je jim bud zrovna dobře, či zle, ale jinak. Už jste slyšeli někdy zajíce, že by si stěžoval na lišku, že pomlouvá jeho bratra, kterého sežrala, jak byl hubený a nebyl vůbec k jídlu a že se asi o něj jeho zaječí rodina špatně starala? Nebo psa, jak nadává na svého pána, že mu dal špatné jídlo a že by se radši měl starat o svou domácnost pořádně...

Ne tak však my, lidé, my, úžasní tvorové, vládci na Zemi. Jsme skutečně těmi Vládci, nebo jen hlupáky, kteří se nechají tak jednoduše a tak krásně ovlivnit maličkostmi, tak snadno se ovládat svými emocemi a tak velmi rychle si dělat ty své jediné pravdivé úsudky...

Ten člověk, který vám právě stoupl na nohu a neomluvil se, má třeba doma nemocnou ženu a vůbec ani nevnímá, že vám na tu nohu stoupl, nebo cokoli jiného. Kdysi jsem četla svou první knihu od mého oblíbence Dana Millmana, vrcholového sportovce a nesmírně na mne zapůsobil jeden jeho článek snad již skoro v samém závěru.

 Napsala mu jedna žena a vyprávěla mu jeden příběh, její příběh. Jednoho dne, kdy byla velmi neštastná, nic se jí nedařilo, svět kolem ní jí připadal zlý, jedna osudová rána ji srážela za druhou, už prostě nemohla a rozhodla se zemřít. Njspíš chtěla skočit z mostu, kráčela s toutu myšlenkou v hlavě ulicí a najednou potkala jednoho muže. Normálně se již lidem ani radši nedívala do tváře, zklamána i jimi, nebo právě nimi, ale aniž by tehdy sama věděla, proč, na tohoto muže se prostě musela podívat. Zvedla hlavu a ustrašeně se mu podívala při míjení se na oné ulici, do očí. Stalo se něco nádherného, ten muž jí pohled opětoval a .... usmál se na ni,aniž by se zastavil, pokračoval pak v chůzi dál. Ta žena byla tak překvapená, že ještě na světě existuje někdo, kdo se na ni jen tak prostě usměje, tou jeho lidskostí a laskavostí, že přehodotila ihned své myšlenky a už se zabít nechtěla. Namísto toho zmobilizovala všechny své zbylé síly, našla si práci, přátele... a toto všechno pak sdělila panu Millmanovi ve svém krátkém dopise. Ten příběh Dann nazval:

 Jak jediný úsměv dokáže zachránit lidský život.

Jak obrovskou moc máme ve svých rukou a jak s tou mocí můžeme libovolně nakládat podle svého. Neměli bychom se zaměřit především právě třeba na ty Úsměvy, když mají takovou obrovskou moc a sílu v sobě samotném? 

Zkuste si něco, až zase příště půjdete po ulici, budete v čekárně u lékaře, uvidíte někoho jen tak, prostě jedno, kde, usmějte se na něj. Budete se sami divit, když toto budete praktikovat denně, co se stane s vaším životem. Prostě to zkuste. Anebo také ne, vždyt přeci každý máme právo Volby. 

Já volím za sebe laskavost vyjádřenou Úsměvem. Nejlepší přeci je, že nic nestojí a přesto dokáže zachránit lidský život.

 

Tenhle dráček na mne čekal v Praze a vždycky mi připomene, že Draci nejsou zlí, stejně jako lidé. Jen jim někdo přidělil nálepku těch Zlých, ale už i tohle přestává platit. Svět se mění a to je dobře. Netvrdím, že jen k dobru, ale Změna je vždycky dobrá, protože nás posouvá dopředu, ona nás k tomu vlastně přímo nutí a neptá se nás, zda se nám to právě hodí. A tak je tomu dobře, protože jinak bychom s ní určitě začali smlouvat, aby třeba jako přišla třeba až za rok...či nejlépe vůbec.

Myslím si, že Draci se schovali na nebesa do souhvězdí Draka (latinsky Drago). Odtamtud nás, lidi, pozorují a čekají na dobu, kdy se sem budou moci vrátit. Tohle krásné souhvězdí je dokonce i lidským okem na nebi pozorovatelné, protože je jedním z největších a dokonce nejstarších. 

A opět si tu s nimi zahrála s příběhem pro změnu tentokráte mytologie příběhem o Zlatých jablcích. Tahle jablíčka rostla na jednom jediném stromě na celém světě, v Héřině sadu v Herešpidských zahradách. Dostala je jako svatební dar samotná Héra a Zeus. Kdo jablko snědl, stal se nesmrtelným.

Hlídal je drak Ladon. Jednou se pokusil je ukrást slavný Hérakles. Aby je získal, musel zabít draka. Což se mu údajně podařilo. Bohyně Héra pak draka umístila na noční oblohu.

Bydlím ve městě a tak je mi jedna věc opravdu líto, že v něm není ta noční obloha za svitu toho všeho možného městského osvětlení vidět. Ale i tak, kdykoliv se podívám na oblohu, vidím tam někde právě ony draky a usměji se na ně. Možná už brzy přijdou mezi nás. Možná jsou pohádkou, kdo už to ale ví. Kdo chce něčemu věřit, tak proč ne na ně.

Mimchodem, mám moc ráda sérii příběhů v tv o Merlinovi a právě tam samozřejmě, jak jinak, jeden a to údajně poslední drak, je:

Mír začíná mnou

IVA

Domorodí Indiáni Kolumbovy lodě prostě neviděli

dostala jsem dárek. Nádhernou lod, štíhlou elegantní krasavici, plachetnici. Moře, to je prostě můj celoživotní sen. Stačí mi zavřít kdekoli a kdykoli oči a jsem tam - na břehu a dívám se na ten úžasný nekonečný horizont před sebou. Představuji si, co se ve vodách oceánu všechno skrývá. Jaké potopené poklady, tajemství, jací tvorové, o kterých stále vůbec nic nevíme. A tak je to vlastně dobře. Kdybychom totiž o všech věděli, asi by to díky našemu roztahování se a ovládání všeho i s nimi špatně dopadlo. Takto jsou tam někde dole schovaní a je jim dobře.

Pak si představuji, že vidím na tom moři spoustu plachetnic a lodí. Pohybují se na samotné hranici horizontu jakoby tam byly namalované... Fantazie je to, co nás prý liší od zvířat. A fantazie znamená především schopnost představivosti.  Avšak ne každý z nás, lidí, ji má. Ale ten šaman ji měl. Tady začíná příběh o tom, že to co nevidíme, může ale ve skutečnosti existovat...

Píše se konec 15. století a Kolumbovy lodě s požehnáním královny vyjíždí na velkou plavbu do neznáma... 

Na břehu jedné země, která bude již brzy objevena, tančí právě domorodí Indáni svůj rituální tanec. Sem tam někdo pohlédne na vodní hladinu, ale protože nikde nic nevidí, tančí v kruhu dál. Uprostřed tančí samotný šaman. Byl zvolen proto, že má schopnosti, jaké ostatní nemají, či alespon ne v takové míře, jaké je má jen on. Mezi ně pak patří schopnost představivosti a značné empatie. Náhle pohlédne do dálky směrem k horizontu. Něco vidí. To, co právě vidí, zatím jsou to sice jen obrysy, lae nezná je a proto je neumí ani popsat, ale vidí něco, co ho znepokojí. Pokřikem začne ostatní tančící na to, co vidí, upozornovat. Protože ON něco vidí, začínají pomalu vidět Něco i ostatní. Jsou to Kolumbovy lodě, které se přibližují k jejich pobřeží. Náhle je vidí všichni. Lodě připlouvají a podmanování nastává, ale to je jiná kapitola...

Tím, že něco nevidíme, neznamá ještě nutně, že to nemusí existovat.

Naše mysl zná od narození obrazy. Od malinka slyšíme, podívej, tohle je tatínek, babička, kočka, míč, krupice, atom, neutron... a během života získáváme obrovské množství Obrazů, díky nimž jsme schopni to či ono někam zařadit, s tím či oním něco podniknout, zařídit, utřídit si mysl...

Ale podobně jako tehdější domorodci nevidíme spoustu věcí už jen proto, že nám chybí ta vnímavost na to, co je a zároven není. Jako onen šaman. Uviděl, co bylo neviditelné.

Jsme schopni to uvidět i my? Představte si paralelní světy, kvantové pole jiných dimenzí a pak Obrazy, které tu jsou právě s námi, ale my je nevidíme, možná jsme je viděly jako děti, ale pak najednou zmizely, skryly se, kdo ví, možná právě jako ti mořští tvorové do bezpečí. 

Motivační hrníčky jsem kdysi nakoupila ZDE. Když se den mračí, popadnu třeba Happy day a hned se s ním a dobrou třeba kávou stává den opravdu i ten zamračený Happy. 

Když pokulhává sebevědomí, naleju si nápoj do You are the beste, tento hrnek má schopnost mne přesvědčit spolehlivě o tom, že jsem nejlepší. No a puntíčkovaný s nápisem Love je přece jasný. Láska je nejvyšší moc ve vesmíru. Láska je jeho hybnou silou. 

Právě proto jsem ony nádherné tulipány dostala od mého muže. Prostě jen tak, z Lásky. A tak to má být a tak je to správně.

Výhodou naší zimní zahrady je, že pokud v zimě svítí slunce, stává se z ní taková malá sauna a tak mohu i v zimních měsících otevřít dveře a vyhřát si tak přírodně ostatní místnosti. Ony kunquaty, co v ní máme, si toho slunce pak užívají také. Jen když nastanou opravdu mrazy, musíme i ty přikrýt jutovým pytlem, aby jim nezmrly lístky a dozrávající plody.

Mám od dětství ráda stín, vlastně správně řečeno, stíny. Skrývá se v nich tajemství. Dá se v nich objevit to, co není jinak viditelné.

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

"Nepotřebuji přítele, který přikývne na všechno, co řeknu. Můj stín kývá přesněji."

Plútarchos

"Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo."

Ruth Rendellová

Je doba karnevalů, plesů a bálů. Do diáře proto přibyl obrázek s toutu tématikou.

Na oblohu vzlétl pták...už jsem naučená, že pokud se mi do cesty připlete nějaké zvíře, hned přemýšlím, co mi asi chce říci, s čím mi právě přichází pomoci. Páv jako Silové/totemové zvíře přináší například toto Poselství:

Pomáhá nám prosadit svou autentičnost a autoritu. Zlepšuje důvěru a podporuje sebevědomí. Přináší hojnost, především pak duchovní a projevení své osobní krásy. 

A před týdnem také nastalo Loučení s vánočním stromečkem. Stále až do konce zůstal nádherný.

Odstrojila jsem ho, poděkovala mu za tu radost, kterou mi dlouhou dobu dělal. Manžel ho pak rozřezal a zavezl na skládku. Z jeho dřeva a dřeva jeho spousty kamarádů budou třeba nové lavičky do parku. Koloběh přírody je nádherná záležitost. Stejně tak je to pak i s člověkem. Zase se sem vrátí, jen v jiné podobě.

Píše se rok 1492 a Kolumbovy lodě právě vyplouvají....

Mír začíná mnou.

IVA