Kabelka na dovolenou

Přesně tak jsem si ji představovala. Taková, aby se do ní vešly brýle na čtení, mobil, malá peněžka a kapesníčky. Nicméně, když se člověk po něčem pídí až zase moc a tlačí na "pilu", tak má zaručeno, že to, co chce, se prostě neobjeví, at bude hledat, kde chce a jak dlouho. Tak to bylo i u mne s kabelkou. Tahleta byla zbytečně drahá, ta zase malá, další moc velká, nebo moc těžká, nebo se mi nelíbil materiál, či barva, vzorek, zbytečně drahá...tak jsem to jednoho dne nechala být s tím, že prostě až se má objevit, objeví se. 

Tak se také stalo. V našem oblíbeném nákupním centru neměli jednoho dne "můj" chléb, tedy objasním, jím v posledních měsících zdravý chlebík bez kvásku a ten zrovinka došel. Ale nabídli mi, že mi ho do půl hodinky udělají. Takže jsem měla čas na trošku poohlédnutí se "jen tak". Jako první mi padl do oka obchůdek s italským zbožím. Pomyslela jsem si, aha, kabelky, oblečení. Hm, Italové, to bude pěkně drahé a ještě butik k tomu. Ale něco mi říkalo, hele, podívej, píšou ve výloze, že mají slevy, tak se tam jdi mrknout, vždyt máš času dosti.

A ona tam na mne holka jedna prostě čekala. Hned mne trkla do oka. Pogumová, trochu nezvyk, ale hned jsem si uvědomila, že je to to ono, kdyby pršelo, nebudu mít vše mokré. Vzorek jak barvou tak motivem květů mne nadchl tak jako tak. Lehoučká byla a ještě krásně přes rameno...Navíc, když mi prodavačka řekla, že je o 50% levnější a tudíž je její cena 9,50 euro, bylo to jasné a už byla koupená.

Také byl nejvyšší čas, dovolená se totiž blížíííí a jak jinak, než k mooooři.

  

Ve vedlejším obchůdku Sewa jsem pak přikoupila ještě pár maličkostí, které, řekněme, mně tak nějak padly do oka, či do ruky. Svítící králíček přibude ke svému již dříve koupenému kamarádovi

a trpaslík poputuje na jeden z našich balkonů. Bude tam hlídat spolu s kamarády stromky a kytičky.

 

Konečně se mi podařilo objevit polštáře do zimní zahrady na léto. Bud nebyla velikost, nebo se mi nelíbil motiv, nebo materiál, však to asi znáte...Nakonec jsem si objednala tyhle kytičkové na amazonu, jsou bavlněné, tedy i příjemné. Uvítala bych více žluté a oranžovou,ale holt někdy člověk nemůže mít všechno...

 

 

  

 

  

Pár střípků ze Dne maminek,takové zamyšlení

pojmu to filosoficky  a jednoduše tudy nepřiznám, že jsem prostě fotky dát dříve nestihla, namísto toho sdílím myšlenky Vyššího formátu, že Den maminek by měl být prostě denně a nejen na určitý den v kalendáři. Osobně mi všechno, co nám "nařizuje" kalendář, připadá prostě nutně vynucené a tak spíše patřím těm, kteří se na něj tak nějak ani nedívají. Pochopitelně, zapomenout úmyslně či neúmyslně na velký Den narození synka, či manželův, to by bylo něco nepředstavitelného, ale o tom to dnes není.

Dnes bych chtěla vyzvednout ty všechny maminky na světě a přitom je jedno, kolik dětí mají a jak se o ně a kdy starají. Dávno jsem se naučila totiž jednu přemoudrou větu, vždy, když se něco vyvrbí a nevím si s tím hlavou rady, hned si ji připomenu:

v danou chvíli dělá každý jen to nejlepší, co může, byt se to ostatním v jejich očích nemusí právě tak zdát. Naši rodiče a nejvíce samozřejmě ty maminky, protože ty jsou přeci jen tak nějak aspon u mne na prvním místě rodičovského stupně, se kdysi něco naučily právě od těch svých maminek (našich babiček) a ty zase od svých maminek a tyto maminky zase od jejich maminek...a v danou dobu bylo lidstvo na určitém evolučním vývoji a tak každá z těch mami-nek dělala ve své době co si myslela, že by pro její dítko bylo to nejlepší. Znala výchovu svých rodičů, byla ovlivněna chováním a názory svých prarodičů, sourozenců, později učitelů, poté svými kolegy v práci... a vytvářela si jak šel čas, svůj osobní názor na svět a jak v něm asi tak tedy žít a často i přežít. Pak se jí narodilo dítě a tak se snažila, co znala, uplatnit při jeho výchově. Nic jiného v danou chvíli neznala, stejně jako dnešní maminky také spoustu věci ještě nebudou znát a každá z maminek pak se snaží o to, aby jejím dětem bylo lépe než kdysi jí a aby nedělo zbytečné chyby v životě a nebolelo je to...ona už přeci ví, že tohle či támhle to se nevyplatí a tak se snaží zametat robátku cestičku jak se jen dá..Nutno pak dodat, že povětšinou se jí to nepodaří, protože její robě prostě tyto a další zkušenosti potřebuje samo zažít, někdy hodně bolestivě, ale vše je nutné pro vytváření jeho jedinečné a originální osobnosti.

Moje výchova tudíž nebyla až zas tak moc jiná. Pozor, tohle nedělej. Nech toho, protože to se ti nemusí vyplatit.... Ovlivnování byt za povětšinou o očích matek,  dobrým úmyslem, se ale nevyplatí, alespon ne v té staré podobě. Protože takto, přesně takto, dochází již odmalička k umělému vytváření stresu. A stres znamená tvorbu nemocí...

Pokud bych dnes měla znovu vychovávat, již vím - nuž, tehdy jsem o tom neměla ani páru, jak jinak..., že nejdůležitější, co bych pro své dítě měla udělat, by bylo, ponechat mu volbu jeho rozhodnutí a jen opatrně za rohem nakukovat, jak to dopadne a být připravena kdykoli pomoci. Tehdy jsem stejně jako všechny ty maminky přede mnou, víceméně kopírovala "zažité" vzory maminkovské jakoby osvědčené výchovy. Nicméně, není nikdy pozdě a dokud jsme tady, tak právě díky těm svým novým životním zkušenostem, vědomostem, můžeme dětem pomoci i dnes, byt jsou již starší. O to víc jsou pak ochotnější nám opět naslouchat.

Jedno pak vím jistě: NIKDY v životě by nemělo dojít k obrácení funkce rodinné hierarchie, tedy Děti by měly až do konce zůstat dětmi svých rodičů a nikdy by se to nemělo obrátit i kdyby pod zástěrkou nemoci rodičů, smrti jednoho rodiče...Pokud se totiž tato funkce otočí a je jedno, v jakém časovém úseku se to právě děje, zcela jistě to logicky nikdy nemůže dělat dobrotu. Jak já s láskou opakuji synkovi, i kdybych pajdala o berličce, poloslepá, bezzubá, tak ještě vždycky si můžu stoupnout na štokrle a tou hůlčičkou tě- jak jinak, než láskyplně, praštit:-)

A tady pár střípků v podobě dárečků zrovna tedy k tomu již uběhlému Dni matek.

V očích dítěte je každá matka bohyně.
Může být úžasná, ale i příšerná, benevolentní, ale i plna vzteku. Ať tak, či onak, vždy je ale plna lásky. A to je dle mě ta nejsilnější věc, kterou na tomto světě máme.
N.K.Jemisin

   

 

A tuhle kalorickou obří bombu - ale neskutečně dobrou - jsme se synkem spořádali po obědě v jednom z předních zmrzlinových salonů ve Vídni, Tichy.

Dole je v keramické mističce piškot, na něm míchaný kompot,na něm zmrzliny a poté krém, který znáte do trubiček, z bílků, cukru a finálně zapečeno na chvíli v troubě. Ach, to byla mnamka. Vražedná, ale neskutečná pro chutové pohárky! Doporučuji všemi minimálně deseti.

A tak necht žijí všechny maminky v celém světě a milé malé či velké děti, věřte mi, že právě ta Vaše skutečně dělá maximum, co právě v tuto chvíli může, nebo kdy vůbec mohla. Budte proto k nim laskaví, schovívaví a pokud jste moudřejší, naučte je tomu. Vždyt ony se každý den učí i od vás. I ony jsou uvnitř stále těmi dětmi, kterými kdysi dávno byly. 

Ostatně, není nic krásnějšího, než to dítě znovu v sobě objevit:-)

Mír začíná mnou

IVA

Když se narodí miminko, je to vždy velký svátek

je to slavnostní okamžik, na který se všichni už dlouho dopředu těší. Pak se tu zničehonic objeví nový človíček a je ho od prvního dne všude plno. Když byl schovaný u mámy v bříšku, tak bylo ticho, jako by se nic nedělo a pak najednou je tu na světě, mezi námi, dospěláky. Za jedním takovým čerstvým človíčkem půjdem brzy na návštěvu, tak se muselo jít něco aspon malého pro radost jít koupit. Zvítězil tenhle krásný barevný zajíček a jak mi milá prodavačka prozradila, jeho výrobce je osvědčený na trhu a všechny produkty pečlivě testuje. Takže zajíčka může malý človíček klidně cucat, barva je na přírodní bázi, v žádném příápadě pak neuškodí a vše je ušito i se štěrchátkem v bříšku, napevno,aby se nemohlo nic uvolnit. Takové prodejce osobně hodně ocenuji. 

Povětšinou se dají ted koupit přelevné hračky, jejichž kvalita je víc než na pováženou. Kupuji proto raději dražší a především s ochrannou známkou kvality.

Taštičku, která se naroluje do podoby puntíkaté jahůdky, mám z drogerie dm. Na menší nákup stačí a někdy si ji dám jako dekoraci na zápěstí, když nemám s sebou kabelku. Mnohokráte se už osvědčila a s radostí říkám pak u pokladen, když se mne zeptají, zda chci plastovou tašku na nákup: ne, děkuji, chráním životní prostředí tím, že si s sebou nosím tuhletu jahůdečku.

Balzámů na rty není nikdy dosti a tenle vodní meloun mám z Peripetie. Tam nakupuji moc ráda, protože se mi líbí od nich snad úplně všechno. A jak se balzám vypotřebuje, zbude navíc ještě krásná plechová dozička. Ach, dvě v jednom, to je ono, to je přesně ten správný nákupní prožiteček:-)

Pochopitelně, jak vidím nějaké krásné papírové kapesníčky, už jdou se mnou zrovna domů. Tyhle kouzelné plamenákové mám z Tiger.

A protože ten nově narozený tvoreček má sestřičku, tak prostě bylo nutné koupit něco pro radost i pro ni. To se prostě musí. Neumím si představit, že bychom přišli a měli dárek jen pro jejího malého narozeného bratříčka. To prostě nepřichází vůůůbec do úvahy. A protože jsem si sama v poslední době oblíbila rodinu Sylvaniů, tak jsem jí vybrala malou králičku s růžovým piánem. A pro jistotu ještě v pěkném domečkovém kufříčkovém baleníčku:-)

Pěkných pohlednic není nikdy dost a tak jak nějaké hezké zvláštní vidím, už je kupuji. Posílám je pak pro radost čas od času kamarádce. Tyhle s lesklými místečky patří mezi oblíbence.

Radost jsem si také udělala koupením malé knížky s citáty Malého prince. Mohu jen doporučit a jako dárek pro někoho na každý pád. Udělá víc než jen radost. Malý princ je prostě Kouzelný a osobně mu jeho lety na spoustu planet fakt závidíííím.

Mír začíná mnou.

IVA