Domorodí Indiáni Kolumbovy lodě prostě neviděli

dostala jsem dárek. Nádhernou lod, štíhlou elegantní krasavici, plachetnici. Moře, to je prostě můj celoživotní sen. Stačí mi zavřít kdekoli a kdykoli oči a jsem tam - na břehu a dívám se na ten úžasný nekonečný horizont před sebou. Představuji si, co se ve vodách oceánu všechno skrývá. Jaké potopené poklady, tajemství, jací tvorové, o kterých stále vůbec nic nevíme. A tak je to vlastně dobře. Kdybychom totiž o všech věděli, asi by to díky našemu roztahování se a ovládání všeho i s nimi špatně dopadlo. Takto jsou tam někde dole schovaní a je jim dobře.

Pak si představuji, že vidím na tom moři spoustu plachetnic a lodí. Pohybují se na samotné hranici horizontu jakoby tam byly namalované... Fantazie je to, co nás prý liší od zvířat. A fantazie znamená především schopnost představivosti.  Avšak ne každý z nás, lidí, ji má. Ale ten šaman ji měl. Tady začíná příběh o tom, že to co nevidíme, může ale ve skutečnosti existovat...

Píše se konec 15. století a Kolumbovy lodě s požehnáním královny vyjíždí na velkou plavbu do neznáma... 

Na břehu jedné země, která bude již brzy objevena, tančí právě domorodí Indáni svůj rituální tanec. Sem tam někdo pohlédne na vodní hladinu, ale protože nikde nic nevidí, tančí v kruhu dál. Uprostřed tančí samotný šaman. Byl zvolen proto, že má schopnosti, jaké ostatní nemají, či alespon ne v takové míře, jaké je má jen on. Mezi ně pak patří schopnost představivosti a značné empatie. Náhle pohlédne do dálky směrem k horizontu. Něco vidí. To, co právě vidí, zatím jsou to sice jen obrysy, lae nezná je a proto je neumí ani popsat, ale vidí něco, co ho znepokojí. Pokřikem začne ostatní tančící na to, co vidí, upozornovat. Protože ON něco vidí, začínají pomalu vidět Něco i ostatní. Jsou to Kolumbovy lodě, které se přibližují k jejich pobřeží. Náhle je vidí všichni. Lodě připlouvají a podmanování nastává, ale to je jiná kapitola...

Tím, že něco nevidíme, neznamá ještě nutně, že to nemusí existovat.

Naše mysl zná od narození obrazy. Od malinka slyšíme, podívej, tohle je tatínek, babička, kočka, míč, krupice, atom, neutron... a během života získáváme obrovské množství Obrazů, díky nimž jsme schopni to či ono někam zařadit, s tím či oním něco podniknout, zařídit, utřídit si mysl...

Ale podobně jako tehdější domorodci nevidíme spoustu věcí už jen proto, že nám chybí ta vnímavost na to, co je a zároven není. Jako onen šaman. Uviděl, co bylo neviditelné.

Jsme schopni to uvidět i my? Představte si paralelní světy, kvantové pole jiných dimenzí a pak Obrazy, které tu jsou právě s námi, ale my je nevidíme, možná jsme je viděly jako děti, ale pak najednou zmizely, skryly se, kdo ví, možná právě jako ti mořští tvorové do bezpečí. 

Motivační hrníčky jsem kdysi nakoupila ZDE. Když se den mračí, popadnu třeba Happy day a hned se s ním a dobrou třeba kávou stává den opravdu i ten zamračený Happy. 

Když pokulhává sebevědomí, naleju si nápoj do You are the beste, tento hrnek má schopnost mne přesvědčit spolehlivě o tom, že jsem nejlepší. No a puntíčkovaný s nápisem Love je přece jasný. Láska je nejvyšší moc ve vesmíru. Láska je jeho hybnou silou. 

Právě proto jsem ony nádherné tulipány dostala od mého muže. Prostě jen tak, z Lásky. A tak to má být a tak je to správně.

Výhodou naší zimní zahrady je, že pokud v zimě svítí slunce, stává se z ní taková malá sauna a tak mohu i v zimních měsících otevřít dveře a vyhřát si tak přírodně ostatní místnosti. Ony kunquaty, co v ní máme, si toho slunce pak užívají také. Jen když nastanou opravdu mrazy, musíme i ty přikrýt jutovým pytlem, aby jim nezmrly lístky a dozrávající plody.

Mám od dětství ráda stín, vlastně správně řečeno, stíny. Skrývá se v nich tajemství. Dá se v nich objevit to, co není jinak viditelné.

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

"Nepotřebuji přítele, který přikývne na všechno, co řeknu. Můj stín kývá přesněji."

Plútarchos

"Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo."

Ruth Rendellová

Je doba karnevalů, plesů a bálů. Do diáře proto přibyl obrázek s toutu tématikou.

Na oblohu vzlétl pták...už jsem naučená, že pokud se mi do cesty připlete nějaké zvíře, hned přemýšlím, co mi asi chce říci, s čím mi právě přichází pomoci. Páv jako Silové/totemové zvíře přináší například toto Poselství:

Pomáhá nám prosadit svou autentičnost a autoritu. Zlepšuje důvěru a podporuje sebevědomí. Přináší hojnost, především pak duchovní a projevení své osobní krásy. 

A před týdnem také nastalo Loučení s vánočním stromečkem. Stále až do konce zůstal nádherný.

Odstrojila jsem ho, poděkovala mu za tu radost, kterou mi dlouhou dobu dělal. Manžel ho pak rozřezal a zavezl na skládku. Z jeho dřeva a dřeva jeho spousty kamarádů budou třeba nové lavičky do parku. Koloběh přírody je nádherná záležitost. Stejně tak je to pak i s člověkem. Zase se sem vrátí, jen v jiné podobě.

Píše se rok 1492 a Kolumbovy lodě právě vyplouvají....

Mír začíná mnou.

IVA

Swarovski v modré a ještě pár nakouknutí do diáře

letošní rok jsem si předsevzala zlepšit ještě více zápisky do diáře a pokusit se tam i více psát/tedy v mém případě bych měla použít slov rozepsát se,, tak uvidíme, jak se mi to podaří. Ale i kdyby ne, tak jsem spokojena a naprosto nadšená tímto způsobem archivace všeho, prostě vážně všeho. Minule jsem ale zapomněla dodat jednu sakriš důležitou věc, na tento způsob zápisu mne totiž navedla jedna neskutečně kreativně báječná osůbka a tou je VIVI. Kdo ji ještě náhodou omylem nezná, tak ji najdete ZDE. A jedno vám zaručuji, až k ní kouknete, už nikdy neodejdete:-)

 Nenápadně stále přikupuji milované tužtičky, které "jiskří". Jak jinak, než swarovskými kaménky. Letos jsem při návštěvě muzea ulovila do sbírky modrou. A tu růžovou, co tam zůstala, jo, přesně tu mám vyhlédnutou na příště:-) Tomu třpytu se prostě nedá odolat. Někdy si je podle chuti vezmu do ruky a točím je ve slunci a jen se natěšuji tím lesklým drahokem.

 Pouzdro na cokoliv, co je zrovna třeba, jsem si koupila před vánoci ve skvělém, byt nebezpečném obchodu PERIPETIE. Proč nebezpečném, protože až do něj virtuálně vkročíte, už se sem budete jen zase vracet a vracet a...nakupovat a ...nakupovat.

 V osvědčeném Douglasu jsem si pak nutně musela samozřejmě, jak jinak, koupit tuhle růžovou novinku LOVE. Tyčinky voní jemně po jahůdkách a je to vlastně balzám na rty, ale pozor, zároven i rtěnka, takže barví na rozdíl od většiny balzámů, tahle má barvu růžově po růžích, osobně mi moc nepasuje, ale protože ji používám víceméně doma, tak mne to tak netrápí.

 Závěrem pak ještě na žádost pár stránek z mého diáře, třeba získáte další možné inspirace. Nicméně, fantazii se zde naprosto meze nekladou.
Pokud se vám pak zalíbila hvězdičková utěrka, tak ty já chodím "lovit" SEMHLE. Samozřejmě, že tam lovím nejen utěrky:-)

Nevím jak vy, ale mne vždy naprosto spolehlivě dostane do dobré nálady a vyrovná ta či ona hudba a dneska je to tato písnička, která mi dodala víc  než jen úsměv na tváři:

Mír začíná mnou

(proč vlastně "mnou" - protože pokud ho nebudu mít sama uvnitř sebe, venku ho nikdy nenajdu)

Na psaní klasického deníku jsem líná, ale nadchl mne diář

vlastně kalendář Malého prince na aktuální rok, ted už tedy vlastním historicky druhý a na obrázku můžete vidět, jak jeho první předchůdce u mne za ten rok pěkně a kvalitně ztloustl:-) Však jsem si ho také pěkně denně vykrmovala.

Koupila jsem si pochopitelně velikost XL, aby se mi do něj na den vešlo hooodně věcí. Jak můžete dole pak vidět, dávám do něj všechno, co mne jen napadne, na co mám čas a chut. Motivuje mne, podporuje mne, vzpomíná se mnou... je prostě BÁJEČNÝ!!! Byl se mnou dokonce na chvíli i v nemocnici a Dokázali jsme to SPOLU:-)

 Vyřádím se s ním, je to prostě skvělý parták. Když mám možnost, chut i čas, vykopíruji třeba fotky z našich společných akcí s manželem, či jiné, dám wo wordu, zmenším, tisknu a pak už jen stříhám a finálně lepím. Když fotky nemám, najdu na všemocném googlu něco podobného, či vystihujícího, vykopíruji, zmenším, tisknu a lepím a tak to jde dokolečka a nikdy mne to nepřestane bavit.

Píši si do něj citáty, lepím si do něj citáty. Lepím krásné obrázky prostě jen někdy jen tak a píšu si tam, co chci a jak chci a jak se mi chce a co se mi chce. Někdy se mi nechce, pak je psaní jen strohé, ale něco málo vždycky denně "dodám". Kdo právě obdivuje moji andílkovkou záložku, tak tu mám od milé internetové kamarádky Danutky a kamínky jsou růženín. Věděli jste, že růženín pohlcuje negativní energii. Ovšem pozor, právě proto je potřeba ho pravidelně od ní čistit. Na rozdíl od černého turmalínu, který negativní energie pohlcuje a zároven i zpracovává a tím ji v sobě na rozdíl od růženínu nedrží.  

 Sorry, někdy prostě škrábu, především, když spěchám, je prostě vidět, že člověk v 21. století je zvyklý psát už více na počítači, než klasicky a co se nás přitom ve škole s tím krasopisem natrápili!

 Tento týden se mi také podařil obrovský úlovek. V SEWA jsem uviděla konečně mou vysněnou Aladinovu lampu. Jistě, je to vlastně praktický držák na  vonné kouřící tyčinky, ale kdepak, na tohle ji nemám. Z této lampy, když ji 3x přetřu prstem, vyskočí můj osobní džin a když vyslovím své přání - o kterém pochopitelně navíc ještě ani nepochybuji - odpoví mi úslužně a přitom nanejvýš důstojně: Má paní, tvé přání je mi rozkazem! No a já už pak nechám jen a jen na něm, aby mi mé přání splnil.

Dlouho jsem ji hledala, nesměla být velká, ale ani ne moc malá, musela mít takovýto tvar, barvu, materiál a v ten moment, kdy už jsem ji nehledala, si prostě cestu ke mně našla sama. Tak už to v životě bývá. Nechat někdy věci samy plynout a ony se najednou objeví, když je nečekáme.

Tak a to by bylo všechno, už jen pár stránek pro vás, třeba pro tu vaši inspiraci.

 

 Krásného Swarowski medvídka jsem dostala od jedné moc milé a také velmi šikovné žačky a bude mi dělat společníka na pracovním stolu a na háčku bude držet velice důležité papírky.

 Tady můžete vidět mého tlouštíka 2015. Ještě, že to má Moleskine, který kalendáře prodává tak skvěle vymyšleno s tou gumičkou, ta to báječně jistí.

 Rozloučení s kamarádem diářem 2015, den poslední, Silvestr a akce dne.

 Když potřebuji dávku energie, tak tato písnička a tenhle, ehm, ok, chlap, mi ji dodá okamžitě:

Mír začíná mnou

IVA

Zástěrka s kanýrky, splněný dívčí sen

na základní škole jsme měli hodiny vaření, určitě se na to hodně z vás ještě pamatuje. Jako první povinnost žáků byla, si do nich přinést zástěrku. Měla jsem tehdy takový sen, mít ji úžasnou, a hlavně prosím, s kanýrky. Nebyl výběr, nebyly penízky, ale to mně tehdy jasné moc nebylo, takže mne obyčejná zástěrka do pasu, kterou mi máma koupila, silně zklamala a i ty hodiny vaření v ní byly tak nějak méně snad i inspirující. Každopádně mi to asi zůstalo dodnes, tak mám aspon jakoužtakouž výmluvu;-)

Když jsem před vánoci dostala od kamrádky balíček a v něm byla mimo jiné zástěra s kanýrky, zavýskla jsem dodatečným štěstím! Hned jsem si ji pochopitelně odzkoušela a ted předstírám i možné nebezpečí "zašpinění" snad i při přípravě kávy z automatu, jen abych si ji při každé možné příležitosti mohla obléci.Sny se mají plnit, tak proč ne dnes. Kdy jindy, než ted?

Kamarádka o tom pochopitelně nevěděla a zprvu se podivovala mému neutuchajícímu nadšení právě ze zástěry, pak pochopila, že to nebyla Náhoda, protože i vy jistě již víte, že NAPROSTO NIC TU NENÍ NA TOMTO SVĚTĚ NÁHODA.

Ostatní dárky samozřejmě také potěšily. Jenže jsem zapomněla přítelkyni, se kterou se často nevidíme díky mému pobytu v zahraničí,  říci, že jsem za minulého půl roku ubrala 15kg a tak to úžasné fialové kimono je mi podivuhodně obří, ale nevadí, na spaní bude fajn.

Psali jste mi, že máte u mne rádi citáty, tak prosím, zde pár krásných do vašich diářků k zapsání:

"Bud sám sebou a dopřej stejné právo druhým." Voltaire

"Snaž se být vnitřně vždy sebejistý, i kdybys čelil té největší nejistotě. Klíčem k úspěchu v jakékoli oblasti je sebejistota."---

"Náporu smíchu nikdo neodolá." Twain

"Sny jsou královskou cestou k lidské duši." Freud

"Naslouchej zvukům ticha." Simon

 Chnapka se do kuchyně hodí vždycky, to je prostě praktický a pěkný dárek zároven. I když, pozor, jednou jsem dostala ručně šitou chnapku a při práci v elektrické troubě - vyndání a opětovné nandání pekáče - se materiál uvnitř ní doslova ohřál na maximum a spekl!

 Na krásný pohled kamarádka nikdy nezapomene. Ona už za ta léta ví, že jsem pohlednicový závislák. Jako dítko školou povinné jsem je začala sbírat a vydrželo mi to dodnes. Není prostě nad to, držet faktický krásný pevný pohled v ruce. Kdepak, na to fotáky a dnešní smartphony prostě nemají:-)

A jak můžete vidět, do broží mi přibyla jako dárek opět jedna nádherná rybka. Nicméně, zjistila jsem, že to letos bude chtít nové pevné sako. Však už jen kvůli té broži, víte. 

 A tato vonavá rybka mi také udělala radost. Mimochodem, věděli jste, že dnešní podoba škytavky je z dob, kdy jsme byli rybami?

A když tu škytavku chytím jednou za čas já, není k zastavení. Jednoho dne jsem měla náhodně při ruce, když mne opět chytla, jablko a světe div se, po prvním kousnutí do něj škytavka okamžitě přešla. Vyzkoušela jsem to podruhé, potřetí a dnes je jasné, jakmile se škytanda objeví, prchám pro jablíčko a vozím si ho a nosím i všude na cesty, protože jablíčko je prostě na škytavku zázrak. Aspon pro mne tedy ano.

 

 

Nic nenaladí rychleji a nejlépe jako hudba:

Mír začíná mnou 

IVA

Novoroční přání pro všechny...

Novoroční přání pro všechny

Dokud hvězdy svítí, ještě není nic ztraceno...

A ony opravdu stále stříbrně září. Pokaždé, když večer zvedneme pohled na oblohu, objeví se tam a za chvíli je jich více a více, až se jimi zdánlivě prázdný vesmír nad námi zaplní. Jsou jich spousty, tak jako lidí dole pod nimi. Je nás stále více a více a zdá se, že je den ode dne těžší spolu vycházet. Jako jednotlivci, jako kolektiv, jako národy.

Záměrně nepíšu v dobrém či zlém, protože každý má rád příjemné chvíle, ale ty nepříjemné si prostě nepřeje. I když, právě ony nás paradoxně posouvají mnohem rychleji vpřed a díky nim se stále otevírají nové dveře. Jen my je prostě nevidíme pro velikost těch starých.

Hvězdy tohle neřeší. Prostě si svítí, sem tam zablikají a mlčí. V tom jejich tichu je ale mnohem větší síla než se kdekomu může zdát. Když nastane večer a jejich světla se rozzáří, dávají nám možnost se zamyslet nad vším, čím jsme jen chtěli či chceme být. Nad tím, co chceme a jak to vlastně chceme. Není lepšího času na Přání si než právě před usnutím, kdy už všechny hvězdy vyšly a zvědavě nakukují na všechny planety, co jich jen je. Ta naše je v jejich očích asi malinká, ale pro nás je to celý náš svět. Mnohdy až moc velký svět, ve kterém se můžeme snadno ztratit. Přemýšlejíce neustále o minulosti, přicházíme zbytečně o energii přítomnosti. Té chvíle, kdy se se zakloněným týlem díváme na hvězdy a přejeme si být Malým princem a objevovat jejich tajemství. Přitom to úplně největší je přímo uložené v nás a odkrývá všechny tajemna celého universa. Jen je najít. Když se ale zaposloucháme do ticha, především do ticha svého srdce, máme šanci je všechny objevit. Když necháme odplout emoce, nastává chvíle pro zázraky. Ty se dějí, když nasloucháme srdci, tedy své intuici. Ta však mnohdy v hluku běžného den není slyšet. Neustále na nás mluví, ale my ji nevnímáme. A to je velká škoda. Protože jediná ona nám správně říká, co máme dělat, jak se máme chovat. Říká se, že pokud se jí chceme naučit naslouchat, máme na to první tři sekundy, když se v nás objeví myšlenka. Po této době už začíná promlouvat mozek a ten věci řeší moudře, ale už zapomíná na srdce, je to jen náš vnitřní ochránce. Kalkuluje a aplikuje. Nic mín, ale také nic víc.

V tomto roce jsem potkala spoustu skvělých poutníků na svých cestách. S některými jsme si vyměnili jen pár slov a někteří zůstali trochu déle. Ale úkolem každého pocestného je jednoho dne jít zase dál. To je smysl Cesty a jak již víte Cesta je cíl.

Vyvíjíme se. Každým dnem, každou hodinou i každou minutou. Jinak to prostě nejde. Jsme součástí evoluce a ta se prostě děje. Jen tak, vůbec ji nezajímá, jestli je dneska poslední rok v roce, či ne. Nicméně zajímá ji, jak se v tento den cítíme a jak myslíme. Dříve jsem říkala:           člověk je tak starý, jak se právě cítí. Dnes však říkám: člověk je tak starý, jak myslí. Je v tom mnohem větší pravda a je v tom ukrytá hloubka právě oné evoluce. Proto i ta minulost je už jen děním věcích minulých. Nechejte ji jednou provždy plavat. Tehdy jste nemohli dělat nic jiného, než jste udělali. Prostě jste nebyli ještě tak daleko, tak proč se za to trestat ještě dnes. Neživte starou nepoužitelnou energii včerejška.

Pojďte se raději s Malým princem vydat objevovat nové hvězdy a nové planety. Pojďte v tom nastávajícím novém roce dělat věci, které by vás předtím ani nenapadli. Vykročte za cíly, které by vás nenapadlo si dát ani ve snu. Buďte odvážnější, buďte vlídnější, buďte těmi, co dělají v danou chvíli to nejlepší, co jen mohou. Ostatně, tak jste to dělali celý svůj život.

Usmívám se na hvězdy a svěřuji jim své velké tajemství. O tom, jak jsem tento rok dokázala hodně lidem změnit život. Tím, že jsem jim ukázala nový pohled na věc. Nové vhledy je zaujali a co bylo nejdůležitější, vzali si z nich něco pro život. Věřili mi. Bez práce nejsou koláče a to pochopili velmi brzy, ale nevzdali se a šli dál dopředu. Pokořili staré vzorce chování a jednání, sem tam uronili slzičku, byli vzteklí, netrpěliví, plačtiví, ale šli podle mých rad dál a najednou začali zjištovat, že To funguje. Žít jinak než dosud. Změnili přátele, často i partnera, ne proto, že by se ho chtěli zbavit, ale protože si s ním prostě již něco vyřešili a ukončili tím jednu etapu svého Bytí. Uzavřeli ji v míru. Změnili práci, oblečení, místa a cíle...

Usmívám se a hvězdy se mnou. Ony to vědí, protože to viděly. Viděla jsem to i já, ten krásný vývoj lidských bytostí a srdce mne hřálo a hřeje spolu s nimi. Vnímala jsem jejich pády a když bylo potřeba, pomohla jsem jim se zvednout. Není dobře zůstávat dlouho sražen. Jsme lidé a musíme jít dál. Už jen kvůli té evoluci.

Jsou to léta práce sama na sobě. Roky, které se na konci vyplatí. Sama si tím vším stále denně procházím a dnes jsem již tak dalece, že si to vše doslova vychutnávám. Už vím, že vím. Nebo spíše, vím, že nic nevím. Mohu se domnívat, ale bude to jen a jen moje mysl, která myšlenkám dá smysl a i ten smysl bude jen můj. To je na tom to krásné. Nikdo nikdy nic neděláme špatně. Děláme to, co adekvátně odpovídá našemu současnému stavu. Stavu toho uvnitř nás a především toho kolem nás, protože at chceme, či ne, jsme vším ovlivněni. Nemá naprosto cenu se tomu bránit. Mnohdy je dokonce lepší nechat věci prostě jen tak kolem sebe plynout.

Formování svých myšlenek a máme jich prý denně přes 60tisíc, je taková malá hra s emocemi. Když máme dobré pocity, není třeba něco měnit. Jakmile se však objeví ty špatné, je potřeba na ně nejlépe ihned zareagovat. Změnit je. Když víte jak, je to už jen otázka trpělivosti a osobní disciplíny, kdy je vezmete pevně do svých opratí.

Nechte ostatní, ať si dělají, co chtějí, pokud vám svým chováním právě vyloženě neškodí. Svůj vnitřní svět si tvoříte sami a pokud vám vnější okolnosti nevyhovují, tak je prostě změňte. Jste tvůrci své rodící se hvězdy a záleží na vás, jakým silným světlem v roce 2016 bude zářit.

Za každou hvězdičku, která se nově objeví na nebi lidských zázraků jsem vděčná. A až zítra o půlnoci zakloním hlavu, uvidím jich zase pár nových a zářících, cinkajících radostí. Je to mé poslání. Rozzářit za každý rok co nejvíce nových hvězd ve vesmíru.

Přeji vám, aby ten nastávající rok byl takovým, abyste si na jeho konci řekli: tak tenhle rok stál opravdu za to!

Ale přeji vám také, aby jste si to říkali také každý den před spaním, tehdy, kdy už na nebi vyjdou hvězdy. Protože ony vás vidí i slyší a mají tu zázračnou moc vám i tajně pomáhat. A i kdyby každá z nich mohla splnit jen jedno vaše přání, věřte mi, je jich tam nad námi, stále dost.
IVA

„Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“

John Lennon