ale bylo toho hodně na práci, manžel měl tři týdny dovolenou, takže mezi výletováním, plaváním v horku, což se právě říci nedá, vandrováním aj. jsem ještě připravovala kromě jiného - spoustu skript na různé kurzy a podkladů, mezitím honem vždy aspon trochu i domácnost a večer jsem už byla tak utahaná, že jsem si většinou jen v klidu sedla na balkon mezi květinky a stromky, a bude jen tak "byla" či četla knížku.
Dnes přináším obrázky nové pletené vestičky a blůzečky od mé kamarádky. Tyhlety nadýchané věcičky mne vždycky dostanu, člověk se v nich cítí jak v peříčkovém nebi a žlutá barvička je jedna z mých nejoblíbenějších tak jako tak. Také umím háčkovat a plést, kamarádka mne to kdysi naučila, až...na jeden závažný a podtstaný problém, když udělám chybu, neumím zpátky a tím tedy končí, vzhledem k tomu, že kamarádku jsem přestěhováním zblízka ztratila, veškerá má tvorba;-( O to více pak ocenuji dárky v takovéto podobě.
Jak můžete vidět, kamarádka přidala i parfém od Avonu. Voní moc krásně, tak jemně pudrově. Je to elegantní vůně spojení sladké hrušky, svůdné magnolie a hřejivé ambry. Najdete ji
například ZDE.
A protože ví, že jsem dvojí voda - jak slunečním znamením, tak descendentem, tak přidala pívěšek s delfínkem. Zná mne za ta léta jako své boty, protože vybrala delfínka ve "stříbře". Nedávno jsme se nepohodly a já od té doby přemýšlím, co se to tehdy vlastně dělo. Myslím, že jsme obě zrovna hrály nějaké řekněme, podivné role a obě se zachovaly prostě "hloupě", těžko říci, kdo víc. Řekněme, že to byl zkrat a asi byl nutný, čas ukáže, co si z toho máme vzít za Lekce.
Šátek jsem dostala jako dárek od zásilkového obchodu BADER, když jsem si objednávala nové plavky. Šátky v různé podobě se hodí vždycky, třeba na výlet lodí po moři -aaaach - na krk, až se plavidlo vzdálí pobřeží a zavane svěží mořský vítr do plachet. Delfíny jsem viděla jen jednou z dálky a je tomu už dávno, bylo to na dovolené v Bulharsku, ale když jsme každý rok u moře, tak je "cítím", vnímám tu podmořskou hladinu a vím, že se tam dole děje právě tolik věcííííí... a co teprve ty poklady, co tam neobjevené leží dodnes...
NIKDY ale nenavštěvuji a nenavštím delfinárium. Četla jsem moudrou knihu o delfínech a jsem naprosto proti tomu, aby se tato vysoce inteligetní zvířata držela v zajetí a dělala pro lidi ze sebe "kašpary", namísto toho, aby svobodně brázdila moře. V knize se píší smutné věci, jak delfíni v zajetí degenerují, jak napadají a znásilnují například jako horda samičku, což by na svobodě nikdy nedělali, jak matka po porodu nechce kojit, a další smutnosti. Když nebudeme navštěvovat delfinária, jednoho dne je budou muset zavřít, takže za sebe a naši rodinu mohu zdvihnout prst - Delfinárium bez nás.
A tady už další krásné dílko, blůzička, je nadýchaná, lehouká jak pírečko a pěkně vzdušná. Do véčka mám věci nejraději.
Tady i kousek k vidění z předního balkonu, ale nafotila jsem toho hodně více, tak fotečky i ze zadního balkonu dám někdy příště.
Šneček je na balkonu letos také "žhavá novinka". Děkuji Markétko, jak vidíš, už má své čestné místo.
Tahleta krasavice se jmenuje Acylpirinová růže, loni byla opravdu celá bílá, letos nabrala barvičku trošku do růžova. Nádherně voní a je to princeznička na našem předním balkonku.
Protože se růžím u nás vážně daří, museli jsme s mužem jít trošku se podívat na internet a zajímat se kolem nich více, především co se tedy jejich péče týče. Vůběc jsem například netušila, že když květ růžičky již odkvétá, má se střihnout pod ní, ale teprve tam, kde vyráží přesně PĚT lístků na větvičce, ne víc, ne méně. A nad takovouto větvičkou se cirka 6 mm nad ní má růže odstřihnout. Pak se krásně zase rozvine další nová s lístečky a nabude na objemu. Když je růžiček celý trs, počká se, až odkvetou všechny a stejně se pak odstřihne celý trs.
Nováčkem je u nás na zkoušku břečtan, květináč už není tak krásný, tak jsme si vymysleli, že se bude na něm popínat břečtan, jenže jak vidno, dělá si co chce. Zítra vyrážíme do Baumaxu, mysleli jsme dál a koupíme jemné pletivo a otočíme ho kolem květináče, tak se pak milý břečtan má konečně chudák čeho "chytit". No, vymysleli, pletivo napadlo mneeeee samotnou, tradááá.
Tenhle nádherný tis, kterému se jak vidíte na nově zelených větvičkách, daří, jsme před pěti lety sami vykopali ze země, odváleli k autu, už ani nevím jak, na nějaké opodál ležíce desce ho dostali do auta a už jel s námi. Tehdy se nedaleko nás likvidovalo nádherné velké zahradnictví a kdo chtěl, mohl si přijít vzít, co chtěl, nuž, už jen právě ty stromy tam zůstaly a byly opravdu za hubičku, jen si je člověk prostě musel sám vykutat. Takže dodnes vzpomínáme, jak jsme si tam tehdy půjčili nástroje a jako dva skřítci permoníci kutali a kutali, až jsme se dokutali a byla to panečku pořádná hloubka. Dodnes nechápeme, jak jsme to zvládli. Manžel chtěl v půlce kutání přestat, ale já jsem prohlásila, že tak nádherný tis já tu tedy nenechám a kutalo se dál. Jsem pevně přesvědčená, že je nám dnes za to vděčný. Později tam najely buldozery a všechno srovnaly se zemí. A náš tis roste a roste a dělá nám radost celý rok. Časem nabral výšku a ráno slyším holuba, jak za ním vrká a prochází se na zábradlí, sem tam na něj zaletí ptáček...
Jen pozor, tis je jedovatý, takže opatrně, pokud máte především malé děti a když ho stříháte, tak nasadit raději zahradní rukavice.
