Tentokráte jsem ji zkusila s broskvičkami

manžel má jednu velkou výhodu, jsem totiž "silný zástupce Severu" podle číselného kola a sedí to na mne vážně neskutečně. Seveřané mají chut neustále něco objevovat, pídí se pořád po něčem novém, stále se zdokonalují... a mimochodem, vlastnost typická pro Seveřany je, že pokud je něco nezajímá, nebaví, nikdy, skutečně naprosto nikdy si to nezapamatují. Jak poznáte "správně vyvinutého Seveřana"? Jednoduše, v datu narození má 1 a/nebo 6, pokud je má i v roce narození, je to Velký badatel. Počítají se ale jen čísla v této podobě: 11.3.63.

A tak jako správný Badatel, bádám pochopitelně ve všech možných oblastech a k těm patří i Jídlo. Kdepak, já nemohu dělat pořád jen osvědčená jídla, musím prostě zkoušet znovu a znovu něco dalšího, protože, co kdyby tohle bylo právě lepší než to minulé... a tak Seveřan kuchtí a kuchtí a okolí z toho má - hm, většinou, když se vše povede, jak má - požitek, protože se těší stále novým kulinářským zážitkům. Co mi ale úspěšně oddolává, je zatím droždí, s tím si asi Seveřan prostě nemůže rozumět, protože si upřímně, dělá tak nějak, co chce a na to správný Seveřan prostě nemá čas, koukat, kde co bobtná a kdy už ne. To je FAKT ztráta času a čas využívá přece správný Seveřan k bádání důležitých věcí a ne toho hnědého kvásku;-)

Tak jsem zabrousila do krabice s vystříhanými recepty z různých časopisů a objevila se mi Bábovka s broskvemi. Navíc se mi vše jevilo celkem jednoduché a jasné, takže se nakoupily potraviny a už se zase Objevovalo. Výsledek - ani jsem ji nestačila celou nafotit, jak rychle mizela. Je dobroučká, vláčná, jednoznačně mohu tedy jen a jen doporučit. Akorát možná pozor při vyklápění z formy. Dělala jsem ji pozdě večer a když byla hotová, poprosila jsem muže, aby mi ji šel vyndat z toruby a dal stát na mřížku vychladit. Bud jsem zase někde něco zvrzla v němčině a špatně rozuměl, či chtěl být také jednou "aktivní", na každý pád došel za chvíli s tím, co mu to dalo práci, než tu bábovku vyklopil a i přesto "něco" prý zůstalo ve formě. Chyba byla na mé straně - pochopitelně jsem muže měla zasvětit do tajemství "mokré utěrky", která se vyždímaná položí nahoru na formu a čeká se, až se těsto dobrovolně ve formě uvolní;-) Takže tentokráte měla naše bábověnka rachitickou podobu, ale zaručuji, že nechutnala o nic méně;-)

A jako vždy recept pro Vás:

Bábovka s broskvemi

4vejce

130 g másla

200g cukru moučka

1 vanilkový cukr

300g polohrubé mouky

1 balíček prášku do pečiva

150ml mléka

20g kakaa

250g broskví

moučkový cukr na posypání

tuk a hrubá mouka na formu (vymazávám máslem a vysypu jemnou strouhankou)

Vejce rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Bílky vyšleháme na tuhý sníh. Změklé máslo pokrájíme na kousky a utřeme s oběma cukry do husté pěny, do které pak zašleháme žloutky. Mouku prosijeme a vmícháme do ní prášek do pečiva. Zapracujeme do ní připravenou žloutkovou směs a vlahé mléko. Nakonec přidáme sníh z bílků. Asi 1/3 těsta obarvíme kakaem.

Broskve oloupeme (dala jsem okapané kompotované bez cukerných přísad) a nakrájíme na menší kousky. Zlehka je vmícháme do světlého těsta. A já navíc přidala ještě rozinky. Proč, protože jsem Badatel Seveřan a především je všichni máme rádi;-)

Bábovkovou formu vymažeme a vysypeme. Ve vrstvách ji naplníme polovinou světlého těsta, kakaovým těstem a zbylým světlým. Bábovku pečeme asi  45 minut při 160C. Bábovku necháme zchladnout ve formě, pak ji vyklopíme. Když vystydne, posypeme ji a podáváme.

Když k ní navíc na stůl přidáte takovéto úžasné ubrousky s Eifelovkou, tak to nebude mít chybku.

Takže přeji Dobrou chut a příště zase vzhůru za novými Objevy!

Aby to nebylo jen o bábovce, nesu k nakouknutí ještě nový polštářek neskutečného zajíce s růžovými brýlemi. Toho jsem sehnala u nás TADY.

A krásnou mašli s růžičkami jsem si kdysi křížkovým stehem vyšila sama. Dříve jsem ji měla na vchodových dveřích. Pak mi ale kamarádka z vedlejšího vchodu s povzdechem pověděla, že měla před dveřma obyčejného velikonočního zajíce jako dekoraci před Velikonocemi a že jim ho někdo ukradl. Tak jsem růžičky raději ze dvěří zase sundala, přeci jen jsou v nich hodiny mé práce.    

    

Zatímco dopisuji, přišel mi balíček z Tchiba a tentokráte je to ryze o kuchyni, ted už musíte jen vydržet, až to stihnu pořádně nafotit;-)

Mějte krásný den

Mír začíná mnou

Iva

Papírky se prostě během dne hromadí

a tak, když jsem dnes při kávičce courala na netu a objevila tyhle úžasné, hm, třídiče, neváhala jsem ani chvilku a objednala si je. Takto budou mít i papírky řád. Koupila jsem hned ten s více přihrádkami a jak jinak, pochopitelně v růžové barvičce a ještě se slevou, to se počítá. Ale pozor, je to limitovaná edice, takže pokud se rozhodnete, objednat jasně, nejlépe ihned jako já.

Jakmile jsem zadala slovo Moleskine do hledáčku, pochopitelně se objevil v první řadě s tímto heslem spojený i Malý princ a protože jsem našla i krásný zápisník TADY, tak to bylo prostě zase jednou láska na první pohled;-) Když nakliknete na odkaz a v něm pak vlevo na notes, můžete dokonce pro ukázku i pár stránek uvidět.

Tak jsem pokoupila a jdu si udělat něco malého k obědu a pak zas pracovat, to aby bylo zase na utrácení;-) Ale ne, šetřím, máme v plánu letos hodně cestovat a cestování mne baví a hodně. Mám toulavé boty asi po dědečkovi, který byl stavební mistr a jezdil po celé republice. Seděla jsem vedle něj ve staré obrovské Tatrovce, kdy nás řidiči efektivně, huuu, to je slovo, dopravovali s nákladem od jedné stavby na druhou, celé se to natřásalo a já jako špunt jsem lítala na sedačce jako vlaštovka, byly prázdniny a to byly nejlepší zážitky. S dědečkem po stavbách. A z té veliké Tatrovky byl také tak úžasný pohled z výšky na vše kolem. A pak porady, kdy dědeček na stavbě rozdával příkazy podřízeným a já se cítila tak důležitě, že mám tak "vysoce" postaveného dědu a je jen můj. Na stavbě mi vždy stejně jako dědečkovi byla ihned přidělena z bezpečnostních důvodů helma, do které má hlava zapadla až po nos, ale to nevadilo, držela jsem si ji rukou a cupitala předůležitě vedle dědečka. Říkali jsme mu Velký děda. Pak jsem ještě z tátovy strany měla Malého dědu. Byla to legrace, protože ti dva byli vážně tak snad o 40 cm ne-li více ve výšce rozdílní. Když se doma řeklo, jede se k Malému dědovi, bylo to jasné. Malý děda byl také  zajímavý, měl zase hospodářství a velkou zahradu a pole, ale o tom někdy jindy...

   Za odměnu byl na konci pobytu u Velkého dědečka na prázdniny nákupek. Panenka, či pozdějí úúúúžasné gramofonové desky. Olympic, Karel Zich, Helene Vondráčková, Katapult...

Dědečku, tam nahoře na obláčku, moc a moc ti děkuji, to bývaly panečku prázdniny.  

Mír začíná mnou

IVA

Bílé svícny s nádechem jara

jsem dneska objevila při brouzdání na MMB a řekla bych, že jejich cena je velmi příznivá. Ovšem, jak na ně tak stále koukám, chtělo by to asi hned všechny tři. Mimochodem, příští týden už jdu courat a to konkrétně kolem zahradnictví, zda už by nebyly větvičky na Velikonoce. Ty se nám totiž letos už tak krásně blíží. Já už se po této zimě tak těším na tu první úžasnou zelen, první kytičky, zpívání ptáčků, klokotání potůčku, procházky jarním lesem... 

Mír začíná mnou
IVA

Zase jednou pár věcí pro radost aneb jsem servítkový sysel

Předpokládám, že na úžasně rozkvetlý brambořík nemusím zvlášt poukazovat a neskutečné je, že jakmile pomine zima, celý se svraští a pak se až do dalšího zimního období tváří, že "už dál nemůže za těchto podmínek žít" a ledva začne první zimisková noc, najednou se objeví první lístečky a brzy poté, když listy dopředu ověří, že už je opravdu opravdu skutečně dostatečně brrr a kdy já začínám vytahovat zimní bundu a holínky, začne kvést a kvete takto nádherně celou zimu. Venku mrzne, až praská, jednou je sluníčko, pak dlouhé dny jen šedivo a jemu je to naprosto jedno, hlavně, že je ta zima. Tak aspon někdo, kdo se z té zimisky raduje, což já teda ne. Je to ale velký frajer, kdo přijde, tak ho chválí a žasne nad ním, což mu činí též velmi dobře, no holt chlap brambořík.
A trošku jsem si zanakupovala. Jak na netu, tak po svých po obchůdcích.

Tuhletu krásně pozitivně oranžově naladěnou taštičku, no oficiálně je to nazváno tedy penál, jsem si koupila v papírnictví LIBRO ve velké slevě. Znáte to klasické, jak na vás to či ono zboží přímo volá: Hej, ty, jsem chudinka, ve slevě, nikdo mne nechce...no copak se tomu úpornému volání dá odolat? Nedá! A pochopitelně nejvíce mne na tom zaujala ta visící sovička. Jo, moudrých sov není nikdy dost!

V témže papírnictví pak mne upoutala cedule ubrousky 1+1 zdarma. Rychle jsem zapla v hlavě soukromou počítačku a zjistila, že se to opravdu i podle počtu ubrousků vyplatí a koupila jedny s motýlky a troje s ptáčkem Jarabáčkem. Jo, ubrousky syslím a nějak jich stejně nikdy není doma dost. Pranic pak nedbám na výkřiky manžela, stojícího nenápadně opodál a bedlivě mne sledující, že máme doma už toliiiik ubrousků. Jo sledovat, to může, ale stejně s tím nic nenadělá, prostě na ubrousky mám doživotní fobii a jsem si jistá, že tento typ fobie se prostě léčit nedá, nebo jen dočasně ;-)

V papírnictví jsem pak objevila opět ve veliké slevě tenhle pytlíček a v něm hvězdičky a koníčci na přilepení třeba na zed a vydávající světlo ve tmě. tyhle věcičky se mi moc líbí a uvidíme, určitě se najde nějaký malý brouček, komu, jak já říkám, se budou zcela určitě hodit. Vždycky se musím usmívat, když něco daruji nějaké malé princezně či princi a přitom se ale důležitě předtím zeptám, zda si myslí, že by to či ono mohl/a potřebovat. Předpokládám, že nemusím říkat, jaká je jednoznačná odpověd dětí na tuto úžasnou otázku. 

Další moje slabost jsou pexesa. Protože jsem objevila na KNIHCENTRUM hned dvě úžasná od Disneyho, tak se nedalo nic dělat a už byly v košíku také. No nekup to, za tu cenu! A těch obrázků a ještě dvojmo;-)

Smůla je, že Pexeso se mnou nikdo nechce moc hrát, protože téměř vždycky vyhrávám a to ještě navíc s obrovským skorem. No nevadí, i ty obrázky mi stačí ke štěstí.

Z papírnictví LIBRO je i toto nádherné, důležitě označené jako pohled 3D, přání k narozeninám. To je pro mámu a už odcestovalo na Moravu. Smsky a emaily jsou sice úžasná věc, ale dostat po staru takovýto báječný pohled, no řekněte, co byste raději brali vy? Já tedy bez přemýšlení tu pohlednici!

 

V KNIHCENTRUM jsem objevila i toto razítko. Protože to se hodí pro jednu malou princeznu zcela určitě, tak hned putovalo do košíčku. Znáte ten skvělý pocit, kdy něco uvidíte a najednou se vám rozsvítí praktické žárovky v hlavě a víte, že toto je přesně pro toho či onoho to pravé, nebo pochopitelně i přímo pro vás! Chybu jsem udělala, měla jsem je vzít od každého druhu všechny, jsou totiž úžasnééé.

 

V papírnictví jsem pak uviděla už i první Velikonoční zboží a mezi ostatním i tuto papírovou milou taštičku. Ta se bude hodit tedy zcela určitě.

Tady se mi konečně pořádně podařilo nafotit toho svítícího koníčka. To je pro dnešek všechno, však to byl jen takový malý nákupek;-)

Mír začíná mnou

IVA