Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

středa 18. února 2015

Po nákupech s kamarádkou

nemám problém s tím, chodit po obchůdcích sama a vychutnávat si to, mnohy dokonce i jen tak, bez nakupování. Ale jít s kamarádkou, to je jiné kafe! To je prostě potěšení a užívání si to ve dvou. Má kamarádka Ferri má velmi podobný vkus jako já, takže je přesně ta, se kterou si nákupy a to courání jen tak doslova užívám. Samozřejmě, že přitom stihnem ještě probrat všechno možné, ale to popovídání na nás čeká jako třešnička na dortu až na samý závěr, většinou si sednem v obchodním domě do MacDonaldu, dáme si maličkost, či jen tak dobrou kávu a tu tedy velmi dobrou MacD opravdu má a pak už jen povídáme a povídáme, až se tím otevíráním pusy znavíme, či už nevíme, co probrat, tak se rozloučíme a nadšeně jedeme zase domů, potěšeny nějakým tím nákupkem, ale hlavně překrásně užitým dnem. 
A cože jsem zase přikoupily nutného, tak se pojdme mrknout.



 Tuhle černobílou pohlednici jsem koupila již k Vánocům synkovi a tak se mi moc líbila, že jsem dneska utíkala a ještě hned přikoupila další dvě. Jednu pro mou kamarádku, která ji pochopitelně nutně musí mít také a druhou pro mne na nástěnku domů. Volně přeloženo zde stojí toto moudro:

Dávej pozor na své myšlenky, nebot ty se stanou slovy.
Dávej  pozor na svá slova, nebot z těch se stanou činy. 
Dávej pozor na své činy, nebot ty se stanou tvými zvyky.
Dávej pozor na své zvyky, nebot z těch se vytvoří tvůj charakter.
Dávej pozor na svůj charakter, protože se z něj stane tvůj osud.

 Další přáníčko, tentokráte barevné a místy lesklé, na mne čekalo v dalším krámečku a jak jsem ho uviděla, byla to jasná rychlá koupě. Má kamarádka má brzy narozeniny a jezdí do práce na kole, tohle přáníčko tu prostě čekalo na ni:-)


 V našem oblíbeném obchůdku DEPOT jsme se opět pořádně vyřádily. Je tam toho tolik a hlavně pořád nějaké prima slevy a tak se nakupovalo. Tyhle tři malé drátěné smetanové košíčky najdou například hned tři nové majitele. Jedním čestným majitelem budu pochopitelně já, druhý dostane maminka od kamarádky, které mi v Česku převzala balíček s knihami, aby mně to nevyšlo s poštovným sem tak draho a ze třetího bude mít jistě radost má milá madarská masérka Nora. Ten starorůžový rámeček je též pro ni. Abych ji překvapila, vytisknu z FC její fotku, zmenším ji a hned ji zasadím do rámečku. To by mohlo být příjemné překvapeníčko - už ji slyším, jeeee, to je krásný malý rámeček a je v něm i obrázek, juuuu, to jsem přeci já:-)

 Již delší dobu dumám nad nějakým táckem, podnosem, prostě něčím praktickým do ložnice, kam by se mi večer vešly například homeopatické kapičky na oči, krém na ruce aj. Praktický pak proto, aby se dal omýt. Tak jsme s kamarádkou v NANU-NANA objevily tyto zajímavé a hlavně plechové a natřené. Ty ucha tam sice zbytečně pak uberou na noční poličce místo, ale pořád lepší něco než-li stále nic. Také jste jako já a než zboží koupíte, tak si popojdete stranou a zkontrolujete si ho? Já po několika "děsech" k reklamaci z minulosti, už tak zrovna činím na místě. A i tady to byl dobrý nápad, vyzkoušely jsme asi 15 podnosů, než jsme našly dva, které se "nevyklaly", když je člověk postavil na rovný povrch. 
Malý zajíček je rovněž z NANU-NANA. A protože je keramický, tak opět nastala kontrola, zda mu nechybí třeba kousek ouška apod. Mně reklamace jako takové nevadí, schovávám si účtenky tak jako tak, ještě se mi ani nestalo, že by nebylo něco vyměněno, či vráceny peníze, ale čeho je mi líto, toho ztraceného času s tím a proto ted kontroluji na místě vše a hned. 


 Černý drátěný košíček se mi bude hodit do koupelny na vatu. Pořád ji mám jen v tom původním "pytli" a to se mi pranic nelíbí a tak dostane i vata pěkný stojánek.





 Pohlednici jsem zahlédla v papírnictví a hned mne trklo, že se nenadějeme a bude tu Den maminek a protože ta má máma je pochopitelně die Beste/ta nejlepší, tak honem s pohlednicí do košíku, ušetřím si pak shánění příště.
 Všude už se vyrojilo Velikonoční zboží. Jak jste si nahoře všimli, přikoupila jsem si v DEPOT už i jedno porcelánové vajíčko s ptáčky a růžičkou. Ale protože je těžké, na pověšení na větvičky se mi nebude hodit, ale použiji ho jinde jako pěknou dekoraci.
Tenhle žlutý stojánek v NANU-NANA mne upoutal barvičkami a především dvojím použitím, až se vypotřebují pěkné velikonoční ubrousky, zůstane dřevěný stojánek se srdíčkem. Věci na více použití jsou prostě mými favority. Nevím proč, až na ty modré kratasy kuřecího chlapečka, ta modrá mi tam prostě nepasuje a nepasuje!
 

 Látkových taštiček není nikdy dost. Já je používám na vše možné i nemožné a všimla jsem si, že je čím dál tím více s oblibou používá i manžel;-) Takže tato ve slevě v DEPOT prostě musela také do košíčku.
 V NANU-NANA jsme pak ještě objevily tyto krásné skleněné stojánky, nožičky na dorty. Já si koupila malý, tak akorát na pár pralinek, až přijde návštěva. Čiré sklo je prostě elegance. Měli i velké nožky na dorty anebo s poklopem, tak ty zase třeba někdy příště;-)


 Pokud jste zaznamenali ten motýlkový běhoun, tak ten jsem si koupila v DEPOT. Můj růžičkový už praním totiž pomalu odchází a tak jsem již dříve přemýšlela, čím ho nahradit. Takže motýlky. A hlavně, bavlnou.






 Medvídek mi padl do oka v NANU-NANA a ledva jsem zajásala, jak je malý a úžasný, tak už si ho kamarádka dala do košíku, že mám brzy narozeniny a tak že ho mám dopředu k nim;-)
A tak tedy do pracovny k zajíčkovi, dráčkovi a skřítkovi přibyl medvídek. Manžel už sice brblá, že na gauči v pracovně se už nedá pomalu ani sedět, ale co, pracovna je přeci od slova pracovat a ne lenošit si na gauči:-)
 


 Nakonec ještě fotky, na kterých je vidět, že i u nás se objevila sněhová vánice, což bylo letošní zimu poprvé. Honem jsem toho využila a namalovala ve sněhu romanticky dvě srdce. Než však dorazil ten můj romantik z práce, tak už byla mnohonásobně přesněžená. Ale fotka jako důkaz se také počítá;-)
 


neděle 15. února 2015

Co takhle buchtu s broskvemi

jsou sice z "plechovky", ale aspon jsem vzala ty neslazené, aby samotné ovoce trochu skutečně mělo tu broskvovou chut, ty přeslazené ji podle mého ztrácí. Vzala jsem střední vyšší plech z Tescomy a hrníček na cirka 250ml obsahu a už se tvořilo. Jak já tyhle rychlé recepty miluji. Všechno si napřed naměřím do hrníčku, nasypu do jednotlivých misek a pak už jen šup postupně se vším do velké mísy, k ruce mixér a hotovo je za chvilku. Přesně můj styl. Dobroučké, měkkoučké, čerstvé, domácí ke kávičce či čajíčku nebo jen tak pro chut na malý talířek. Receptík mám opět někde z netu, je to vlastně na buchtu s merunkami, ale já si vypomohla broskvičkami, jsou podle mého i pevnější po upečení na skus. Vylepšila jsem pak tím, že jsem po vylití těsta na plech a umístění broskviček na povrchu hustě posypala mandlovými lupínky.
Byl to pro nový recept a to jsem zvědavá vždy, jak to finálně vyjde a mohu vám říci, ta buchta je vynikající, nadýchaná jak peřinka.

Hrnková buchta s meruňkami
 60 minut

Rychlá nadýchaná buchta bez vážení pokladená kousky meruněk, upečená v troubě, servírovaná hojně posypaná moučkovým cukrem.

1 hrnek polohrubé mouky
1 hrnek hladké mouky
1 hrnek vlažného mléka
1 hrnek cukru (dala jsem jemný krystal)
3/4 hrnku oleje (dala jsem slunečnicový)
2 ks vejce
1 sáček prášku do pečiva 
špetka soli
čerstvé nebo kompotované merunky (dala jsem kompotované broskve, menší plechovku a kousky rozkrájela na tenčí)
přidala jsem nastrouhanou kůru z citronu a pomeranče (to jsou ty moje experimenty)
a šoupla tam dvě lžíce rumu 
jinak plech osobně vymazávám máslem a vysypu jemnou strouhankou
 
1. Do mísy vložíme vejce a cukr, přilijeme mléko a olej, metličkou (jakoupak metličkou, já na to hnedle s mixérem, od čeho tu jinak je) vše rozšleháme
2. Přidáme obě mouky smíchané se solí a práškem do pečiva
3. Hladké řídké těsto nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech, rovnoměrně rozložíme kousky ovoce a dáme péci
4. Pečeme při teplotě kolem 170 °C asi 40 minut
5. Hotovou buchtu posypeme moučkovým cukrem, nakrájíme a můžeme podávat, například ozdobenou snítky máty.

Poznámka:
hrnek o obsahu cca 250 ml



Kdo by toužil po té krásné dřevěné krabici, ve které mám stále k ruce kostkový cukr, najdete ji například TADY

Hrníčky na malé mocca kafíčko máme už hrozně moc dlouho a dostali jsme je kdysi k nějaké objednávce zdarma.

Ten úžasný retro box je na toustový chlebík, vejde do něj to menší balení a bez něj u nás doma už ani náhodou. Najdete ho nyní a ještě v příjemné slevě ZDE.




Moc se mi líbí, když se buchta pocukruje a vytvoří úžasné "ostrůvky". Tak se potěší nejen bříško, ale oko.



neděle 8. února 2015

Ta evropská zima mi prostě nevyhovuje

nikdy nevyhovovala a nikdy vyhovovat nebude. Ještě kdyby to počasí bylo takové nějaké aspon jednotné, ale to ne, jeden den je sluníčko, ale zase mrzne a fičí studený vichr, že by psa ven nevyhnal a žádný sníh vůkol, ani jedna jediná sněhová vločka. Druhý den je teplý, ale pro změnu šedivý a tak tmavý, že člověk musí svítit od rána do večera...
Kdepak, já jsem musela dříve žít v nějaké naprosto jiné zemi, kde bylo sluníčko stále a počasí jednotvárně nudně stejné, ale tak úžasné pro můj organismus, všude kolem kytičky celý rok, šumění moře nedaleko...no dobře, už jsem zase zpátky tady, ale uznejte, že prostě je to už i na mne dlouhé, bez barviček, bez pravidelného sluníčka, sem tam osvěžující deštík...
Manžel už to cítí, že začínám již být jako na trní a tak nosí aspon domů nějaké kytičky jako tyhle barvičkové tulipány. Ví, jak na mne, protože za prvé mne velmi ihned zaujmou kytičky a za druhé hned zkoumám kombinaci fialové se žlutou a shledávám ji velmi zajímavou a tak se hned na pár dní zabavím, než tulipány skloní hlavičky, ale to už je muž v pohotovosti a honem do jara nosí další kytičky. Ví ten můj chlap, jak na mne, kdepak bez kytiček v zimě ani ránu, obzvláště, když už jsou snad cítit i ve vzduchu. 
Mimochodem, otevřela jsem ráno okno na balkon a nevěřila svým očím, náš cypřiš obrazil kvítky, či jak se ty malé žlutavé kuličky na něm, nazývají. Tak že by se opravdu už to jaro pomalu hlásilo. Nuž, konec úvahy, jdu to jistit raději zázvorovým čajem. A svíčkami, ano, svíčky to je to, co mne do jara také utěšuje. Především ty úžasné jako je ted již druhá do setu z Bellarose a za poloviční cenu. Takže už je mám doma holky dvě a jedna voní lépe než ta druhá a ten svícínek pak zůstane a bude těšit napořád. No to se tedy mám;-)
Keramickou slepičku mám z MMB (pro ty, kdo ještě náhodou neví, tak je to zkratka pro Mimibazar na netu), kde se dá koupit spousta naprosto nutnýýýých věcí. Ve slepičce mám pak hnědý cukr.




 Zimu přežívám i díky knihám a že jich přečtu tedy požehnaně. Už je nemám kam dávat, ale jistí to místo ve sklepíku;-) Vždy přemýšlím, kterou knihu si nechám "nahoře" a kterou dám "dolů" a mám problém, protože zjištuju, že chci mít nahoře všechny. Ale tuhle Knihu o štěstí, tu vám mohu jen a jen doporučit a "nahoře" zůstane tedy ještě hodně dlouho. Asi už nebude k mání aktuálně, ale i já jsem si ji sehnala na netu v jednom z antikvaritátu, pěkná cena a kniha úplně netknutá, což se nedá říci o knihách po mně, protože jak vidíte, je to samá "důležitá žlut".
 


















středa 4. února 2015

Je to už hodně let, co mne uchvátila tužka

a to ne jen tak ledajaká, nýbrž na konci se sklíčkem světoznámé firmy Swarovski. Zrovna na ni totiž v krámku svítilo slíčko zvenku a ona vám tam zářila mezi tím vším ostatním zbožím jako princezna. Musela jsem ji mít, a pochopitelně byl doma naprostý zákaz s ní psát, s takovým pokladem se přeci psát pod snad přímo i zákonem ani nesmí. No jo, tak jo, smí, ale pak už je té krásy přeci jen půlka. Dala jsem si ji na stůl k počítači a když jsem měla náladu a chut, uchopila jsem ji a otáčela ji ke světlu a ona NIKDY nezklamala a zářila a skvěla se a odrážela nádherné barevné paprsky kouzelné duhy. Tehdy byl k mání krystálek jen průhledný, ale časem se objevily další tužky a s barevnými kamínky, takže dnes mám doma už i s červeným kamínkem a nikdy mne neomrzí, protože to se ani tak nějak snad nedá. Časem jsem si ještě opatřila srdíčko, motýlka a další maličkosti. Když mám pocit, že právě dnes a v tuto chvíli potřebuji "zazářit", tak honem vytáhnu motýlka na šnůrce a šup s ním na krk a to i třeba jen tak na doma, protože, ruku na srdce, kdo čas od času nepotřebuje zářit, já tedy každou chvilku;-) Pokud máte jako já slabost pro ty barevné krystaly, tak pojdte mrknout na nabídku na Bonami, stojí za to a protože se Valentýn nezadržitelně blíží, třeba si budete přáááááát....a nebo se prostě a jednoduše pro jistotu zrovna odměníte samy;-)

Ty zářivé tužky pak najdete například TADY

Už jsem měla i to štěstí, že jsme s manželem navštívili unikátní výstavu křištálového světa Swarovski v rakouském městečku Wattens, nedaleko Innsbrucku. Mimochodem, zakladatel té krásy byl Daniel Swarovski a byl to Čech. Jo, české šikovné ručičky, na ty můžeme být i zpětně do historie hodně pyšní! V museu samotném pan najdete 14 zvláštních místností, ve kterých se různými způsoby představují výrobky Swarovski. Každá má svůj vlastní "příběh" a mohu vám skutečně zaručit, že nebudete vědět, do které vejít dříve a kam se vrátit ještě aspon jednou.
Kromě toho tu spatříte další nevídanou krásu a tou je v průměru 40cm velký největší krystal na svět.  
Mne tam však nejvíce zaujala krystalová koule se zrcadly, když do ní vstoupíte, bude se vaše postava odrážet v tisíci zrcadlech a každý váš pohyb také. Měli jsme štěstí, byli jsme tam hned po ránu a nebylo ještě tolik lidí a tak jsme měli celou "kouli" jen pro sebe. Krystalová zrcadla se každou chvíli lomila a měnila úhel pohledu a pak, pak najednou zazněla hudba a uslyšela jsem hlas a na zrcadla byla promítána tato písen - dávám ji sem přímo, protože nepochybuji, že stejně jako tehdy mne, i vás uchvátí.
Pokud se budete nacházet poblíž výstavy krystalů Swarovski, určitě si museum nenechejte ujít, můžete pak pochopitelně na závěr jeho prohlídky i něco v shopu koupit od velkého až po maličkosti, ale ani kdybyste nic nekoupili, tento výlet vám stojí za to!
Abych nezapomněla, zpěvačka zpívá přímo v té krystalové kouli ze zrcadly, to je pro vaši úplnou představu.