Představit si to není až zase tak
těžké. Zda je tomu opravdu tak, či není, to už nechávám na vaší osobní
představivosti. Nakonec proč ne. Třeba jen částečně, kdo už ví. Jestliže něco
nevidíme, neznamená to ještě, že to neexistuje.
Dnes už se směji, když se mne někdo za každou cenu snaží o tom či onom
předsvědčit a říkám: Uvidíme. Každý z nás se snaží toho druhého snad denně
o něčem přesvědčit a přitom je právě to k ničemu. Rozbouří to emoce a to
je asi tak všechno. Převážně pak emoce negativní a ty jsou tak jako tak o
ničem. Jen nám berou, jak říkáme my, energetici, spoustu energie. Něco jiného
je, říci prostě jen tak svůj názor či radu, a nic od druhé strany nečekat.
Nechat to být, necht si každý o tom či onom udělá svůj vlastní osobní názor a
vhled. Je to pak jako svobodně zasazovat dílky puzzle do mozaiky svého života.
Zda se to podaří až do úplného konce, záleží jen na nás. Tu výslednou puzzle
skládačku, at již hotovou či ne, si jednoho krásného dne vezmeme s sebou. Tam
– někam. Čím víc se nám tedy podaří během těch let, které jsme ještě tady, dát dílů
dohromady, tím lépe. Možná nebudem slavnými malíři, nejlepšími řečníky, úspěšnými
spisovateli, nepodaří se nám jezdit ferrari, budem bydlet jen v malém domečku
či bytě, nebudem nejlepšími rodiči, či dětmi, kolegy, přáteli...ale budem mít
svůj obraz s malými či většími dílky. S nikým se o něj nebudeme muset
dělit a bude jen náš. Budou na něm dílky našich snah, touhy, radostí, úspěchů, ztrát,
bolestí, smutků a bude jedinečný. Protože každý z nás jedinečný prostě je.
Když pozorujete svět zvířat, je to
obraz dokonalé stavby puzzle. Žádné zvíře nenutí to druhé k něčemu, co
nechce, neubližuje tomu druhému, nezabíjí ho jen tak pro radost, vše je v dokonalé harmonii s přírodou.
Nemyslím tím pochopitelně zvířata v zajetí.
Kdysi dávno jsme zřejmě i my, lidé, v souladu s tou přírodou byli
také. V rámci evoluce pak došlo ke změně a ta harmonie zmizela.
Nepochybuji o tom, že i to mělo a má smysl. Vždycky to má smysl. Nikdy se neděje
nic náhodou. Namísto pak rozčilování se je potřeba si uvědomit, že to, co se tu
právě děje, má nějaký řád a něco je za tím víc, než se v danou chvíli
jeví. Tohle se dá naučit. Chce to vytrvalost, disciplínu a také odvahu.
Když vybočíte z davu, nemusí to
být vždy lehké. Naše společnost nám to stále ještě zatím umožnuje. Už to je
obrovský dar.
Možná již zítra se ale tyto dveře zavřou a možná se vrátíme zase o kus
zpět, namísto dopředu.
Umíme tolik věcí, denně poznáme tolik nových informací. Říká se, že to, co
my uvidíme, uslyšíme za jeden jediný den, nezažil dříve člověk a není to prý až
tak dávno, za celý svůj život.
Přeji sobě i vám, nový přicházející rok 2017 svobodný.
Pro mne osobně stojí slovo svoboda na prvním místě. To ale neznamená jen
žít v míru, nýbrž také moci mluvit, co chci a kdy a jak chci. To znamená, nemuset
utíkat zpívat do země krále Miloslava, ale nechat naplno znít zpěv ve vlastní
zemi. Kde není slyšet hudba a smích, tam je smutno a kde je smutno, sídlí i
strach.
Přijměme dny roku 2017 tak, jak přijdou, ale budme pozorní a nenechejme si
vzít smích a hudbu. Jednota je krásná věc, ale neznamená to nevidět a neslyšet
a stát se hloupou ovcí, která se nechá vést na louku, aby mohla dobře spást
trávu a pak být po všech stránkách využita. Nezapomenu, jak jsme se ve škole
kdysi učili, jak je zrovna ona ovce využita až do poslední částečky svého
tělíčka. Jenom proto, že měla smůlu a narodila se ovcí. Poslušným milým
zlatíčkem v ruce lidí.
V roce 2017 necht lidé zůstanou klidně zlatíčky, ale nestanou se
ovcemi. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá... ovečka přechází poklidně přes lávku do
našeho snu a obláčky jejich měkkých kožíšků se pomalu a jistě rozplývají do
ztracena. Nastává noc a všechny ovečky už spí, ale spí opravdu všechny?
Přeji vám ty nejkrásnější a nejsladší sny. Není však již ted pochyb, že si
je v roce 2017 budeme muset opravdu zasloužit osobně.
Za sebe volím vždy svobodu a to i za cenu osobních obětí. Vaši volbu nechám
na Vás.
Nikdy nic není náhodou. Ani moje volba, ani Vaše. Za tu Vaši možná úplně
jinou, se na Vás nebudu zlobit, ale tu svou si od nikoho nikdy vzít nenechám.
Často se jen tak zastavuji a pozoruji lidi kolem sebe. Ty tiché i mluvící a
vidím, co jiní povětšinou nevidí. Velká většina stále žije v ochraně svých
závojů. Ptám se často, zapomněli ti lidé na to, že jednou musí odsud zase
odejít? Neměli by si ty dny spíše vzájemně užívat v radosti a lásce?
Neměli by se namísto starání se o druhé, smát s proudem života? Tak, aby jejich
obraz na konci byl plný krásných veselých barev.
Přeji vám, abyste v roce 2017 stáhli nejen ty své ochranné závoje, ale
i závoje těch druhých. Někdy k tomu stačí opravdu jen pár slov. Ukázat
někomu jiný pohled na věc, to je i můj cíl. Nenutím však nikdy nikoho, aby ho
přijmul za svůj. Tak to má být. Každý necht si pro sebe vezme ze všeho jen to
nejlepší.
Co takhle na závěr kouzelné a magické 4+1 Dohody:
Neber si nic osobně.
Nedělej si domněnky.
Nehřeš slovem.
Dělej vždy vše, jak jen nejlépe dovedeš.
Naslouchej, ale bud skeptický.
5 vět a je v nich všechno. 5 vět, které vedou k osobní svobodě a
5 tajemství, ze kterých mají strach mocní nemocní.
Letos mi kdosi řekl, že si reikistu představuje jinak, než se mu jevím.
Odpověděla jsem, že být duchovně vyspělý ještě neznamená být hlupákem a už
vůbec ne nechat si vše líbit.
K oblakům vzhlíží každá slepice, ale jen orel se k nim dokáže vznést.
Žijte tak, aby jste si na konci roku 2017 mohli říci, že jste byli tím
orlem.
Možná nedokážete úplně vzlétnout, ale aspon se o to pokuste.
Mějte laskavý a úspěšný nový rok!
„Budoucnost patří těm, kdo věří v krásu svých snů.” – Eleanor Roosevelt
Žádné komentáře:
Okomentovat