Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

sobota 31. prosince 2016

Hvězdy na obloze jsou prý okénka, kterými se z oblohy na nás dívají naši milí, kteří už nejsou mezi námi.

Představit si to není  až zase tak těžké. Zda je tomu opravdu tak, či není, to už nechávám na vaší osobní představivosti. Nakonec proč ne. Třeba jen částečně, kdo už ví. Jestliže něco nevidíme, neznamená to ještě, že to neexistuje.
Dnes už se směji, když se mne někdo za každou cenu snaží o tom či onom předsvědčit a říkám: Uvidíme. Každý z nás se snaží toho druhého snad denně o něčem přesvědčit a přitom je právě to k ničemu. Rozbouří to emoce a to je asi tak všechno. Převážně pak emoce negativní a ty jsou tak jako tak o ničem. Jen nám berou, jak říkáme my, energetici, spoustu energie. Něco jiného je, říci prostě jen tak svůj názor či radu, a nic od druhé strany nečekat. Nechat to být, necht si každý o tom či onom udělá svůj vlastní osobní názor a vhled. Je to pak jako svobodně zasazovat dílky puzzle do mozaiky svého života. Zda se to podaří až do úplného konce, záleží jen na nás. Tu výslednou puzzle skládačku, at již hotovou či ne, si jednoho krásného dne vezmeme s sebou. Tam – někam. Čím víc se nám tedy podaří během těch let, které jsme ještě tady, dát dílů dohromady, tím lépe. Možná nebudem slavnými malíři, nejlepšími řečníky, úspěšnými spisovateli, nepodaří se nám jezdit ferrari, budem bydlet jen v malém domečku či bytě, nebudem nejlepšími rodiči, či dětmi, kolegy, přáteli...ale budem mít svůj obraz s malými či většími dílky. S nikým se o něj nebudeme muset dělit a bude jen náš. Budou na něm dílky našich snah, touhy, radostí, úspěchů, ztrát, bolestí, smutků a bude jedinečný. Protože každý z nás jedinečný prostě je.
 Když pozorujete svět zvířat, je to obraz dokonalé stavby puzzle. Žádné zvíře nenutí to druhé k něčemu, co nechce, neubližuje tomu druhému, nezabíjí ho jen tak pro radost,  vše je v dokonalé harmonii s přírodou. Nemyslím tím pochopitelně zvířata v zajetí.
Kdysi dávno jsme zřejmě i my, lidé, v souladu s tou přírodou byli také. V rámci evoluce pak došlo ke změně a ta harmonie zmizela. Nepochybuji o tom, že i to mělo a má smysl. Vždycky to má smysl. Nikdy se neděje nic náhodou. Namísto pak rozčilování se je potřeba si uvědomit, že to, co se tu právě děje, má nějaký řád a něco je za tím víc, než se v danou chvíli jeví. Tohle se dá naučit. Chce to vytrvalost, disciplínu a také odvahu.
 Když vybočíte z davu, nemusí to být vždy lehké. Naše společnost nám to stále ještě zatím umožnuje. Už to je obrovský dar.
Možná již zítra se ale tyto dveře zavřou a možná se vrátíme zase o kus zpět, namísto dopředu.
Umíme tolik věcí, denně poznáme tolik nových informací. Říká se, že to, co my uvidíme, uslyšíme za jeden jediný den, nezažil dříve člověk a není to prý až tak dávno, za celý svůj život.
Přeji sobě i vám, nový přicházející rok 2017 svobodný.
Pro mne osobně stojí slovo svoboda na prvním místě. To ale neznamená jen žít v míru, nýbrž také moci mluvit, co chci a kdy a jak chci. To znamená, nemuset utíkat zpívat do země krále Miloslava, ale nechat naplno znít zpěv ve vlastní zemi. Kde není slyšet hudba a smích, tam je smutno a kde je smutno, sídlí i strach.
Přijměme dny roku 2017 tak, jak přijdou, ale budme pozorní a nenechejme si vzít smích a hudbu. Jednota je krásná věc, ale neznamená to nevidět a neslyšet a stát se hloupou ovcí, která se nechá vést na louku, aby mohla dobře spást trávu a pak být po všech stránkách využita. Nezapomenu, jak jsme se ve škole kdysi učili, jak je zrovna ona ovce využita až do poslední částečky svého tělíčka. Jenom proto, že měla smůlu a narodila se ovcí. Poslušným milým zlatíčkem v ruce lidí.
V roce 2017 necht lidé zůstanou klidně zlatíčky, ale nestanou se ovcemi. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá... ovečka přechází poklidně přes lávku do našeho snu a obláčky jejich měkkých kožíšků se pomalu a jistě rozplývají do ztracena. Nastává noc a všechny ovečky už spí, ale spí opravdu všechny?
Přeji vám ty nejkrásnější a nejsladší sny. Není však již ted pochyb, že si je v roce 2017 budeme muset opravdu zasloužit osobně.
Za sebe volím vždy svobodu a to i za cenu osobních obětí. Vaši volbu nechám na Vás.
Nikdy nic není náhodou. Ani moje volba, ani Vaše. Za tu Vaši možná úplně jinou, se na Vás nebudu zlobit, ale tu svou si od nikoho nikdy vzít nenechám.
Často se jen tak zastavuji a pozoruji lidi kolem sebe. Ty tiché i mluvící a vidím, co jiní povětšinou nevidí. Velká většina stále žije v ochraně svých závojů. Ptám se často, zapomněli ti lidé na to, že jednou musí odsud zase odejít? Neměli by si ty dny spíše vzájemně užívat v radosti a lásce? Neměli by se namísto starání se o druhé, smát s proudem života? Tak, aby jejich obraz na konci byl plný krásných veselých barev.

Přeji vám, abyste v roce 2017 stáhli nejen ty své ochranné závoje, ale i závoje těch druhých. Někdy k tomu stačí opravdu jen pár slov. Ukázat někomu jiný pohled na věc, to je i můj cíl. Nenutím však nikdy nikoho, aby ho přijmul za svůj. Tak to má být. Každý necht si pro sebe vezme ze všeho jen to nejlepší.
Co takhle na závěr kouzelné a magické 4+1 Dohody:

Neber si nic osobně.
Nedělej si domněnky.
Nehřeš slovem.
Dělej vždy vše, jak jen nejlépe dovedeš.
Naslouchej, ale bud skeptický.

5 vět a je v nich všechno. 5 vět, které vedou k osobní svobodě a 5 tajemství, ze kterých mají strach mocní nemocní.
Letos mi kdosi řekl, že si reikistu představuje jinak, než se mu jevím. Odpověděla jsem, že být duchovně vyspělý ještě neznamená být hlupákem a už vůbec ne nechat si vše líbit.

K oblakům vzhlíží každá slepice, ale jen orel se k nim dokáže vznést.
Žijte tak, aby jste si na konci roku 2017 mohli říci, že jste byli tím orlem.
Možná nedokážete úplně vzlétnout, ale aspon se o to pokuste.
Mějte laskavý a úspěšný nový rok!

„Budoucnost patří těm, kdo věří v krásu svých snů.” – Eleanor Roosevelt


středa 14. prosince 2016

Když svíčky, tak jedině s léty osvědčenou PL

mám s touto značkou již letité a jen dobré zkušenosti. Svíčky a jiné krásně voní, vyhoří opravdu až na konec a i dekorace je hezky provedná. Využila jsem letos zavčas na podzim nabídku na moc hezké dárkové kazety, které podaruji svým milým. Také jsem se trochu v různých slevových akcích předzásobila votivkami;-)
Tak a Vánoce mohou začít, světýlka mám zajištěná doma.















úterý 13. prosince 2016

To jsem si jen tak ladně narychlo skočila do OBI pro žárovku

a jak se tak šinu k pokladně, padly mi do očí vánoční ozdoby, to se prostě nedalo, projít jen tak kolem nich.Pochopitelně jich pár odešlo včetně dalších pár maličkostí se mnou domů spolu se žárovkou;-)
 
























pátek 9. prosince 2016

Tak Ježíšek právě ke mně začal chodit

a to už na začátku prosince, to je prima, takto má člověk aspon hezky postupně do Vánoc tak nějak stále radost z něčeho nového.
Svetřík z pravého kašmíru a k němu zlatavé náušničky mám od kamarádky Alenky, ta prostě ví, jak mne už donutit sem tam ze sebe udělat dámu:-) Avizovala příchod balíčku se slovy, že tam mám něco "jednorázového" na Vánoční večer. Tak se holt musím tedy po uvaření ryby honem ještě zkrášlit.
Náušničky jsou lehounké jako peříčka a doplnují krásně svetříček. Tohle je přesně můj styl.
Další balíček skrýval překvapeníčka od milé kamarádky Olinky a bylo to tak nějak ode všeho něco.

Hořká čokoláda s krásným obrázkem Ledče nad Sázavou. Nedávno jsem četla studii, že už ani hořká čokoláda není bohužel zdravější než ona zavrhovaná mléčná. Už ani nevím přesně, kvůli čemu, ale vím, že jsem pak byla hm, trošku, zasmušilá. Ale co, osobně kupuji stejně jen především pak dražší čokoládu bez palmového a minerálního oleje a tím to prostě musí stačit. Nemusí toho být kvanta, ale kvalita, to ano.




Internet je sice skvělá věc, ale nic mne nepotěší více, než ručně psané přání, tady zůstávám prudce konzervativní. Už jen kvůli tomu fajn pocitu, že to napsal někdo právě jen pro Vás, že si udělal čas a vypsal Vám něco od srdce. To se u mne počítá na váhách vděčnosti za jedno z největších závaží na nich. Mimochodem, všimli jste si, že čím víc datlujeme do klávesnic a na mobilech, že tím hůře a pomaleji se nám píše. Aspon tedy to pozoruji u sebe již delší dobu.