Jako Alenka v říši divů

jsem si připadala, když mi přišla tato nádherná kniha a je doslova obrovská, to je na ní ještě úžasnější.

Kresby jsou jedna krásnější než druhá a právě ty mne na knize zaujaly jako první. Nikdy jsem knihu Alenka v říši divů sama doma neměla a tak když jsem uviděla tohle její nádherné provedení, musela jsem ji prostě mít. Však jednou ji po mně zase budou mít třeba právě vnoučátka a stojí opravdu za to, pojdte do ní se mnou pořádně nakouknout. A můžete si u toho jako já notovat skvělou písničku Karla Zicha, kterou znám dodnes zpaměti:

Telegram s adresou svět,
píšu v něm pět vlídných vět - jedné dívce.
Kdopak ví kam jej zítra pošta doručí
a kolik náhod mu poručí.
Chtěl bych jen vidět zář očí,které budou jej číst.

A šel bych cestou prašnou,co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, 
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

Já nechal všechna okna dokořán
a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme.
Snad adresu najde toto poselství mé.

A šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, 
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

Odmítli můj telegram
a řekli že poslat jej není kam - adresa schází.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme.
Snad adresu najde poselství.

A šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří,
sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, 
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.
I když dá mi košem až řádky bude číst,
já chtěl bych být tím listonošem neboť jsem si jist:
bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

Bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů.

 Karla jsem měla vždycky ráda a moc jsem byla smutná, když jsem dozvěděla, že umřel při potápění se. Ale zůstaly po něm přenádherné písničky jako vzpomínky. Taková Máš chut majoránky, ta je také přímo nostalgicky kouzelná..tisíc chutí mám letět ke hvězdám,ach, to jsou slova, co mi oslovují duši...

 Kritika knihu nešetří, ale upřímně, koho už zajímá nějaké ocenění cizích lidí. Když se mi líbí, tak je to prostě ta Moje kniha a kdo se právě naladil na Říši divů, může si pořídit zrovna pěkné pastelky a začít si malovat v omalovánkách, které najdete například ZDE.