Čaj o páté s nikým menším než s ruským carem

povídání kolem čaje je vždycky zajímavé, sice ne zase natolik, aby mi navždy všechny střípky příběhů zůstaly plně v hlavě, jsem holt dítě Severu, ten si, co ho hodně zajímá, pamatuje navždy, co ho zajímá méně, to vypustí a zapamatuje si jen to podstatné, co ho nezajímá vůbec to prostě jednoduše z hlavy naprosto úplně vypustí. Nicméně příběhy o čajích k čaji jsou prostě fajn. A pití čajíků ještě fajnovější. Už jsem se dopracovala k bodu, že piju jen čaje nejvyšší kvality a úplně nejlépe jen na přírodní bázi, žádná barviva či vonná aroma apod. v něm jako přísady navíc, nad nimiž si jistě především pak játra a ledviny jen tiše či mnohdy nahlas, vyčítavě postesknou.

Čaj se kdysi podával jen v kavárnách a byl velmi drahý. Později se pak začal prodávat sušený čaj, ovšem i ten si stále mohli dovolit jen ti majetnější. Postupně se pak jeho cena snížila a mohl si ho pak koupit, hm, kdekdo. A to je možná škoda, protože podle mého tím, že se snížila značně jeho cena, snížila se i jeho hodnota v lidských očích a zmizela ta nádherná letritá tradice podávání čaje v bílých rukavičkách...

Tradiční pití čaje pak sahá do posledních let 18. století. V té době bylo v Anglii běžné jíst během dne pouze dvě pravidelná denní jídla a to snídani a večeři. Ta se však servírovala až v pozdních večerních hodinách. Mezi oběma jídly byl tedy značný časový odstup. Traduje se, že odpolední pití čaje bylo chytrým "vynálezem" vévodkyně z Bedfordu. Ta údajně v odpoledních hodinách trpěla pocitem hladu a proto se rozhodla zařadit do svého jídelníčku podvečerní svačinku, na niž zvala i své přátele. Zvykla si je zvát na pátou hodinu odpolední a její zvyk se brzy ujal i u ostatních anglických hospodyněk. Obřad se konal na vysoké společenské úrovni. Čaj se vařil ve stříbrných konvicích a byl naléván do nejfajnovějšího čínského porcelánu. K čaji se podávaly lehké rybí sendviče, toasty s ovocnými pomazánkami i drobné pečivo. Svůj nemalý význam měla i konverzace během nich. V té době se objevily dva druhy servírování čaje. "Low tea", oblíbený mezi aristokraty, kdy se pil čaj s malým zákuskem a "High tea", který byl mezi středními a nižšími třídami považován za nejdůležitější stravu dne. K čaji se pak podávalo také maso a zelenina. Zvyk se běhme času ujak jak v britských koloniích, tak ve Spojených státech.

Tak a ted na všechny povídačky zase klidně zapomente a zůstanme chvíli právě u těch aristokratů.

Přenesme se zpět do doby carů a careven, do doby, kdy byl lid, hm, řekněme určitým tehdejším způsobem utiskován, zatímco si nahoře bohatá smetánka popíjela čaj a ne jen takový ledajaký.  

Píše se 19. století a nejstarší syn z rolnické rodiny Pavel Michailovitsch Kousmichoff ve svých 14 letech opouští rodnou vísku a vydává se hledat práci do Petrohradu. Jako poslíčka ho zaměstná obchodník s čajem a příběh může začít. Právě on totiž brzy pozná chlapcův velký talent a zasvětí ho do umění míchání čajových směsí. Když se jeho žák později ožení s dcerou bohatého obchodníka s papírem, přenechává mu jednu ze svých čajoven. V roce 1880 se Pavlovi narodí dcera Elizabeth a on vytvoří čaj Bouquet of Flowers. Ten se brzy stává oblíbeným čajem samotného cara. Není nezajímavé, že právě tuto směs Kusmi Tea vyrábí dodnes. Firma je nyní vrcholu úspěchu a Pavel se stává majitelem 11 čajoven v Rusku. Jeho syn zakládá poté pobočku v Londýně a Paříži. V této fancouzské metropoli  později v roce 1917 nachází celá rodina azyl.

V roce 2003 dochází ke zvratu a rozvoje společnosti, kdy v tradici pokračují Sylvain Orebi se svým bratrem a uvádí na trh nové směsi, oživí distrubuci a posílí firmu na mezinárodním trhu.

Dnes slavná značka s velkolepou tradicí nabízí unikátní ruské směsi aromatizované citrusy s kořením Prince Vladimir Tea, klasické tradiční čaje i ochucené směsi, jejichž receptury jsou uchovávány v tajnosti již více než století.

Pro orientaci: mají v nabídce více než 70 druhů čaje rozdělených do 4 produktových řad:

exkluzivní směsi, klasické zelené čaje (např. s ovocem a květinami), klasické černé čaje (př. aromatizované čokoládou a vanilkou) a wellness směsi. 

Porcované čaje jsou baleny a to je na tom snad to nejúžasnější, v ručně šitých pytlíčcích z mušelínu a bezpečně uloženy v ikonických krabičkách.

Cena čaje je samozřejmě tedy vyšší než běžné čaje ze samoobsluhy. Věřte mi, že se ale vyplatí do nich investovat. Očichala jsem si je ted v prodejně snad všechny a opravdu nevěděla, který dříve vzít. Na požádání dostanete i vzorek čaje domů a můžete si ho napřed odzkoušet, nebo si čaj ochutnat přímo v prodejně. Navíc pak jako bonus získáváte při koupi čajů či příslušenství body jako člen klubu.
No není už jen to báječné, být váženým členem Klubu milovníků carského čaje.

 Já jsem si nakonec vybrala čaj s citrusovými plody, jejichž osvěžující vůni jsem nemohla odolat. No dobře, také kvůli té úžasné doze s ptáčkem, to v tom pochopitelně také hrálo velkou roli...

 S sebou jsem si pak odnesla ještě jeden pytlíček na odzkoušení na třeba příště.

Čaj musíte milovat jako kouzelná snítka spředená do zázračné směsi působící na naše nejniternější smysly. Pokud pijete čaj jen proto, že ho pijete, tak ho snad už ani radši nepijte. Čaj je o Lásce. Jeho cena je pak o úctě k němu. A pít čaj, který popíjel car, to už je přímo historický zážitek a prožitek na všech úrovních. Kloním se pak k tomu, abychom ten Čaj o páté pili samotný, bez sušenek, bez masa či rybích sendvičů. Jen tak si ho můžeme procítit plně.

Tak snad už jen, kde čaje najdete. V Česku se po nich podívejte TADY. Mimochodem, mám zprávu přímo od zdroje, že ty báječné čaje v plechovce s ptáčkem, mají do internetového e-shopu dorazit každým dnem a na kamenné prodejně je již dokonce mají.

V Rakousku pak například nakupte jako i já  ZDE.


"V chuti jednoho šálku čaje můžete někdy objevit pravdu o všech nesčíselných formách vesmíru."
Kyongbong Sunin

"V krabici čaje je velká dávka poezie a krása porozumění."
Ralph Waldo Emerson

"Čaj ze mne uvolnuje nápady, které dřímají v hlubinách mé duše."
Lev Nikolajevič Tolstoj

"Nápoj jako nejsladší rosa z nebes."
Lu Jü

"Raději tři dny bez soli, než jediný den bez čaje."
čínské přísloví


Lu Tchung: První šálek...

První šálek laská mé suché rty a hrdlo,
druhý tříští stěny osamělého smutku,
třetí hledá vyschlé prameny říček v duši,
aby nalezl příběhy pěti tisíců svitků.
Se čtvrtým odchází bolest minulých křivd,
pátý očištuje mé maso a kosti,
se šestým se spojuji s nesmrtelnými,
potěšení ze sedmého mohu sotva snést.
Čerstvý vítr proniká mými křídly,
 jak si razím cestu na Pchenglaj.

První šálek svlažil mé hrdlo,
druhý rozptýlil mou samotu,
třetí vyhnal beznaděj z mé hlavy,
prohloubil dojmy z knih, které jsem četl.
Po čtvrtém jsem se začal lehce potit
a s potem odcházely všechny nesnáze.
Pátý šálek očistil každý kousek mého bytí.
Šestý mne přiblížil k nesmrtelnosti.
Sedmý je poslední, co zvládnu -
Jsem unášen...