Pár střípků ze Dne maminek,takové zamyšlení

pojmu to filosoficky  a jednoduše tudy nepřiznám, že jsem prostě fotky dát dříve nestihla, namísto toho sdílím myšlenky Vyššího formátu, že Den maminek by měl být prostě denně a nejen na určitý den v kalendáři. Osobně mi všechno, co nám "nařizuje" kalendář, připadá prostě nutně vynucené a tak spíše patřím těm, kteří se na něj tak nějak ani nedívají. Pochopitelně, zapomenout úmyslně či neúmyslně na velký Den narození synka, či manželův, to by bylo něco nepředstavitelného, ale o tom to dnes není.

Dnes bych chtěla vyzvednout ty všechny maminky na světě a přitom je jedno, kolik dětí mají a jak se o ně a kdy starají. Dávno jsem se naučila totiž jednu přemoudrou větu, vždy, když se něco vyvrbí a nevím si s tím hlavou rady, hned si ji připomenu:

v danou chvíli dělá každý jen to nejlepší, co může, byt se to ostatním v jejich očích nemusí právě tak zdát. Naši rodiče a nejvíce samozřejmě ty maminky, protože ty jsou přeci jen tak nějak aspon u mne na prvním místě rodičovského stupně, se kdysi něco naučily právě od těch svých maminek (našich babiček) a ty zase od svých maminek a tyto maminky zase od jejich maminek...a v danou dobu bylo lidstvo na určitém evolučním vývoji a tak každá z těch mami-nek dělala ve své době co si myslela, že by pro její dítko bylo to nejlepší. Znala výchovu svých rodičů, byla ovlivněna chováním a názory svých prarodičů, sourozenců, později učitelů, poté svými kolegy v práci... a vytvářela si jak šel čas, svůj osobní názor na svět a jak v něm asi tak tedy žít a často i přežít. Pak se jí narodilo dítě a tak se snažila, co znala, uplatnit při jeho výchově. Nic jiného v danou chvíli neznala, stejně jako dnešní maminky také spoustu věci ještě nebudou znát a každá z maminek pak se snaží o to, aby jejím dětem bylo lépe než kdysi jí a aby nedělo zbytečné chyby v životě a nebolelo je to...ona už přeci ví, že tohle či támhle to se nevyplatí a tak se snaží zametat robátku cestičku jak se jen dá..Nutno pak dodat, že povětšinou se jí to nepodaří, protože její robě prostě tyto a další zkušenosti potřebuje samo zažít, někdy hodně bolestivě, ale vše je nutné pro vytváření jeho jedinečné a originální osobnosti.

Moje výchova tudíž nebyla až zas tak moc jiná. Pozor, tohle nedělej. Nech toho, protože to se ti nemusí vyplatit.... Ovlivnování byt za povětšinou o očích matek,  dobrým úmyslem, se ale nevyplatí, alespon ne v té staré podobě. Protože takto, přesně takto, dochází již odmalička k umělému vytváření stresu. A stres znamená tvorbu nemocí...

Pokud bych dnes měla znovu vychovávat, již vím - nuž, tehdy jsem o tom neměla ani páru, jak jinak..., že nejdůležitější, co bych pro své dítě měla udělat, by bylo, ponechat mu volbu jeho rozhodnutí a jen opatrně za rohem nakukovat, jak to dopadne a být připravena kdykoli pomoci. Tehdy jsem stejně jako všechny ty maminky přede mnou, víceméně kopírovala "zažité" vzory maminkovské jakoby osvědčené výchovy. Nicméně, není nikdy pozdě a dokud jsme tady, tak právě díky těm svým novým životním zkušenostem, vědomostem, můžeme dětem pomoci i dnes, byt jsou již starší. O to víc jsou pak ochotnější nám opět naslouchat.

Jedno pak vím jistě: NIKDY v životě by nemělo dojít k obrácení funkce rodinné hierarchie, tedy Děti by měly až do konce zůstat dětmi svých rodičů a nikdy by se to nemělo obrátit i kdyby pod zástěrkou nemoci rodičů, smrti jednoho rodiče...Pokud se totiž tato funkce otočí a je jedno, v jakém časovém úseku se to právě děje, zcela jistě to logicky nikdy nemůže dělat dobrotu. Jak já s láskou opakuji synkovi, i kdybych pajdala o berličce, poloslepá, bezzubá, tak ještě vždycky si můžu stoupnout na štokrle a tou hůlčičkou tě- jak jinak, než láskyplně, praštit:-)

A tady pár střípků v podobě dárečků zrovna tedy k tomu již uběhlému Dni matek.

V očích dítěte je každá matka bohyně.
Může být úžasná, ale i příšerná, benevolentní, ale i plna vzteku. Ať tak, či onak, vždy je ale plna lásky. A to je dle mě ta nejsilnější věc, kterou na tomto světě máme.
N.K.Jemisin

   

 

A tuhle kalorickou obří bombu - ale neskutečně dobrou - jsme se synkem spořádali po obědě v jednom z předních zmrzlinových salonů ve Vídni, Tichy.

Dole je v keramické mističce piškot, na něm míchaný kompot,na něm zmrzliny a poté krém, který znáte do trubiček, z bílků, cukru a finálně zapečeno na chvíli v troubě. Ach, to byla mnamka. Vražedná, ale neskutečná pro chutové pohárky! Doporučuji všemi minimálně deseti.

A tak necht žijí všechny maminky v celém světě a milé malé či velké děti, věřte mi, že právě ta Vaše skutečně dělá maximum, co právě v tuto chvíli může, nebo kdy vůbec mohla. Budte proto k nim laskaví, schovívaví a pokud jste moudřejší, naučte je tomu. Vždyt ony se každý den učí i od vás. I ony jsou uvnitř stále těmi dětmi, kterými kdysi dávno byly. 

Ostatně, není nic krásnějšího, než to dítě znovu v sobě objevit:-)

Mír začíná mnou

IVA