Domorodí Indiáni Kolumbovy lodě prostě neviděli

dostala jsem dárek. Nádhernou lod, štíhlou elegantní krasavici, plachetnici. Moře, to je prostě můj celoživotní sen. Stačí mi zavřít kdekoli a kdykoli oči a jsem tam - na břehu a dívám se na ten úžasný nekonečný horizont před sebou. Představuji si, co se ve vodách oceánu všechno skrývá. Jaké potopené poklady, tajemství, jací tvorové, o kterých stále vůbec nic nevíme. A tak je to vlastně dobře. Kdybychom totiž o všech věděli, asi by to díky našemu roztahování se a ovládání všeho i s nimi špatně dopadlo. Takto jsou tam někde dole schovaní a je jim dobře.

Pak si představuji, že vidím na tom moři spoustu plachetnic a lodí. Pohybují se na samotné hranici horizontu jakoby tam byly namalované... Fantazie je to, co nás prý liší od zvířat. A fantazie znamená především schopnost představivosti.  Avšak ne každý z nás, lidí, ji má. Ale ten šaman ji měl. Tady začíná příběh o tom, že to co nevidíme, může ale ve skutečnosti existovat...

Píše se konec 15. století a Kolumbovy lodě s požehnáním královny vyjíždí na velkou plavbu do neznáma... 

Na břehu jedné země, která bude již brzy objevena, tančí právě domorodí Indáni svůj rituální tanec. Sem tam někdo pohlédne na vodní hladinu, ale protože nikde nic nevidí, tančí v kruhu dál. Uprostřed tančí samotný šaman. Byl zvolen proto, že má schopnosti, jaké ostatní nemají, či alespon ne v takové míře, jaké je má jen on. Mezi ně pak patří schopnost představivosti a značné empatie. Náhle pohlédne do dálky směrem k horizontu. Něco vidí. To, co právě vidí, zatím jsou to sice jen obrysy, lae nezná je a proto je neumí ani popsat, ale vidí něco, co ho znepokojí. Pokřikem začne ostatní tančící na to, co vidí, upozornovat. Protože ON něco vidí, začínají pomalu vidět Něco i ostatní. Jsou to Kolumbovy lodě, které se přibližují k jejich pobřeží. Náhle je vidí všichni. Lodě připlouvají a podmanování nastává, ale to je jiná kapitola...

Tím, že něco nevidíme, neznamá ještě nutně, že to nemusí existovat.

Naše mysl zná od narození obrazy. Od malinka slyšíme, podívej, tohle je tatínek, babička, kočka, míč, krupice, atom, neutron... a během života získáváme obrovské množství Obrazů, díky nimž jsme schopni to či ono někam zařadit, s tím či oním něco podniknout, zařídit, utřídit si mysl...

Ale podobně jako tehdější domorodci nevidíme spoustu věcí už jen proto, že nám chybí ta vnímavost na to, co je a zároven není. Jako onen šaman. Uviděl, co bylo neviditelné.

Jsme schopni to uvidět i my? Představte si paralelní světy, kvantové pole jiných dimenzí a pak Obrazy, které tu jsou právě s námi, ale my je nevidíme, možná jsme je viděly jako děti, ale pak najednou zmizely, skryly se, kdo ví, možná právě jako ti mořští tvorové do bezpečí. 

Motivační hrníčky jsem kdysi nakoupila ZDE. Když se den mračí, popadnu třeba Happy day a hned se s ním a dobrou třeba kávou stává den opravdu i ten zamračený Happy. 

Když pokulhává sebevědomí, naleju si nápoj do You are the beste, tento hrnek má schopnost mne přesvědčit spolehlivě o tom, že jsem nejlepší. No a puntíčkovaný s nápisem Love je přece jasný. Láska je nejvyšší moc ve vesmíru. Láska je jeho hybnou silou. 

Právě proto jsem ony nádherné tulipány dostala od mého muže. Prostě jen tak, z Lásky. A tak to má být a tak je to správně.

Výhodou naší zimní zahrady je, že pokud v zimě svítí slunce, stává se z ní taková malá sauna a tak mohu i v zimních měsících otevřít dveře a vyhřát si tak přírodně ostatní místnosti. Ony kunquaty, co v ní máme, si toho slunce pak užívají také. Jen když nastanou opravdu mrazy, musíme i ty přikrýt jutovým pytlem, aby jim nezmrly lístky a dozrávající plody.

Mám od dětství ráda stín, vlastně správně řečeno, stíny. Skrývá se v nich tajemství. Dá se v nich objevit to, co není jinak viditelné.

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

John Lennon

"Nepotřebuji přítele, který přikývne na všechno, co řeknu. Můj stín kývá přesněji."

Plútarchos

"Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo."

Ruth Rendellová

Je doba karnevalů, plesů a bálů. Do diáře proto přibyl obrázek s toutu tématikou.

Na oblohu vzlétl pták...už jsem naučená, že pokud se mi do cesty připlete nějaké zvíře, hned přemýšlím, co mi asi chce říci, s čím mi právě přichází pomoci. Páv jako Silové/totemové zvíře přináší například toto Poselství:

Pomáhá nám prosadit svou autentičnost a autoritu. Zlepšuje důvěru a podporuje sebevědomí. Přináší hojnost, především pak duchovní a projevení své osobní krásy. 

A před týdnem také nastalo Loučení s vánočním stromečkem. Stále až do konce zůstal nádherný.

Odstrojila jsem ho, poděkovala mu za tu radost, kterou mi dlouhou dobu dělal. Manžel ho pak rozřezal a zavezl na skládku. Z jeho dřeva a dřeva jeho spousty kamarádů budou třeba nové lavičky do parku. Koloběh přírody je nádherná záležitost. Stejně tak je to pak i s člověkem. Zase se sem vrátí, jen v jiné podobě.

Píše se rok 1492 a Kolumbovy lodě právě vyplouvají....

Mír začíná mnou.

IVA