Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

úterý 26. ledna 2016

Domorodí Indiáni Kolumbovy lodě prostě neviděli

dostala jsem dárek. Nádhernou lod, štíhlou elegantní krasavici, plachetnici. Moře, to je prostě můj celoživotní sen. Stačí mi zavřít kdekoli a kdykoli oči a jsem tam - na břehu a dívám se na ten úžasný nekonečný horizont před sebou. Představuji si, co se ve vodách oceánu všechno skrývá. Jaké potopené poklady, tajemství, jací tvorové, o kterých stále vůbec nic nevíme. A tak je to vlastně dobře. Kdybychom totiž o všech věděli, asi by to díky našemu roztahování se a ovládání všeho i s nimi špatně dopadlo. Takto jsou tam někde dole schovaní a je jim dobře.
Pak si představuji, že vidím na tom moři spoustu plachetnic a lodí. Pohybují se na samotné hranici horizontu jakoby tam byly namalované... Fantazie je to, co nás prý liší od zvířat. A fantazie znamená především schopnost představivosti.  Avšak ne každý z nás, lidí, ji má. Ale ten šaman ji měl. Tady začíná příběh o tom, že to co nevidíme, může ale ve skutečnosti existovat...

Píše se konec 15. století a Kolumbovy lodě s požehnáním královny vyjíždí na velkou plavbu do neznáma... 
Na břehu jedné země, která bude již brzy objevena, tančí právě domorodí Indáni svůj rituální tanec. Sem tam někdo pohlédne na vodní hladinu, ale protože nikde nic nevidí, tančí v kruhu dál. Uprostřed tančí samotný šaman. Byl zvolen proto, že má schopnosti, jaké ostatní nemají, či alespon ne v takové míře, jaké je má jen on. Mezi ně pak patří schopnost představivosti a značné empatie. Náhle pohlédne do dálky směrem k horizontu. Něco vidí. To, co právě vidí, zatím jsou to sice jen obrysy, lae nezná je a proto je neumí ani popsat, ale vidí něco, co ho znepokojí. Pokřikem začne ostatní tančící na to, co vidí, upozornovat. Protože ON něco vidí, začínají pomalu vidět Něco i ostatní. Jsou to Kolumbovy lodě, které se přibližují k jejich pobřeží. Náhle je vidí všichni. Lodě připlouvají a podmanování nastává, ale to je jiná kapitola...

Tím, že něco nevidíme, neznamá ještě nutně, že to nemusí existovat.

Naše mysl zná od narození obrazy. Od malinka slyšíme, podívej, tohle je tatínek, babička, kočka, míč, krupice, atom, neutron... a během života získáváme obrovské množství Obrazů, díky nimž jsme schopni to či ono někam zařadit, s tím či oním něco podniknout, zařídit, utřídit si mysl...
Ale podobně jako tehdější domorodci nevidíme spoustu věcí už jen proto, že nám chybí ta vnímavost na to, co je a zároven není. Jako onen šaman. Uviděl, co bylo neviditelné.
Jsme schopni to uvidět i my? Představte si paralelní světy, kvantové pole jiných dimenzí a pak Obrazy, které tu jsou právě s námi, ale my je nevidíme, možná jsme je viděly jako děti, ale pak najednou zmizely, skryly se, kdo ví, možná právě jako ti mořští tvorové do bezpečí. 

Motivační hrníčky jsem kdysi nakoupila ZDE. Když se den mračí, popadnu třeba Happy day a hned se s ním a dobrou třeba kávou stává den opravdu i ten zamračený Happy. 
Když pokulhává sebevědomí, naleju si nápoj do You are the beste, tento hrnek má schopnost mne přesvědčit spolehlivě o tom, že jsem nejlepší. No a puntíčkovaný s nápisem Love je přece jasný. Láska je nejvyšší moc ve vesmíru. Láska je jeho hybnou silou. 
Právě proto jsem ony nádherné tulipány dostala od mého muže. Prostě jen tak, z Lásky. A tak to má být a tak je to správně.


Výhodou naší zimní zahrady je, že pokud v zimě svítí slunce, stává se z ní taková malá sauna a tak mohu i v zimních měsících otevřít dveře a vyhřát si tak přírodně ostatní místnosti. Ony kunquaty, co v ní máme, si toho slunce pak užívají také. Jen když nastanou opravdu mrazy, musíme i ty přikrýt jutovým pytlem, aby jim nezmrly lístky a dozrávající plody.


Mám od dětství ráda stín, vlastně správně řečeno, stíny. Skrývá se v nich tajemství. Dá se v nich objevit to, co není jinak viditelné.

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.
John Lennon

"Nepotřebuji přítele, který přikývne na všechno, co řeknu. Můj stín kývá přesněji."
Plútarchos

"Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo."
Ruth Rendellová





Je doba karnevalů, plesů a bálů. Do diáře proto přibyl obrázek s toutu tématikou.
Na oblohu vzlétl pták...už jsem naučená, že pokud se mi do cesty připlete nějaké zvíře, hned přemýšlím, co mi asi chce říci, s čím mi právě přichází pomoci. Páv jako Silové/totemové zvíře přináší například toto Poselství:

Pomáhá nám prosadit svou autentičnost a autoritu. Zlepšuje důvěru a podporuje sebevědomí. Přináší hojnost, především pak duchovní a projevení své osobní krásy. 





A před týdnem také nastalo Loučení s vánočním stromečkem. Stále až do konce zůstal nádherný.
Odstrojila jsem ho, poděkovala mu za tu radost, kterou mi dlouhou dobu dělal. Manžel ho pak rozřezal a zavezl na skládku. Z jeho dřeva a dřeva jeho spousty kamarádů budou třeba nové lavičky do parku. Koloběh přírody je nádherná záležitost. Stejně tak je to pak i s člověkem. Zase se sem vrátí, jen v jiné podobě.



Píše se rok 1492 a Kolumbovy lodě právě vyplouvají....



Mír začíná mnou.
IVA

středa 20. ledna 2016

Swarovski v modré a ještě pár nakouknutí do diáře

letošní rok jsem si předsevzala zlepšit ještě více zápisky do diáře a pokusit se tam i více psát/tedy v mém případě bych měla použít slov rozepsát se,, tak uvidíme, jak se mi to podaří. Ale i kdyby ne, tak jsem spokojena a naprosto nadšená tímto způsobem archivace všeho, prostě vážně všeho. Minule jsem ale zapomněla dodat jednu sakriš důležitou věc, na tento způsob zápisu mne totiž navedla jedna neskutečně kreativně báječná osůbka a tou je VIVI. Kdo ji ještě náhodou omylem nezná, tak ji najdete ZDE. A jedno vám zaručuji, až k ní kouknete, už nikdy neodejdete:-)

 Nenápadně stále přikupuji milované tužtičky, které "jiskří". Jak jinak, než swarovskými kaménky. Letos jsem při návštěvě muzea ulovila do sbírky modrou. A tu růžovou, co tam zůstala, jo, přesně tu mám vyhlédnutou na příště:-) Tomu třpytu se prostě nedá odolat. Někdy si je podle chuti vezmu do ruky a točím je ve slunci a jen se natěšuji tím lesklým drahokem.

 Pouzdro na cokoliv, co je zrovna třeba, jsem si koupila před vánoci ve skvělém, byt nebezpečném obchodu PERIPETIE. Proč nebezpečném, protože až do něj virtuálně vkročíte, už se sem budete jen zase vracet a vracet a...nakupovat a ...nakupovat.


 V osvědčeném Douglasu jsem si pak nutně musela samozřejmě, jak jinak, koupit tuhle růžovou novinku LOVE. Tyčinky voní jemně po jahůdkách a je to vlastně balzám na rty, ale pozor, zároven i rtěnka, takže barví na rozdíl od většiny balzámů, tahle má barvu růžově po růžích, osobně mi moc nepasuje, ale protože ji používám víceméně doma, tak mne to tak netrápí.

 Závěrem pak ještě na žádost pár stránek z mého diáře, třeba získáte další možné inspirace. Nicméně, fantazii se zde naprosto meze nekladou.
Pokud se vám pak zalíbila hvězdičková utěrka, tak ty já chodím "lovit" SEMHLE. Samozřejmě, že tam lovím nejen utěrky:-)






Nevím jak vy, ale mne vždy naprosto spolehlivě dostane do dobré nálady a vyrovná ta či ona hudba a dneska je to tato písnička, která mi dodala víc  než jen úsměv na tváři:


Mír začíná mnou
(proč vlastně "mnou" - protože pokud ho nebudu mít sama uvnitř sebe, venku ho nikdy nenajdu)

pondělí 18. ledna 2016

Na psaní klasického deníku jsem líná, ale nadchl mne diář

vlastně kalendář Malého prince na aktuální rok, ted už tedy vlastním historicky druhý a na obrázku můžete vidět, jak jeho první předchůdce u mne za ten rok pěkně a kvalitně ztloustl:-) Však jsem si ho také pěkně denně vykrmovala.
Koupila jsem si pochopitelně velikost XL, aby se mi do něj na den vešlo hooodně věcí. Jak můžete dole pak vidět, dávám do něj všechno, co mne jen napadne, na co mám čas a chut. Motivuje mne, podporuje mne, vzpomíná se mnou... je prostě BÁJEČNÝ!!! Byl se mnou dokonce na chvíli i v nemocnici a Dokázali jsme to SPOLU:-)



 Vyřádím se s ním, je to prostě skvělý parták. Když mám možnost, chut i čas, vykopíruji třeba fotky z našich společných akcí s manželem, či jiné, dám wo wordu, zmenším, tisknu a pak už jen stříhám a finálně lepím. Když fotky nemám, najdu na všemocném googlu něco podobného, či vystihujícího, vykopíruji, zmenším, tisknu a lepím a tak to jde dokolečka a nikdy mne to nepřestane bavit.
Píši si do něj citáty, lepím si do něj citáty. Lepím krásné obrázky prostě jen někdy jen tak a píšu si tam, co chci a jak chci a jak se mi chce a co se mi chce. Někdy se mi nechce, pak je psaní jen strohé, ale něco málo vždycky denně "dodám". Kdo právě obdivuje moji andílkovkou záložku, tak tu mám od milé internetové kamarádky Danutky a kamínky jsou růženín. Věděli jste, že růženín pohlcuje negativní energii. Ovšem pozor, právě proto je potřeba ho pravidelně od ní čistit. Na rozdíl od černého turmalínu, který negativní energie pohlcuje a zároven i zpracovává a tím ji v sobě na rozdíl od růženínu nedrží.  


 Sorry, někdy prostě škrábu, především, když spěchám, je prostě vidět, že člověk v 21. století je zvyklý psát už více na počítači, než klasicky a co se nás přitom ve škole s tím krasopisem natrápili!

 Tento týden se mi také podařil obrovský úlovek. V SEWA jsem uviděla konečně mou vysněnou Aladinovu lampu. Jistě, je to vlastně praktický držák na  vonné kouřící tyčinky, ale kdepak, na tohle ji nemám. Z této lampy, když ji 3x přetřu prstem, vyskočí můj osobní džin a když vyslovím své přání - o kterém pochopitelně navíc ještě ani nepochybuji - odpoví mi úslužně a přitom nanejvýš důstojně: Má paní, tvé přání je mi rozkazem! No a já už pak nechám jen a jen na něm, aby mi mé přání splnil.
Dlouho jsem ji hledala, nesměla být velká, ale ani ne moc malá, musela mít takovýto tvar, barvu, materiál a v ten moment, kdy už jsem ji nehledala, si prostě cestu ke mně našla sama. Tak už to v životě bývá. Nechat někdy věci samy plynout a ony se najednou objeví, když je nečekáme.
Tak a to by bylo všechno, už jen pár stránek pro vás, třeba pro tu vaši inspiraci.
 



 Krásného Swarowski medvídka jsem dostala od jedné moc milé a také velmi šikovné žačky a bude mi dělat společníka na pracovním stolu a na háčku bude držet velice důležité papírky.

 Tady můžete vidět mého tlouštíka 2015. Ještě, že to má Moleskine, který kalendáře prodává tak skvěle vymyšleno s tou gumičkou, ta to báječně jistí.




 Rozloučení s kamarádem diářem 2015, den poslední, Silvestr a akce dne.








 Když potřebuji dávku energie, tak tato písnička a tenhle, ehm, ok, chlap, mi ji dodá okamžitě:

Mír začíná mnou
IVA