Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

pondělí 28. prosince 2015

U 150-tého háčku jsem přestala počítat

takže vám nepovím, KOLIK ozdůbek i cukroví z kolekce na stromku je, ale odhadla bych asi 350, ale fakt vím jen to, že po třech hodinách věšení jsem i já měla úspěšně vyvěšené obě ruce. Ale visí, visí všechny a pár malých letos dokonce opět, ouha, přibylo. Příští rok ale musí přijít na řadu další větší, prcků už mám vážně dost a pak především toho hledání pokud možno viditelného místa pro ně, to je přímo detektivní zápletka, najít místo, kde buda ta či ona malá ozdbůka viděna i neviděna zároven, protože u mne má totiž na dobrou pozici nárok jak malá tak velká ozdoba.
 Naštěští jsme objevili letos tuhle nádhernou normandskou jedličku a tak místa bylo dost nakonec pro všechny. Manžel ale už varovně - ostatně jako to marně zkouší každý rok znovu a znovu - prohlásil, že víc místa pro vánoční stromek už nebude, čímž mi chtěl opět jednou naznačit, že obří strom prostě neeeee.... Úspěšně už uvažuji totiž dokonce o tom, že ten stůl by se přeci dal odnést dočasně do sklepa a panečku, šup, vlezl by tam obří stromek....
Také jsem si letos udělala čas a dokonce stihla v čase předvánočním odeslat krásné vánoční pohledy, nemohu si pomoci, je skvělé, když člověk může smartfonem odeslat ročenky, přání, fotky...ale pohled, to je jiná potěcha, držet ho tak nějak fakticky v ruce a prohlížet si jeho zjevné i skryté krásy bez toho, že by se leskl a člověk by musel někam utíkat do stínu, aby ho konečně uviděl...
Jaké přání jsem letos vymyslela - písnu ho sem, protože se třeba někomu může hodit příští rok, je moc pěkné a než jsem napsala asi 20 pohlednic, bolela mne tedy pěkně ruka. Jenže, napsat to na počítači a vytisknout a jednoduše nalepit, to by bylo pod mou úroven tradiční psané pohlednice s láskou a tak každý rok doufám, že mne napadne něco menšího ku psaní a s úděsem vždy zjistím, že to, co se mi líbí, je snad letos ještě delší než ten minulý rok. Přesně v ten moment si pak plně uvědomím, jak se asi naše prsty v rámci techniky a evolučního vývoje začnou měnit pod tlakem psaní na klávesnici namísto klasického psaní KDYSI.
Tak a tady už obrázky stromečku, jako vždy u mne přitom v tomto případě platí: ČÍM více fotek, tím lépe. Včera jsem prohlásila, že je tak nádherný, že bych ho nejradši samou láskou snědla. Manžel pak večer koukal na televizi a přišel ke mně a povídá, tvé přání bude splněno. Právě koukám na dokument, jak se z jehličí dá udělat jídlo a nápoje. A pak že Zákon přitažlivosti nefunguje:-)
A nakonec ještě jedna krásná věta pro vás:

Všichni jsme hvězdy,
a zasloužíme si třpytit se.


A tady ono krásné přání:

Noc se snesla na krajinu,
všichni lidé klidně spí.
Na východě hvězda září, 
nastává čas vánoční.

Stříbrnými i temným světem
zvláštní poutník putuje.
Radost, štěstí a mír v duši
některým z nás daruje.

Oči mé se k nebi stáčí,
po poutníku pátrají.
Jen jediné vroucí přání
moje ústa šeptají.

Aby poutník na své pouti
došel ještě kousek dál
a s těmi krásnými dary
právě k Tobě zavítal.
 

 Takto krásně pak na toho našeho normandského fešáka koukám z obývačko-kuchyně, večer pak navíc osvíceného barevnými světýlky. Mimochodem, právě na ta světýlka, především tedy ta levná, budte opatrní. Viděla jsem před vánoci dokument, kde požárník vysvětloval, jak krásně vám může vyhořet právě díky nim celý dům. Když totiž jedno či dokonce více světýlek vypoví službu a přestane světélkovat, to elektrické napětí, které vedlo do něj, se pak rozloží do těch dalších a může dojít snadno k jejich rozžhavení pod přílišným proudem a neštěstí je hotové, obzvláště, když stromek necháte svítit dlouho dobu a ještě  navíc bez dozoru a v blízkosti třeba záclon, ale i tak stačí ozdůbky na stromu a jehličí, aby se vše posléze vznalo. Pán, kterému se to stalo, takto přišel o svůj milovaný dům. Celá vesnice, ze které pochází, se pak domluvila a nikdo již od té doby nepoužívá na vánoce světelné dekorace. Ale jedna výjimka existuje, nebeojte se a tím jsou světélka LED.
 






















 A tady už dárečky na Štědrý den. Stromek zastupuje v místnosti jeho malý bratříček a zvoneček andělíčka u něj používáme už léta letoucí.
Nezbytná je pak ježíškovská čepice se svítícími blikajícími hvězdičkami, kterou dostává na hlavu synek a rozdávání může začít.

 A jakoby se přišli k nám podívat i andělé, později odpoledne vzniklo na vánočním stromku tohle nádherné teplé světlo.




 Stůl máme malý, takže prostření je takové spíše přizpůsobené, ale o to je nám milejší.
Vždyt po štědrovečerní večeři zazvoní zvoneček a nastane krásné souznění rodiny.
 A o to přeci jde. Nastal čas vánoční...




 Mír začíná mnou
IVA


1 komentář:

  1. Hi ..!! I love your blog .. you have a new follower
    angelica

    OdpovědětVymazat