Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

pátek 6. března 2015

Papírky se prostě během dne hromadí

a tak, když jsem dnes při kávičce courala na netu a objevila tyhle úžasné, hm, třídiče, neváhala jsem ani chvilku a objednala si je. Takto budou mít i papírky řád. Koupila jsem hned ten s více přihrádkami a jak jinak, pochopitelně v růžové barvičce a ještě se slevou, to se počítá. Ale pozor, je to limitovaná edice, takže pokud se rozhodnete, objednat jasně, nejlépe ihned jako já.



Jakmile jsem zadala slovo Moleskine do hledáčku, pochopitelně se objevil v první řadě s tímto heslem spojený i Malý princ a protože jsem našla i krásný zápisník TADY, tak to bylo prostě zase jednou láska na první pohled;-) Když nakliknete na odkaz a v něm pak vlevo na notes, můžete dokonce pro ukázku i pár stránek uvidět.

Tak jsem pokoupila a jdu si udělat něco malého k obědu a pak zas pracovat, to aby bylo zase na utrácení;-) Ale ne, šetřím, máme v plánu letos hodně cestovat a cestování mne baví a hodně. Mám toulavé boty asi po dědečkovi, který byl stavební mistr a jezdil po celé republice. Seděla jsem vedle něj ve staré obrovské Tatrovce, kdy nás řidiči efektivně, huuu, to je slovo, dopravovali s nákladem od jedné stavby na druhou, celé se to natřásalo a já jako špunt jsem lítala na sedačce jako vlaštovka, byly prázdniny a to byly nejlepší zážitky. S dědečkem po stavbách. A z té veliké Tatrovky byl také tak úžasný pohled z výšky na vše kolem. A pak porady, kdy dědeček na stavbě rozdával příkazy podřízeným a já se cítila tak důležitě, že mám tak "vysoce" postaveného dědu a je jen můj. Na stavbě mi vždy stejně jako dědečkovi byla ihned přidělena z bezpečnostních důvodů helma, do které má hlava zapadla až po nos, ale to nevadilo, držela jsem si ji rukou a cupitala předůležitě vedle dědečka. Říkali jsme mu Velký děda. Pak jsem ještě z tátovy strany měla Malého dědu. Byla to legrace, protože ti dva byli vážně tak snad o 40 cm ne-li více ve výšce rozdílní. Když se doma řeklo, jede se k Malému dědovi, bylo to jasné. Malý děda byl také  zajímavý, měl zase hospodářství a velkou zahradu a pole, ale o tom někdy jindy...
   Za odměnu byl na konci pobytu u Velkého dědečka na prázdniny nákupek. Panenka, či pozdějí úúúúžasné gramofonové desky. Olympic, Karel Zich, Helene Vondráčková, Katapult...
Dědečku, tam nahoře na obláčku, moc a moc ti děkuji, to bývaly panečku prázdniny.  

Mír začíná mnou
IVA

Žádné komentáře:

Okomentovat