Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

neděle 22. března 2015

Dárek, který mi udělal velikou radost

jsem dostala od jedné moc milé netové kamarádky a měla jsem z něj velikou radost, především i proto, že pečlivě zaznamenala, že v tuto chvíli sháním samolepky, protože si je nově lepím do velkého denního diáře s Malým princem. Co nálepka, to příběh a těch není nikdy dost. Týnko, moc ti děkuji a už lepíííím. 
K tomu modrému jemnému věnečku se sand nedá ani nic dodat, je to prostě nádhera.
 Zápisník s kopretinkami a to Týnka moc dobře také ví, využiji víc než jen dobře.
A překrásné osobní přání, to mne vážně dojmulo a to hodně. Když si někdo udělá tolik času napsat do něj tolik písmen, toho si cením úplně nejvíce.






























úterý 17. března 2015

Rozhodnuto, pojede se na Maltu

a tak jsem dneska, ledva čerstvě udělaná tvarohová štola vychladla a dala se tak ukrojit k odpolední kávičce (dnes jsem do ní pro obměnu přidala pokrájené datličky), vzala k ruce Marco Polo turistickou příručku pro ostrov Maltu a jala se ji studovat. Ledva začne klepat jaro na dveře a to je letos 20.3.  vlastně pár minut před půlnocí, začnu vnímat vítr změn a k tomu patří nezbytně vůně moře a hlavně, jeho nekonečný horizont. Dokážu se na něj dívat hodiny dlouho a představuji si, jaký život právě pulsuje pod hladinou a co se tam všechno děje, o čem stále ještě my smrtelníci suchozemci nemáme stále ani ponětí. Když mám štěstí, vykoukne nad hladinu želví hladička a racek si sedne tak těsně vedle mne, ale zase jen tak těsně, abych na něj nedosáhla. Oni ti racci, co vypadají, že neumí do pěti počítat, snad znají rozpětí mé paže, vždycky je to fakt o fous a je pryč, ledva rozpažím ruce. A protože to ze mne můj manžel cítí, tak jednoho dne prohlásí: Ivanko, je jaro a než začne být horko, pojede se k moři, tak co ty letos na tu Maltu. No, co já na to, mně je to v podstatě jedno, hlavně at to je moooooře. Ale Malta, to je pochopitelně též velké lákadlo. Pokud si někde dokážu představit Rytíře, tak právě tam. Tasí meče a brání svůj ostrov, ten už ted sice hájit nemusí, ale jsem si jistá, že TAM stále ještě někde jsou. Schovaní a připravení zase znovu uchopit své jedinečně kované meče a vyjít směrem k moři, odkud právě připlouvají lodě...
Ze snění mne probouzí jen to, že už je spousta hodin a ještě potřebuji udělat nějaké reiki a hlavně, konečně vytřít řádně podlahu. Takže se nedá nic dělat, konec plavby a vzhůru do práce. Hm, ti rytíři jistě nemuseli vytírat podlahu jako já, měli na to své lidi, to já zatíííím nemám, tak holt zase pěkně do lopoty. Ferda Mravenec - práce všeho druhu;-)
Ve váze na komodě mám větvičky z našich japonských minivrbiček, co máme na balkonech. Letos nám poradil profi zahradník, abychom je pořádně ošmikali, aby měly pak co nejhustší korunu, tak manžel šel a skutečně hooodně ostříhal. Prý je to trik proutkařků, kteří už skoro vymizeli, aby pak měli co nejvíce proutků na velikonoční pomlázky. Ustřihnul je v neděli a dnes už jak můžete vidět, raší lístky.
Podařilo se mi v mezičase mezi sněním, domácími pracemi a povoláním dokonce ještě vyzdobit větvičky zlatého deště a tak i Velikonoce už pomalu mohou přijít. To mi připomíná, že musím ještě před nimi vyzkoušet upéci mufíny v nových barevných formičkách, abych už je pak udělala naostro na velikonoční stůl.
Takže, co tu ještě dělám, šup do práce.
Dny už jsou krásně prodloužené, slunce více svítí, je to radost vědět, že 21.3. se otevře Brána světla a zmizí Stíny.
 



















 Mír začíná mnou
IVA

čtvrtek 12. března 2015

Pravou kůži miluji nade všechno

a tak jsem si tentokráte ve Znojmu ve Freeportu našla koženou kabelku přes rameno, takovou, kam mi přesně vleze jedna kniha, žlutý fix na zvýraznování předůležitých slov v ní, brýle, abych na to vůbec viděla, rtěnka, když nebude zbytí se poupravit po vypité kávičce či ovocném drinku venku na cestách, placatá peněženka, ústní sprej, ne vždy je čas a možnost si jít s kartáčkem vyčistit zuby a upřímně, už jen z hlediska hygieny různých "zařízení" to zrovna škrtám ze svého seznamu možností, pak malá lahvička s pitíčkem, někdy žízen umí potrápit a nikde nic vůkol k pití. Tužka, protože člověk nikdy neví, kde bude co potřeba si zapsát, opsát a také malý zápisníček, aby tedy bylo hlavně kam to napsat. Tahám s sebou i dvě gumové rukavičky, ty jemné tenké co používají i lékaři, protože nikdy nevím, kdy bude potřeba něco odstranit a nemusí to být vždy jen čistounké. Mimochodem, nedávno jsem viděla s manželem na procházce mezi rodinnými domky a polemi jednoho muže, který právě v takovýchto rukavičkách sbíral odpadky, které při procházce našel vůkol. Milým překvapením pro nás bylo, když jsme pak tohoto pána uviděli prodávat v nedaleké lékárně. A pro nás - jasný velký příklad a dokonce i muž se už ptá, když zase někam vyrážíme: Máš dneska v kabelce rukavičku? 
A pochopitelně v dnešní době je v ní i místečko na mobil. Často ted slyším, asi je to moderní, že bylo lépe, když mobily nebyly... Není to pravda, díky například mobilnímu volání mohu třeba někomu zachránit život a to už stojí za to, ho všude tahat s sebou.   
Ta pravá kůže tomu dává ten pravý šik, voní a voní a nepřestává vonět. Kdepak, není nic lepšího než věci z pravé kůže.


 Zase jsem si v papírnictví nasyslila ubrousky, no nedá se nic dělat, to je prostě mánie. Ale asi jsem už nakazila i manžela, protože když chystá ubrousky na stůl on, často slyším komentáře stylu: aha, copak to tu máme dnes na řadě, aha, rybičky... a to se musím tedy usmívat pod vousy - pochopitelně, kdybych nějaké tedy měla.

 Zajíčka sedícího na krabičce s bonbonky mám z prodejny Heindl. Moc se mi prostě líbí Dvě věci v jednom balení a dostane ho kadeřnička, která mi brzy bude barvit a stříhat mé vlásky.

 V papírnictví jsem objevila i tato plechová srdíčka, dokonce byla už poslední. Tak honem putovala do košíčku a šup s nimi k pokladně  a hupky s nimi domů. Náramek s delfínkem se mi moc líbil a protože znám jednu malou holčičí parádnici, snad jí udělá radost.



 Veikonoční samolepky určitě najdou uplatnění jak v lepení na pohlednice, tak klasicky do mého diáře, kterými si jimi zpříjemním především předvelikonoční dny.

 Rovněž tak dvě poslední růžová srdíčka z papírnictví. Jedno si nechám a druhé dostane maminka kamarádky, k jejíž mamince si nechávám posílat především moudré i nemoudré knihy.


 U nás se v březnu jak z mé strany, tam manželovy, prostě narojilo. Snad každý si usmyslel, že přijde na svět právě v březnu. A protože i má švagrová, kadeřnice, je březnák, tak další dárek putoval také do košíku. Jo, dárečky prostě musí být. Pokud se nehodí, tak se přeci dají dát i dál, však ony už někomu radost udělají. A opět Dvě v jednom, svícen na čajovky a nezbytné pralinky v krabičce.

 






 Knihu Oběd v Paříži jsem si nedávno koupila jen tak pro radost. Někdy i já potřebuji lidsky vypnout a zmizet aspon na chvíli do světa fantazie třeba právě do té Paříže a prožívat tam jen tak obyčejnosti a radosti.










Mír začíná mnou
IVA