Ta evropská zima mi prostě nevyhovuje

nikdy nevyhovovala a nikdy vyhovovat nebude. Ještě kdyby to počasí bylo takové nějaké aspon jednotné, ale to ne, jeden den je sluníčko, ale zase mrzne a fičí studený vichr, že by psa ven nevyhnal a žádný sníh vůkol, ani jedna jediná sněhová vločka. Druhý den je teplý, ale pro změnu šedivý a tak tmavý, že člověk musí svítit od rána do večera...

Kdepak, já jsem musela dříve žít v nějaké naprosto jiné zemi, kde bylo sluníčko stále a počasí jednotvárně nudně stejné, ale tak úžasné pro můj organismus, všude kolem kytičky celý rok, šumění moře nedaleko...no dobře, už jsem zase zpátky tady, ale uznejte, že prostě je to už i na mne dlouhé, bez barviček, bez pravidelného sluníčka, sem tam osvěžující deštík...

Manžel už to cítí, že začínám již být jako na trní a tak nosí aspon domů nějaké kytičky jako tyhle barvičkové tulipány. Ví, jak na mne, protože za prvé mne velmi ihned zaujmou kytičky a za druhé hned zkoumám kombinaci fialové se žlutou a shledávám ji velmi zajímavou a tak se hned na pár dní zabavím, než tulipány skloní hlavičky, ale to už je muž v pohotovosti a honem do jara nosí další kytičky. Ví ten můj chlap, jak na mne, kdepak bez kytiček v zimě ani ránu, obzvláště, když už jsou snad cítit i ve vzduchu. 

Mimochodem, otevřela jsem ráno okno na balkon a nevěřila svým očím, náš cypřiš obrazil kvítky, či jak se ty malé žlutavé kuličky na něm, nazývají. Tak že by se opravdu už to jaro pomalu hlásilo. Nuž, konec úvahy, jdu to jistit raději zázvorovým čajem. A svíčkami, ano, svíčky to je to, co mne do jara také utěšuje. Především ty úžasné jako je ted již druhá do setu z Bellarose a za poloviční cenu. Takže už je mám doma holky dvě a jedna voní lépe než ta druhá a ten svícínek pak zůstane a bude těšit napořád. No to se tedy mám;-)

Keramickou slepičku mám z MMB (pro ty, kdo ještě náhodou neví, tak je to zkratka pro Mimibazar na netu), kde se dá koupit spousta naprosto nutnýýýých věcí. Ve slepičce mám pak hnědý cukr.

 Zimu přežívám i díky knihám a že jich přečtu tedy požehnaně. Už je nemám kam dávat, ale jistí to místo ve sklepíku;-) Vždy přemýšlím, kterou knihu si nechám "nahoře" a kterou dám "dolů" a mám problém, protože zjištuju, že chci mít nahoře všechny. Ale tuhle Knihu o štěstí, tu vám mohu jen a jen doporučit a "nahoře" zůstane tedy ještě hodně dlouho. Asi už nebude k mání aktuálně, ale i já jsem si ji sehnala na netu v jednom z antikvaritátu, pěkná cena a kniha úplně netknutá, což se nedá říci o knihách po mně, protože jak vidíte, je to samá "důležitá žlut".