Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

neděle 10. srpna 2014

Ranní čaj s knížkou

kdy je ještě venku příjemně, všude vůkol ticho a na balkoně leží ještě stín, než se kolem poledne na něj přehoupne již horké slunce.  Dnes mi dělá společnost růžový slon. Mimochodem, ani jsem nevěděla, že když má dasrovaný slon chobot nahoru, přináší svému majiteli prý štěstí. Myslím, že i on se dneska chtěl nadýchat čerstvého vzduchu a tak jsem ho vyndala z vintríny v obýváku, kde jindy trůní a vzala ho na ranní posezení s sebou. Sem tam jsem ho dokonce otočila, aby si to ráno i on užil. Jakmile začnu fotit naši floru, nejsem k zastavení a tak tu dnes zase bude víc foteček než obvykle, koho to nebude bavit vše prohlížet, to nevadí, mne to ale baví fakt vždycky.

 Jako vždy se u nás nejlépe daří muškátům. Na rady mámy přidávám do každé konve za zalévání právě jim pravidelně denně hnojivo a jim se to mooooc líbí. Čas od času odstřihnu odkvétající hlavičky a to až úplně dole, aby měly možnost další se krásně rozvinout. A stříhám pryč i poškozené či zahnědlé lístky. At je volno pro nové další.
 



Letos jsem prvně zkusila i zasadit bylinky. Ze začátku se dařilo báječně mátě, když však začlo být slunce horké, nelíbilo se jí to a začala mít skvrny na listech. Tak je stříhám a když vyraší nové, ještě neposkvrněné, honem si stříhám první lístečky do karafy s vodou, či právě do toho ranního čaje.


 Čtu neustále další a další knihy pro osobní rozvoj a tak je žlutý tlustý fix přímo podmínkou, často je podtrženého textu plná kniha. Brýle jsem si na čtení pořídila šikovné, když je slunce, začnou tmavnout skla a tak nepotřebuji brýle dvojí.

 Jak jsem se už zmínila, sem tam při popíjení čaje otočím i kamaráda růžového sloníka. Uznejte, že vypadá i zezadu opravdu fotogenicky.



 Nedávno jsem si koupila v lékárně dobré sušenky. No dobře, přiznám se, že hlavně kvůli také tomu, že mi pak ta úžasná doza, ve které jsou uloženy, napořád zůstane.
 






 V tuhle chvíli vede v sympatii růžový hrníček s Didlinkou. Hrníčky časem také ráda střídám, je to takové potěšení z pití čaje navíc. Jako záložku v knize používám pohlednice, které si trhám z kalendáře a nejinak než z mého Nového Zélandu. Při pohledu na pohlednici jsem v duchu hned tam, na ostrově mých snů.



 Trošku mne mrzí, že sousedi v okolí nemají podobné zelené balkony jako já, to by byl hned krásnější pohled, sem tam se již nějaká zelen objeví, ale je to stále málo. I když, pravda, díky naší již bujné vegetaci, na ně už ani pomalu nevidím.
  






 

Žádné komentáře:

Okomentovat