Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

středa 25. června 2014

Předpřichystané dárečky

pojedeme brzy na návštěvu k mámě a bráškům, pak jsem potřebovala něco na zítra pro mou švagrovou holičku, co dělá šéfku ve frizérsalonu a něco malého pro radost a povzbuzení pro jednu z jejich současných učniček, co my meje makovičku a tak jsem vyrazila po zatím předběžných nákupech a už něco objevila. Jak již víte, nemám ráda takové ty dárky stylu "rychlovka", samozřejmě, někdy jich použiji i já, když se někde něco honem vyvrbí, aby člověk nepřišel jen tak s prázdnou, ale přeci jen, když mám čas, ráda jdu najít něco zvláštního, něco, co si myslím, že by prostě mohlo udělat radost tak nějak ještě navíc.


 Pro synovečka jsem objevila tyhle zdánlivě obyčejné papírové karty, ale jen se pořádně podívejte, kdože je na nich, no přece úžasníííí hrdinové ze slavného ICE AGE.
 Bílou porcelánovou figurku s párem jsem koupila pro brášku s manželkou, až se sní bonboniérka pod ní, zbude i deko do domácnosti a bílá se hodí vždy všude.

 Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky...taky si právě tuhletu minibásničku dodnes pamatujete nazpamět? Je zajímavé, že horu jich člověk pozapomíná, ale některé jsou prostě v těch našich hlavičkách napořád, kdykoli k okamžitému odrecitování. Šneček se srdíčkovou bonboniérkou dostane učnička za skvělé umytí hlavy a pramínkování. Uznejte, že s tou kytičkovou ulitou je prostě božský.


 V papírnictví jsem objevila tyto miniboxíky na všechno možné i nemožné. Nepochybuji o tom, že jich synoveček užije ke své radosti. On je totiž skoro celý já;-)

 Žába je prostě tradiční a do zahrádky se hodí vždycky. Výhodou je, že když časem vybledne, je tu záminka, koupit hned další a ještě lepší a nejlépe ještě větší;-) Tahleta se zlatou korunkou a bonbonky je pro švagrovou za ostříhání hlavičky. A to již konečně zítra. Také máte pocit, že když holička dostane do ruky nůžky, že stříhá pokaždé stále více a více. I když, tudle na mne manžel volal, když jsem setřihávala na balkonech naše minivrbičky: prosím tě, už toho nechej, vždyt na nich jinak nic nezůstane. A pak prý, že jen kadeřnice, tak to asi my, holky, prostě máme všechny od narození stejné.
 Malé stojací hodiny, trošku kýčovité, uznávám, lepší ale vážně nebyly, jsem koupila mámě vlastně jako malý suvenýr z naší letošní dovolené v Poreči v Chorvatsku. Koneckonců, hodiny se v domácnosti přeci vždy užijí, nebo ne.

 Pouzdro, penál vlastně na cokoli. Synoveček už ho jistě něčím vyplní. Osobně na penálech také ujíždím.


Porcelánová kvítečka v nádherné starorůžové s nádechem starobylosti, ty jsou pro mámu. Nejlépe na čajovou svíčku, ale jak znám maminu, bude je mít spíš vystavené ve vitríně. To já bych je tedy užívala o stošest. No jo, holt naše mámy...





Tak to by zatím tak bylo všechno, ještě vyrazím jednou po nákupech a něco dovymýšlím. Člověk má prostě tak nějak stále plné ruce práce. Slovo nuda znám tedy vážně jen ze slovníku cizích slov.

Žádné komentáře:

Okomentovat