Když něco chceš, tak za tím běž...

Čára našeho života je tragická a nádherná arabeska, črtaná rydlem duše na skle času. Pierre Reverdy

pátek 28. února 2014

5 věcí, které mne v únoru potěšily


dovolila jsem si tento báječný nápad okopírovat od skvělé blogařky vintage Lucie. Je totiž tak geniální, že jsem neodolala a budu si každý měsíc též dokumentovat. Prostě pár věcí, které mi v tom měsíci mimořádně udělaly radost. Třeba budou i inspirací pro vás a Lucince se omlouvám, že se opičím, ale vážně tomu nápadu prostě nemohu ani já odolat:-) A hlavně jí za tu skvělou ideu moc děkuji, udělá velkou radost srdíčku.


Začnu růžičkou od manžela, vlastně to byl celý svazek, ale vydržela do focení už jen tato jedna. Co jsem se dozvěděla, že sušené růže jsou "mrtvá energie", tak že je nesuším, ale přeci jen mi to nedá a když už se je podle Feng šuji nedoporučuje mít v místnosti, dám je na balkon do nějaké plechové nádoby, nebo je povětšinou položím jen tak na stůl, nemám je tam dlouho, jen mi připomnají, jak ještě nedávno byly krásné a dělaly mi radost. Nemůžu si stěžovat, muž mi nosí kytičky pravidelně, ale když se časová mezera prodlouží, tak se klidně a drze "připomenu". Jsme spolu již 18 let - můj životní rekord;-) a musím říci, že na kvítí pro mne si opravdu skoro vždy vzpomene sám.
Všimněte si skleničky, ve které růžička stojí, je od rozmarýnového oleje a pěkně umytá nadělá ještě další službu jako vázička. Brambořík mám už několik let od kamarádky a nejlíp mu je v zimě v zimní zahradě a nejvíc kvítí má, když venlku mrzne až to praská.

 
Vonné pytlíčky v různých velikostech jsem si nakoupila do zásoby, moc pěkně voní a mají krásný design. Dávám je na srdíčkový podnos na stoleček na toaletu a vždy se pohledem na ně znovu potěším. Nejraději mám tyhle obrázkové a najdete je například tady.

 
Tohle pohádkové zrcátko jsem koupila u Marušky na MMB. Mám ho pro radost nad počítačem v poličce a když mám chut, tak se pro něj pohodlně rukou od stolu natáhnu a podívám se do něj, zašklebím se na sebe od ucha k uchu a povídám si jako v té pohádce: Zrcadélko, zrcadlo, pověz mi, kdopak je v zemi zdejší ta nejkrásnější? A v rámci pozitivního myšlení si hned sama odpovím: No přeci samozřejmě
TY! 
Přitom je v zrcátku naštěstí vidět jen obličej a ne špíčky na bříšku a jinde;-)
Nehledě k tomu, že mi připomíná opravdu pohádku ze zámku a představuji si, jak takové, asi ve větším, zrcátko držela nějaká princezna a třeba se právě pudrovala na ples.

 
Tuhletu ručně dělanou nádhernou záložku pro mne vytvořila má milá internetová kamarádka Olinka. Ta na co šáhne, tak je to vždy krásné. Už od ní mám spoustu krásných ručních prací a pokaždé mi udělá další novou radost. Záložku pro mne vytvořila na Vánoce a od té doby ji mám vždy po ruce spolu s další novou knížkou. Připadá mi pak to čtení takové, jak bych to řekla, slavnostnější, fajnovější. Mrkněte se i Olince na její blog, má tam moc krásně.

 
 
A to, co mi v únoru udělalo největší radost, jsem si nechala nakonec. Pošták mi jednoho únorového dne přinesl jako překvapení tuhle ručně uháčkovanou růžičku od mé další laskavé kamarádky z netu. Byla k ní i malá vůnička růže. Moc ti Dášenko, děkuji za tvou práci a laskavost.

 
 

1 komentář:

  1. Nádherné věcičky, nejvíc mě okouzlila růže a ta záložka, krása.

    OdpovědětVymazat