Mallorca - den druhý - odpoledne

 

Přímo do městečka Pollenca jsem ale dneska již nejeli, zvolili jsme příjemnější a pohodlnější alternativu přímo u moře a to procházku na promenádě přístavu Port de Pollenca. 

Na ostrově Mallorca bylo zvykem, že města byla stavěna několik kilometrů dál od pobřeží, aby byla chráněna před piráty. V roce 1150 na Pollencu zaútočil slavný turecký pirát Dragut, město mu však odolalo. Dnes v přístavu kotví luxusní jachty a vyplouvají z něj z různé parníky na plavby delší či kratší. Destinace je oblíbená Brity střední vrstvy a přiznám se, že mi bylo příjemné, že jsem konečně neslyšela jen němčinu, protože více než 50% ročních návštěvníků tvoří právě Němci.

Dlouho promenádou, stranou aut, se můžete dát krásnou procházkou podél piniových stromů až k poloostrovu, kde cesta končí, je na něm umístěný maják a je to vojenská zona. Podél promenády se nacházejí hotely, apartmány a krásné vily. Právě v jedné z nich se zde natáčel i detektivní román Agathy Christie Problem at Pollensa Bay. Všimli jsme si, že ačkoli u nás u hotelu bylo stále poměrně větrno a po ránu a navečer dokonce chladný vítr, zde jakoby se vítr přístavu vyhnul a také tu bylo tepleji. Je to ale jistě tím, že nad přístavem už se rozpíná do výšky pohoří a sám přístav je více chráněn, není na otevřeném moři. Po dlouhé procházce jsem ale také již musela...Naučila jsem se, že nejlépe se chodí, když je zapotřebí a to u mne je vždycky, na toalety do drahých hotelů a tak jsem si to zamířila na konci promenády do 5 hvězdičkového, zrovna byly u recepce dámy v krásných kloboucích a to se mi moc líbilo. I já klobouky miluji. Pokud máte obavy takto zdánlivě drze vrazit do hotelu, nemusíte mít, toalety bývají vždy nedaleko recepce a nikdo nepozná, zda jste host, či ne. Chce to jen zdravou formu drzosti a rovnou si prostě někam zamířit, v případě potřeby směr změnit na ten správný;-) A nikde jinde nemám přeci tak úžasnou jistotu nádherné vonavé toaletky, a ty zaručeně jsou právě v těchto noblesních hotelech.    

Dnes jsme toho moc nenafotili, už jsme byli nějací unavení, ale do přístavu jsme se ještě jednou v průběhu dalších dnů vrátili a to bude fotek již více.  

 

 

 

Schyluje se k večeru a tak se pomalu vracíme zpět do hotelu, ve kterém máme předplacenu polopenzi a tudíž i večeři formou bufetu. Nám přidělená číšnička pro nápoje je blondýnka, malinká se slovanskými rysy, typuji ji na Polku. Manželovi to nedá a zeptá se jí, odkud je. Usmála se a povídá, že z Bílé Rusi, je na ostrově již 8 let, vdaná za Mallorčana. Rychle se snažím ze sebe vydolovat nějakou ruštinu, pak mi dochází, že u nich se asi moc rusky nemluví, ale to nevadí, vidí snahu, koriguje mne a smějeme se obě. Je to příjemné a milé. U večeře máme v příštích dnech také i další legraci, sedíme u stolu pro dva, manžel zády k bufetu, jsme od něj jen kousíček a já směrem k němu a mám tak přehled, co se kde děje a na lidi kolem, ty já moc ráda jen tak pozoruji. Sedíme u jednoho ze sloupů a tak vidím jen sousedku vedle mne na mé straně za sloupkem a jak tak jíme, vykoukne na mne zpoza sloupu z manželovy strany starší pán s brýlečkami a že se musí podívat, koho má za sloupem za novou sousedku, že na mne nevidí a je nezdvořilé nepozdravit. Od té chvíle se vždy zdravíme, byt třeba zpoza sloupu ze strany. Tento pár nám prozradí později skvělý hotelový trik, ten si ale nechám na závěr našeho pobytu, tak, jak šel čas, budu vám vyprávět, co se nám a kde všechno přihodilo.  

Tohleto zapůjčené autíčko nám spolehlivě sloužilo a vozilo nás po celou dobu a všude jsme krásně trefili dokonce i bez navigace, za tu se totiž platí zvlášt a tady by to bylo docela zbytečné, cesty jsou krásně značeny a vždy se můžete přeci podle starého osvědčeného způsobu na cestu někoho místního zeptat a za ušetřený peníz za navigaci v autě si můžete s láskou dopřát třeba velké úžasné zmrzlinové poháry.

     

 Přímo z okna našeho balkonu jsem mohla pozorovat i lodě, které připlouvaly k naší pláži. Ale na ten dřevěný můstek jsem moc nešla, záhadně se někdy podezřele pohyboval a tak jsem šla jen tak do půlky a stačilo mi to. Tento můstek byla taková třešnička na dortu pro okolí, chodili se z něj dívat lidé všude kolem z dalších hotelů. Někdy to bylo navečer hotové procesí. Ne, západ slunce jsme neviděli, ale přímo z postele jsme po ránu mohli sledovat východ slunce a samozřejmě, fotečky vždy budou. Nikdy jsem nebyla líná si přivstat již kolem čtvrt na sedm a čekat, až se slunce vyhoupne jako zázrakem nad mořskou hladinu. Venku z balkonu jsem pak nafotila nádherné záběry. Za tyto kouzelné ranní chvíle se i ta zima přes noc náhle vytratila a jakmile vyšlo slunce, bylo hned tepleji.

 Co se týče těch lehátek na pláži, možná jste si všimli, že mají uprostřed tyče takový podivný kruh, to je kasička na peníze. Pláž zřejmě hotel někomu soukromě pronajímá a tak si za lehátka musíte zaplatit i vy jako hoteloví hosté, což nikdo ale nedělal, protože jsme měli lehátka všude kolem hotelu a pláž jen kousínek od nás. Za celou dobu pobytu jsme viděli, že lehátka využívá minimum lidí kolem, raději si lidé přinášelí svá vlastní, nebo rohože. Když si budete objednávat hotel, pozorně si všimněte v prospektech, či se to na to ještě pořádně přeptejte, zda k hotelu patří pláž a zda se musí platit na ní za lehátka a slunečníky a pokud ano, kolik. Pak zvažte, zda by nebylo lepší si připlatit hotel vedle, který je sice o fous dražší, ale má v nabídce jak lehátka tak slunečníky.

 Na rozdíl od minulého roku jsme letos za celých 9 dnů nezažili moře klidné, byly stále vlny, což mně ale osobně nevadilo, miluji jak moře klidné, tak neklidné a naslouchání šumění vln je nádherná meditace pro duši. Aspon tedy zaručeně pro tu moji ano.

Po večeři jsme se šli na chvíli projít po pláži a pak už zpět, za celý den již docela uchození, do našeho apartmánu v prvním patře. Vždy odpoledne se náš pokoj ocitl ve stínu a navečer začal vát od otevřeného moře ostrý studenější vítr. Ulehli jsme do ložnice a po chvíli nám začala být zima, no dobře, hlavně mně. Povídám manželovi, že nechápu, proč je taková zima a že mám pocit navíc, že studený vzduch kolem mne přímo táhne odevšad. Šla jsem zkoumat, proč a netrvalo dlouho a našla jsem, proč tu máme takovou zimu. Vchodové dveře neseděly přesně z několika stran a když jsem dala na ně ruku, doslova na mne zahvízdala na plné pecky studená meluzína. Navíc ventilační šachta v předsíni byla rovněž otevřená, sundala jsem z ní poklop a zjistili jsme, že je toprostě jen taková nějaká díra pod střechou apartmanu. Odtud táhlo též pořádně. Manžel povídá, to nevadí, zavřeme si dveře do ložnice, bude nám tepleji, ouha, bylo by to krásné, kdyby se ale zavřít daly. Nedaly, nebot asi díky zimě se celé zkřivily včetně dřevěného rámu a zavřít je možné nebylo. Po ránu jsme to nahlásili jak zástupkyni TUI, tak na recepci.    

 A tady v červené bundě, za kterou jsem vděčná, že jsem ji měla s sebou, neb ve stínu byla od moře docela zima, pozoruji z balkonu pohodlně dalekohledem obzor, lodě i vlny. Mohu to dělat hodiny a neomrzí mne na to. Pod zadkem mám dva polštáře, bez nich bych totiž viděla přesně jen v úhlu očí  vršek zábradlí, takto jsem měla vyšší výhled;-) Na vánoce mi manžel slíbil kvalitnější dalekohled.