Zástěrky jsem měla ráda už jako malá holka

dřívě byly takové ty naškrobené, bělounké s jemně vyšitým monogramem a hlavně, měly spousty kapes. Že jsem do nich strčila při vaření všechno možné, to je jasné. Na konci se tam sešly někdy vskutku zajímavé věcičky. Od šlupek brambory, kousek zeleniny, různé papírky, tak někdy i cukrlátka, svíčka, zbytek makového koláčku aj. Z čehož především babička až zas tak moc velkou radost samozřejmě neměla, neb praní tehdy těchto skvostně bílých zástěr nebyla legrace a jejich škrobení také ne.

Ale když já se v těch zástěrkách cítila tak báječně dospěle a důležitě a bez zástěrky se prostě vařit nedalo a basta, babi. 

Babička byla velmi moudrá a vyřešila to tím, že jsem jednoho dne dostala zástěrku pro holky. Byla kytičkovaná a kapsičková a tak mne uspokojila a babička si asi tehdy hodně oddechla.

A dneska jsem objevila úžasné a prostě nádherné zástěrky u Lásenky levandulové na fleru.

Letos už ji asi nestihnu, protože Zuzanka má v prosinci pak dovolenou, ale příští rok si u ní objednám, přesně takovou, jakou jsem měla u babičky, s kytičkami a spoustou kapsiček a hlavně, protože neumím vařit bez fleků, tak bude muset být ušitá na mašli přes krk;-)

Takže se, babičko, která už jsi v nebíčku, pak budeš divit, jakoužeto mám nádhernou zástěrku;-)

Posílám ti i na tu velkou dálku, co je již mezi námi, velkou vnučkovskou pusu a pozdravuj tam nahoře i mého tatínka.

Od Zuzanky mám již ušité dva nádherné podsedáky kulatáčky a můžete je vidět dole na fotkách z mé obývací kuchyně doma. A vůbec mi nevadí, že jsou trošku barevně jinačí než náš kytičkovaný gauč.
Prosím, nekopírujte vlastnoruční výrobu daného tvůrce/prodejce, akceptujte jeho originální autorství.